Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl pátek a začínala sobota. Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

Zdroj: Flickr.com

I my zachováme sváteční klid podle přikázání. Je čas mluvit a je čas mlčet. Jestli chcete, pojďte mlčet s námi. Zkusit zaslechnout, co nám Bůh v šumění stromů říká. Co říká ve chvílích, kdy máme pocit, že všechny naděje umřely. Kdy si sice pamatujeme slova, která nám sdělovala, že tohle není konec, ale v tuto chvíli pro nás nic neznamenají. Co nám Bůh říká ve chvílích, kdy si připadáme úplně sami. Někoho jsme milovali, věřili mu, ještě před pár dny s ním jedli… a on tu najednou není.

Jestli je pro nás teď tento pocit vzdálený, tak pro mnohé jiné není. Možná chce Bůh něco říct těmto lidem skrze nás. Bílá sobota nám nabízí svůj čas, abychom naslouchali. Dělat není co. Všude je ticho. Hrob je zapečetěný, všichni, ti, kdo Ježíše milovali, i ti, kdo mu přáli smrt, dodržují sobotní nařízení. Bez otroctví v Egyptě by nebylo slavného vítězství nad egyptskými jezdci. Bez ticha a bolesti soboty by nebylo radosti ze Vzkříšení. Předložme Bohu své trápení, abychom mohli být uzdraveni.