Redakce Magazínu Signály se představuje

Někdo se seznámí ve skautu, někdo v kostele, někdo ve škole, někdo náhodou v autobuse a někdo odpoví na inzerát. A inzeráty a kamarádi stojí za seznámením i současné redakční rady Magazínu Signály. Už dva roky spolupracujeme - spolu s mnoha dalšími lidmi - na tvorbě Magazínu. V současné chvíli tvoří jádro redakce Thea, Martina, Anička a Lída, stálí spolupracovníci Zdeněk, Lucie a Kačka a mnoho pravidelných a nepravidelných přispěvatelů. Ty vám snad představíme později; dneska se zaměříme na čtyři členky redakční rady, ať víte, kdo pro vás Magazín chystá.

Jak jsi se k práci v Magazínu dostala?

Thea: Odpověděla jsem na inzerát na facebooku. Sháněli v něm spolupracovníky pro internetový křesťanský časopis pro mládež. O Signálech jsem do té doby jen matně tušila, že existují. Začala jsem pomáhat v Magazínu a se Signály jsem se seznamovala za běhu. Napřed jsem občas napsala nějaký článek, pak jsem začala dělat korektury všech textů, které jsme vydávali, později jsem s redaktory začala domlouvat vydání dalších textů a nakonec jsem skončila jako šéfredaktorka. 

Anička: Stejně jako Thea jsem narazila na inzerát na Facebooku. Bylo to ještě za dob mého studia, kdy jsem hledala flexibilnější brigádu, která by mi hodila nějakou kačku, ale zároveň mě posunula dál v tom, co dělám - v psaní. Sesmolila jsem slušnou zprávu pro minulou šefredaktorku a potom už to jelo a zabředla jsem do procesu Magazínu. Můj první článek byl zaměřený na instagramové účty, které prohloubí vaši víru. 

Martina: Dostala jsem nabídku od Magazínu, jestli bych nechtěla psát i pro něj, protože jsem už tehdy měla zkušenosti s psaním a prací v křesťanských médiích. Vzala jsem to jako výzvu a možnost rozšířit si obzory.

Lída: Já jsem se k práci v Magazínu dostala přes nabídku svého kamaráda, který o ní původně sám přemýšlel. Byla jsem tehdy v maturitním ročníku a zároveň to bylo v době, kdy začala pandemie Covidu-19, takže jsem měla poměrně dost času na to zkusit něco nového. Proto jsem neváhala a napsala tehdejší šéfredaktorce, která mě po napsání zkušebního článku vzala do týmu Magazínu.

Co jsi vystudovala a jaké máš s psaním a redakční prací zkušenosti?

Thea: Vystudovala jsem teologii, vedla jsem skautský oddíl. Tam jsem časopis vydávala. Jmenoval se Směrovka a měl vést čtenáře správným směrem. I teď se snažím shánět texty, které nám mohou pomoci s hledáním dobré cesty. Kromě toho od fakulty dělám korektury v nejrůznějších nakladatelstvích, často křesťanských, a dělala jsem redaktorku jednoho z časopisů vydávaných Národním muzeem. Písmenka jsou moje celoživotní láska. (Za studií jsem pracovala v knihkupectvích a knihovnách.) Moje poslední zaměstnání před rodičovskou dovolenou byla pastorační asistentka.

Anička: Můj hlavní vystudovaný obor je žurnalistika a mediální studia, takže mám k médiím hodně blízko. Na škole jsem se učila psát, ale taky dělat rozhlasovou žurnalistiku. Teď pracuji jako marketingový specialista ve firmě a tam píšu po celou dobu mé pracovní doby. V marketingovém oddělení vydáváme také magazín, který se našemu Magazínu nepodobá ani z poloviny, ale práce je na něm dost podobná.

Martina: Mám vystudovanou teologii, žurnalistiku a kulturální studia a pracuju především jako redaktorka křesťanského dívčího časopisu IN!. Psaní mě bavilo vždycky a jsem ráda, že díky křesťanským médiím mohu spojit a uplatnit všechny své vystudované obory.

Lída: Já jsem teď v druhém ročníku na Právnické fakultě v Praze, takže ke čtení a psaní textů mám i v rámci svého oboru blízko. Před tím jsem nikdy v žádném médiu nepracovala, čas od času jsem si psala jen něco „do šuplíku“, ale co se týče redakční práce, tak k té jsem se dostala až v Magazínu.

V jaké životní fázi se právě nacházíš?

Anička: Nacházím se ve fázi, ve které jsem moc spokojená. Sice jsem zavalena prací a organizací různých akcí, mám ale vše, za co jsem se kdy modlila - naplněný duchovní život, manžela, práci a blízké lidi, s kterými sdílím život.

