Když jsme minulý rok procházeli křížovou cestu, napadlo nás, že je škoda, že neznáme žádnou cestu vzkříšení, při které bychom si připomínali různá setkání se Vzkříšeným Ježíšem. Vždyť Ježíšovou smrtí Jeho příběh nekončí a ten náš právě začíná.

Autor: Bradi Barth, Zdroj: loving4life.co.uk

Cesta vzkříšení – část první

Moment vzkříšení

Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!

Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!

K vítězství tak mocného Krále

zazni polnice a zvěstuj spásu!

 

Raduj se i ty, země,

zalitá tak oslnivou září

a tonoucí v jasu věčného Krále,

pohleď, jak na celém světě

rychle zmizely temnoty!

 

Raduj se i ty, matko Církvi,

zkrášlená leskem tak jasného světla!

A v mohutném zpěvu lidu

ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti!

 

Vzkříšení je největší událost dějin. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, marná by byla naše víra a byli bychom dosud ve svých hříších, jak říká apoštol Pavel v prvním listě do Korinta (1Kor 15, 12-20). 

Nevíme, jak ke vzkříšení došlo. Blahoslavená noc, která jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!

Úkol: Vzpomeň si, z čeho jsi měl(a) v poslední době největší radost. Může to být hezký den, polibek, zpověď, vítězství ve fotbale, cokoliv dalšího. Už víš, co znamená, když srdce jásá? A to je jen odlesk jásotu zmrtvýchvstání.

Ženy u hrobu

Brzy z rána po sobotě šly ženy k hrobu, aby mrtvé Ježíšovo tělo pomazaly vonnými mastmi. Bály se, kdo jim odvalí ten veliký kámen, kterým byl hrob uzavřen. Když tam ale přišly, byl kámen odvalen. Vešly tedy dovnitř a tam jim andělé řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“

Chtěly pro Ježíše udělat to nejlepší, co mohly. Nic více, než pomazat mrtvé tělo již nemohly – smrtí končí naše možnosti. A přece se tam setkávají se Vzkříšeným. Láska neumírá a Vzkříšený Kristus dává našemu životu a skutkům nový rozměr, přijímá nás do svého života.

Úkol: Uvař si svůj oblíbený čaj, přivoň ke svému oblíbenému parfému a mysli na vůni zmrtvýchvstání a Boží lásky.

Maria Magdalská

Andělé poslali ženy, aby řekly učedníkům, že Ježíš vstal z mrtvých. Nikdo z učedníků si ještě nedovedl představit, že Ježíš musí vstát z mrtvých podle Písma. Marie Magdalská se vrátila s apoštoly ke hrobu a zůstala tam a plakala, i když se učedníci vrátili domů. A tam se jí zjevil Ježíš. Stala se jednou z prvních, kterým se vzkříšený Ježíš zjevil. Možná to právě ona nejvíce potřebovala. Milovala Ježíše a láska jí zavřela oči pro Jeho slova o smrti, takže neslyšela, že musí zemřít a vstát. Tatáž láska je ale i otevřela pro Vzkříšeného. 

Slzy a smutek jí bránily vidět Krista. Podobně i nám někdy brání vidět realitu. Až když se do toho vloží Bůh, dá nám zahlédnout vzkříšení.

Úkol: Podívej se na sobě blízkého člověka a uvědom si, že i v něm je vzkříšený Kristus. Pomysli na něj a připusť si tu myšlenku.

Panna Maria

Víš, co dělala Panna Maria v neděli ráno? Byla doma v kuchyni a vařila oběd pro syna. Po těch třech přeci bude určitě hladový.

Maria nevěděla a nerozuměla, jak se to stane, ale měla s Bohem zkušenost a věděla, že Bůh splní to, co slíbil. A tak věřila, že Syn vstane z mrtvých.

Úkol: Vzpomeň si, zda je v tvém životě okamžik, kdy tě Bůh překvapil něčím úžasným, co jsi nečekal(a).

