„To je hezké, co mi říkáte, ale jak můžu vědět, že je to pravda? Nemám žádný důkaz a věřit bez důkazů je lehkomyslné. Kdepak, raději budu racionálně skeptický. Každou zprávu je třeba ověřit. Vy tvrdíte, že jste viděli Pána – ale byl to vůbec on? O tom bych se musel na vlastní oči přesvědčit.“

Zdroj: Flickr.com

Tomáš zaujal i dnes celkem běžný postoj. Vyjadřují se tak naši kamarádi, když je popadne nutkání nám vysvětlit, proč oni v Boha nevěří. Občas ho zaujme dítě, které se rozhodne nepodvolit rodičovské křesťanské výchově. A podobný postoj známe i z mnoha jiných oblastí. Většina z nás se setkala, minimálně v internetových diskusích, ale často i tváří v tvář, s někým, kdo tvrdil, že země je placatá nebo že lidé nikdy nepřistáli na Měsíci. Je přesvědčen, že důkazy jsou falešné a děti se ve školách učí bludy. Známe to i ze současné situace na Ukrajině. Učitelka základní školy je připravená se soudit, aby obhájila právo na názor, že válka je vymyšlená podplacenými médii.

Stane se nám to ale i v docela běžných situacích. „Nevím, jestli to, co říkáš, je pravda.“ I když druhého člověka máme rádi, vážíme si ho, obecně mu věříme, může se stát, že nějaký konkrétní výrok mu uvěřit odmítáme. A co teprve, když se mluví o něčem ne-přirozeném. O něčem, co označujeme slovem zázrak. Skoro se chce říct, že zázrak se pozná podle toho, že mu většina lidí odmítá uvěřit. Čemu všichni věří, co se ničím neodlišuje od toho, co známe, to nemůže být zázrak.

Když židé kladli před apoštoly své nemocné a ti byli uzdravováni, místní je viděli chodit, mluvit nebo je potkávali s uzdravenou kůží. Očividně tomu, že se díky apoštolům lidé uzdravují, ale věřili všichni, i ti, kteří uzdravení na vlastní oči neviděli – i oni vážili cestu z okolních měst s lehátky s nemocnými, aby jim umožnili se zbavit nemocí. Byl to tedy zázrak, když jim to připadalo vlastně přirozené?

Vždycky jsem se cítila trapně, když mě někdo chtěl vyvést z bludu náboženského tmářství a vysvětloval mi, jaký mohly mít biblické zázraky reálné vysvětlení. O to přece nejde! Je úplně jedno, proč hořel keř nebo kolik centimetrů vody bylo v moři, kterým vyšli Izraelité z Egypta. Důležité je, k čemu to vedlo. Zázrak, nebo lépe znamení, je to, co mě promění, a je úplně jedno, jestli to při tom dojde k porušení přírodních zákonů, nebo ne. Nejde o to, jestli věřím, že keř neshořel nebo moře pustilo Izraelity a smetlo Egypťany, jde o to, jestli věřím Bohu, že mě miluje a vede. Ty konkrétní věci jsou jen prostředek.

Chudák Tomáš má už dva tisíce let přízvisko „nevěřící“. Přitom věřil stejně jako ostatní, jen byl ten, kdo si musel na setkání s vzkříšeným Kristem týden počkat. A počkat si musel, aby Ježíš mohl všem, ke kterým vysílal své učedníky a jejich žáky, vzkázat: Netrapte se, že jsme mě neviděli v normálním lidském těle, že jste se mnou nemluvili a nejedli. Buďte hrdí, že dokážete i tak věřit, že jsem přišel kvůli vám. I tak se můžeme setkat, jen tomu dejte příležitost. Najdete mě i v docela přirozeném běhu dějin. Stačí být otevřený proměně.

A když váháme, zda věřit něčemu, co slyšíme? I pak si lze položit otázku – co mě přivede blíž k Bohu? Když budu něčemu věřit, budu více naplňovat to, co ode mne Bůh chce? A když to budu zpochybňovat? Vede mě to k lásce k lidem, nebo tím lidi zraňuju? Někdy je totiž úplně zbytečné se trápit tím, co je a co není pravda. Bůh nás nebude soudit za to, že jsme se někdy nechali napálit. Bůh nám říká, že máme krmit hladové a utěšovat smutné. Kristus se nechal přibít na kříž, abychom se s ním mohli setkat v každém člověku, který má otevřenou krvácející ránu. Dokonce i kdyby nám ten člověk lhal. Nebudeme za hlupáky, když uvěříme lidem. O hodně přijdeme, když neuvěříme Bohu.

 

 

 

 

2. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 5,12-16
Rostl počet těch, kteří přijímali víru v Pána.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19
Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."
    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."

EVANGELIUM Jan 20,19-31
Za týden přišel Ježíš zase.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:
    "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
    Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
    On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
    Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
    Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
    Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
    Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.