Martina: V takové té klasické dospělácké, kdy člověk chodí do práce a snaží se postupně plnit si svoje sny, užívat si to hezké, co se děje, a moc se netrápit, když se něco úplně nepovede.

Lída: Aktuálně studuji, pracuji a jsem aktivní ve dvou spolcích, jejichž činnost mi přijde strašně důležitá. Do toho se teď snažím najít alespoň trochu času na to, abych mohla pomáhat ukrajinským uprchlíkům. Jsem tedy ve fázi, která je taková rozlítaná, plná nových možností, svým způsobem vyčerpávající, ale jsem v ní naprosto spokojená.

Thea: Nedávno jsem uzavřela etapu matky na rodičovské dovolené a učím se spojit péči o rodinu s prací. Doufám, že se mi to povede zařídit tak, abych měla práci rozmanitou a mohla v ní být co nejvíc flexibilní. 

Čemu se ráda věnuješ ve svém volném čase?

Anička: Když svůj volný čas zrovna nevěnuji svému manželovi, jsem rozložená na gauči nebo v posteli a čtu. Je to pro mě studnice inspirace a taky občasný únik od reálného světa do světa smyšleného. Hrozně ráda poznávám nové autory a jejich hru se slovy. Také vařím a peču, zkouším nové recepty a učím se různým kulinářským dovednostem. Baví mě lidi obdarovávat dorty a zákusky, která pro ně s láskou upeču k narozeninám nebo na jinou oslavu. No a nakonec nesmí chybět sport, ke kterému se v nynější fázi života spíš nutím, ale s kolegyněmi v práci jsme si daly challenge, že musíme uběhnout za měsíc 40 km, takže teď jsem zapálená do běhu, i když ho vlastně nemám ráda.

Martina: Většinou pořád píšu. Když to nejsou články, tak jsou to povídky a knížky. První knížka mi bude vycházet letos, povídek už mám publikovaných víc. Abych se občas odreagovala od klávesnice, tak kreslím a maluju a obecně ráda něco tvořím. Nepohrdnu ale ani relaxem u filmu nebo seriálu.

Lída: Své poměrně hodně časově náročné studium se snažím kompenzovat tím, že si ve volném čase vybírám spíš aktivity, u kterých nemusím tolik přemýšlet a dokážu vypnout od všeho, co se kolem děje. Proto se snažím chodit pravidelně běhat, ideálně na nějaké tiché místo v přírodě, kde si odpočinu od ruchu velkoměsta. Poslední dobou mě začalo bavit i posilování a lezení na stěně, ale nepřiřadila bych to k nějakým dlouhodobým koníčkům. Mimo sport trávím ráda čas u kvalitní literatury, v divadle nebo u nějakého smysluplného filmu.

Thea: Mám čtyři děti, takže o volném čase nemůže být úplně řeč. Kromě péče o rodinu a o Magazín se ještě snažím něco dělat ve skautu. Před dětmi jsem ráda chodila do divadla a do kina a na nejrůznější přednášky; to teď nestíhám zdaleka tak často, jak bych si přála (ale zároveň mnohem častěji, než by si přála moje rodina ;-)). Nejvíc trpí má láska k literatuře, protože doma není na čtení klid. Z předdětných koníčků se do rodinného života dala převést turistika (včetně vysokohorské) a oživená historie. 

Jaká témata do Magazínu zpracováváš nejradši?

Anička: Ráda dělám rozhovory, i když nerada oslovuji lidi. Je to možná trochu komické, ale vždy mám trochu strach, že je tím obtěžuji a tak se dlouho dokopávám k tomu, abych je oslovila. Potom je ale moc příjemné, když si s nimi můžu povídat a poznávat jejich příběh. Dále mě baví kultura a zpravodajství, které pro Magazín nejčastěji zpracovávám. Přehled týdenního zpravodajství si můžete přečíst každý pátek. Minule jsem zmiňovala třeba kovové předměty z vesmírné rakety, které spadly z nebe do Indie. 

Martina: Mě nejvíc baví psát recenze, ale poslední dobou nestíhám moc číst ani koukat na filmy, takže nemám moc materiálu na recenzování, což mě mrzí. Napsala jsem třeba recenzi na film Duna nebo Attenboroughův dokument Život na naší planetě. Ovšem každý článek, u kterého se můžu dozvědět něco nového, je pro mě radost psát.

Lída: Určitě mě nejvíc baví politická a historická témata. Ráda zpracovávám jednotlivé inspirativní příběhy i kontexty, v kterých se odehrávají.