Petr a Jan

Když ženy přišly s ohromující zprávou, že Ježíš žije, učedníci jim to nevěřili, ale Petr a Jan se alespoň rozběhli to ověřit. Nebyl to běh o závod, ale přesto na něm vidíme, jak Bůh uvádí náš život do dynamiky. Jan doběhl ke hrobu první, ale v úctě počkal na Petra, kterého Ježíš nazval skálou, na níž zbuduje svoji církev. Petr tak nahlédl do hrobu první a vrátil se v údivu nad prázdným hrobem a složenými plátny, zatímco Jan uvěřil – možná údiv je první předstupeň víry. 

Bůh nás nepřestává překvapovat a nikdy nemůžeme říci, že Boha zcela známe. Zmrtvýchvstání bylo pro učedníky veliké překvapení, i když byli s Ježíšem celou dobu a slyšeli jeho slova, že musí být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.

Úkol: Vzpomeň si, kdy jsi byl(a) naposledy překvapen(a) něčím velkým nebo krásným a poděkuj za to Bohu.

Učedníci za zavřenými dveřmi

Večer téhož dne Ježíš přichází k učedníkům, kteří jsou ze strachu před Židy schovaní za zavřenými dveřmi. Postaví se mezi ně, ukáže jim ruce a bok a řekne: „Pokoj vám. Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Slyšeli již svědectví žen i Petra a Jana, ale někteří pořád pochybují a všichni dohromady se bojí. Pochopitelně, lidé jsou jen lidé – ti uvnitř večeřadla i ten dav venku, který ještě nedávno volal „Hosana“ a pak zase „Ukřižuj!“ A tak Ježíš vychází učedníkům vstříc v jejich pochybnostech. Je potřeba, aby Ježíš přišel mezi ně. 

Připomíná to život mnoha křesťanů: Bůh je veliký, udělal veliké věci, ale mně nepomůže. A tak se raději opevním před lidmi a možná i před Bohem. A najednou se Bůh ocitá se mnou v mé pevnosti. Bůh se může zjevit i v mém životě, mém světě, může vstoupit i přes zavřené dveře.

Úkol: Vzpomeň si, kam jsi ještě Ježíše nepustil(a). A vzpomeň si i na inzeráty typu „Daruji za odvoz.“ Je nějaká věc ve tvém životě, ze které jsi vyrostl(a) nebo ti už neslouží? Možná by si ji Ježíš rád odvezl. Bude pro Něj mít tu cenu, že přestane překážet ve vašem vztahu.

Učedníci jdoucí do Emauz

V neděli večer šli dva učedníci do Emauz, pryč z Jeruzaléma (Lk 24, 13-35). Byli ze všeho toho dění velmi zmatení, ale nevzdali to. Rozmlouvali spolu o tom, co se stalo, a jak tak rozmlouvali, připojil se k nim Ježíš a vysvětloval jim Písma a co vše se na něj vztahovalo. Nakonec ho poznali při lámání chleba a celí nadšení se vrátili do Jeruzaléma.

Text je nesmírně bohatý na různá témata a jedním z nich je společné jídlo, které se proplétá celou Biblí. Abrahám hostí tři muže, ve kterých poznává Panovníka Hospodina, a dostává zaslíbení, že za rok bude mít syna. Židé každý rok slaví sederovou večeři, při které si připomínají vyvedení Izraele z egyptského otroctví. Ježíš začíná své působení proměněním vody ve víno, a nebylo ho málo. Podle biblických komentářů to mohlo být něco kolem šesti set litrů. Vzdává Bohu díky, rozmnožuje chleby a vzápětí hovoří o tom, že On je chléb života a kdo přichází k Němu, nikdy nebude hladovět, a kdo věří v Něj, nebude nikdy žíznit. Slaví s apoštoly poslední večeři, při které pronáší krásnou řeč a ustanovuje Eucharistii. Jedním z obrazů nebe je svatební hostina, na níž Církev, a tedy i každý z nás, bude nevěstou, a Ježíš Kristus Ženichem.

Úkol: Sejdi se s rodinou či přáteli ke společnému jídlu a popovídejte si o tom, čím žijete. Budete-li mít čas a chuť, přečtěte si pak Ježíšova slova při Poslední večeři ze 13. až 17. kapitoly Janova evangelia, klidně na pokračování.

Autory textu jsou Brigita a Boleslav Vraní.