Thea: Občas mě některé téma chytne za srdce a mám potřebu ostatní nadchnout. V poslední době to jsou třeba aktivity Mezinárodního vězeňského společenství, kteří pomáhají vězňům a jejich rodinám, nebo stavba kláštera v Drastech, kam se přestěhovaly sestry karmelitky. Loni mě bývalá redakční rada požádala o psaní biblických zamyšlení, ta mě také velmi těší psát. Jsem ráda, že mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí, se kterými mohu dělat rozhovory. Stejně jako Martina bych ráda psala recenze, ale nestíhám číst.

Kdybys měla představit svůj kulturní vkus, co bys zmínila? Můžeš vyjmenovat některé z oblíbených spisovatelů, režisérů, malířů, muzikantů…?

Lída: Ze spisovatelů bych jmenovala určitě Victora Huga a Fjodora Michajloviče Dostojevského, asi hlavně kvůli zpracování charakterů postav v jejich románech. Vyvíjí se, nejsou černobílé a čtenář dokáže pochopit jejich motivace a činy, jakkoliv jsou třeba zavrženíhodné.

Anička: Můj kulturní vkus je různorodý. V literatuře vyhledávám snad všechny žánry od krimi přes fantasy po romány. U filmů si většinou chci zarelaxovat, takže vyhledávám oddychovky a komedie, určitě ne těžká témata, na ty musí být chuť a nálada. A z muziky mě nejvíc oslovuje nynější populární scéna nebo orchestriální hudba. Oblíbené autory nemám, protože vždy spíš hledím na díla. Mého různorodého vkusu si můžete všimnout v úterních článcích o kultuře. Třeba naposledy jsem psala o románu Radky Třeštíkové, z kterého mám rozpolcené pocity. 

Martina: Nemám úplně vyhraněný styl. Když mě něco zaujme, neřeším, jestli to zapadá do toho, co čtu, poslouchám a sleduju nejvíc. Mám ráda fantasy literaturu. Mezi moje nejoblíbenější autory patří třeba R. A. Salvatore, Patrick Rothfuss, Kevin Hearne… Často sáhnu i po jiných žánrech a za svou nejoblíbenější knihu považuju Stín větru, kterou napsal španělský spisovatel Carlos Ruiz Zafón.

Thea: Jsem hrozná konzerva a mám fóbii z nekvalitní kultury, takže se se držím starých osvědčených autorů. Víc než beletrii mám ráda divadelní hry a poezii, takže základem je pro mě Shakespeare - někdy mám pocit, že je v něm všechno a pozdější díla jsou jen variacemi jeho témat. :-) Z českých autorů mám od dětství ráda Reynka, Skácela a Uhdeho. Z divadelních režisérů jsem milovala Otomara Krejču, z filmových Andrzeje Wajdu (a taky Bergmana a Kurosawu, samozřejmě). A když si chceme s manželem odpočinout, zajdeme na koncert Znouzectnosti, to už je dneska taky klasika. :-)

A který citát z nějaké knihy nebo filmu nemůžeš dostat z hlavy?

Lída: Mám ráda citát od disidentky Dany Němcové, který je zároveň názvem její knihy: Děj se co děj, nemáte se čeho bát.

Anička: Studnicí pravdivých citátu je bezpochyby Bible, kde čerpám dennodenně. Je ale jeden citát, který se mne velice dotknul a je z filmu Wonder: „Buď laskavý ke všem. Nikdy nevíš, s čím kdo bojuje.”

Martina: V hlavě mám už několik let zaseknutý citát „Někdy potřebujeme připomenout, že východ slunce trvá jen minuty, ale jeho krása může hořet v našich srdcích navěky.” Je to z nějaké knihy ze série Legenda o Drizztovi od R. A. Salvatoreho. Který je to díl už si nepamatuju, protože jich má tato série opravdu hodně.

Thea: V hlavě mám od dětství zaseknutou větu z románu Charlese De Costera Thyl Ulenspiegel „Mlčenlivý jde a Bůh ho doprovází“ (myšlen je Vilém I. Oranžský), ale to bez kontextu úplně nevynikne. Takže jako mnohokrát skončím u své oblíbené beletristické verze křesťanské věrouky, knihy Plná slávy Bruce Marshalla: „Většina věcí je dobrých, pokud se dělají k větší slávě Boží.“

Které tři věci bys ještě ráda v životě dělala, kdybys měla možnost?

Anička: Já bych toho chtěla dělat spoustu, ale potřebovala bych na to víc životů, protože bych musela vystudovat mnoho oborů. Nebránila bych se být porodní asistentkou, učitelkou na střední, květinářkou, úředníci nebo zpěvačkou. Vlastně bych si nejradši vyzkoušela úplně všechno. Co ale doopravdy v tomto životě chci být a moc doufám, že tu možnost dostanu, je role matky. To je pro mě nejdůležitější. 

Martina: Psát knížky, podívat se do Švédska a mít víc času na dobrovolnickou činnost.

Lída: Nedokážu vyjmenovat asi tři konkrétní věci, obecně je pro mě důležité nepromarnit svůj život a k takovému cíli může vést mnoho cest.

Thea: Lída má naprostou pravdu, ale kdybych měla vyjmenovat něco konkrétního, tak souzním s Martinou, nejvíc mě baví dobrovolnické činnosti. Kromě toho bych jednou ráda šla do Compostely. A u našeho domu v Českém lese bych chtěla u křižovatky turistických cest vybudovat stromovou kapli, aby si tam lidé mohli odpočinout a načerpat víc než tělesné síly. Navíc je to historií poškozený ateistický kraj a modliteb je mu třeba.

Za dobu, kterou v Magazínu působíš, jsi napsala a přečetla spoustu článků. Na který svůj nejraději vzpomínáš?

Anička: Asi na všechny rozhovory. Většinu jsem dělala s blízkými lidmi, s kterými jsem se díky tomu ještě více poznala. Byly pro mne vždy velkým obohacením. Nejraději mám ten, který jsem dělala se svým bráchou o jeho hokejové kariéře a víře. 

Martina: Jednoznačně na rozhovor se Swetllush Prior, výherkyní Signály Awards 2021 v kategorii Instagram roku. V první řadě je to hrozně milá, sympatická a inspirativní slečna, takže mluvit s ní byla opravdu radost pro duši.. Rozhovor s ní jsem však nestihla přímo na vyhlášení ankety, ale jelikož jsme jely z Ostravy stejným vlakem, popovídaly jsme si během cesty.

Lída: Velmi ráda vzpomínám na rozhovor s jednou mojí kamarádkou o veganství a na rozhovor s advokátem Danielem Bartoněm, které pro mě byly oba velmi obohacující. Potom mi z nějakého důvodu utkvěl v paměti článek o Hansi Kungovi, který byl reformní katolický teolog a v mnoha ohledech mi byly jeho myšlenky blízké.

Thea: Můj asi druhý článek byla taková chvála litanií - a cítila jsem velkou vděčnost, že jsem tohle vyznání lásky mohla sepsat. Mile mě překvapilo, kolik lidí se mnou souznělo, když jsem o vánočním příběhu napsala v duchu „není to tak zábavné, jak to vypadá.“ 

A které články od někoho jiného si vybavuješ a dala bys je lidem ke čtení jako „reklamní“?

Anička: Nejspíš bych vzala z každé rubriky jeden, aby dotyčný viděl, jakou širokou škálu témat pokrýváme, a že u nás nenajde jen texty duchovně zaměřené, ale také kulturně, lifestylově nebo politicky. Přinášíme informace i o dění na Ukrajině, třeba v rozhovoru s Danielem Hellerem, na kterém pracovala Thea. 

Martina: Já bych doporučila hlavně rozhovory, protože se našim redaktorům podařilo sehnat spoustu zajímavých a inspirativních lidí, kteří mají co říct, i když to nejsou profláknuté celebrity, na které jsme z jiných médií zvyklí. Moje oblíbená rubrika je pak ještě „Zeleně“, protože považuji ekologii za jedno z nejdůležitějších témat dneška. Kombinací rozhovoru a ekologie je pak třeba rozhovor s ekopodnikateli manželi Schmidtovými.

Lída: Myslím, že je škoda doporučovat jeden konkrétní článek. Na Magazínu pokrýváme poměrně široké množství témat, a proto si na něm může každý nalézt to, co je jemu nejbližší.

Thea: Nemůžu vyjmenovat všechny hezké články, které pro nás lidé napsali, takže se tímto omlouvám všem, které nezmíním. Omezím se na dvě kategorie - „tipy a provokace“. :-) Měla jsem moc ráda katechetické návody Báry Wormové, líbilo se mi, že navrhovala různé programy pro jednotlivé věkové kategorie. Škoda, že už nemá kapacitu pro nás psát. Za připomenutí teď určitě stojí její velikonoční nápady pro rodiny s dětmi. Užitečné mi přišly i tipy, co kde najít v jednotlivých městech naší republiky (primárně těch, kde lze studovat vysokou školu), které jsme vydávali loni na podzim. Jsou použitelné i pro nestudenty, když do daného města zavítají. Také se mi líbí Lídiny a Alveryonovy texty, které podněcují diskusi. Asi největší rozruch, byť ne v rámci Signálů, vyvolal loni text Marka Orko Váchy, kde kritizoval kritické novináře. Je fajn, když je vidět, že články někdo čte, přemýšlí o nich a reaguje na ně. A to i tehdy, když s obsahem nesouhlasí.