Před více než měsícem svět zasáhla zpráva o smrti jedné významné ženy; zvlášť významné pro náš region. Madeleine Albrightová se narodila v Československu, a přestože většinu života prožila v zahraničí, nikdy o něj neztratila zájem a nezapomněla na své československé kořeny. 

Po roce 2000 už nezastávala výrazné politické funkce, ale ani pak se neztratila z veřejného prostoru. Svět opustila v době, kdy můžeme - snad nejvíce - docenit její přínos Česku. Smysl její podpory vstupu zemí východního bloku do NATO a Evropské Unie je dnes jasnější než kdy dřív.

Madeleine Albright

Madeleine Albrightová se narodila 15. května 1937 v Praze jako Marie Jana Korbelová; byla nejstarší dcerou českého diplomata židovského původu, Josefa Korbela. Po 15. březnu 1939, kdy vznikl Protektorát, rodina utekla do Velké Británie a Albrightová se o svém židovském původu dozvěděla až v roce 1996, kdy novináři odhalili, že její prarodiče a mnoho dalších příbuzných zemřelo ve vyhlazovacích táborech.

Po válce bydleli Korbelovi krátce v Praze a Madeleinin otec pracoval na velvyslanectví v Bělehradě. Jako výraznější osoba v politickém dění byl po komunistickém převratu označen za nepřítele státu a odsouzen k smrti, proto rodina požádala o politický azyl ve Spojených státech a začala nový život tam.

Marie Jana Korbelová studovala ve Švýcarsku a už tehdy si vybrala obory, které se jí hodily během celé její kariéry. Zaměřovala se na politologii, veřejné právo a státovědu a zajímala ji východní Evropa a  vztahy mezi tehdejším Východem a Západem. 

Během studia se vdala za novináře Josepha Albrighta, s kterým měla tři dcery. Žili společně dvacet tři let, ale nakonec manželství nevydrželo Madeleinin kariérní vzestup.

Politická kariéra

Práce v politice začala u Madeleine Albrightové poměrně nenápadně: nejprve pracovala ve volebním štábu Demokratické strany. Výraznější pozici získala jako poradkyně v Radě národní bezpečnosti, kterou jí nabídl její profesor z Kolumbijské univerzity Zbigniew Brzezinski. Zároveň pomáhala s prezidentskými kampaněmi Demokratů a při úspěchu Billa Clintona byla vybrána jako zástupkyně USA při OSN. Při dalších prezidentských volbách Clinton obhájil svůj mandát a nabídl Albrightové, že by mohla být ministryní zahraničí USA, a to jako první žena vůbec.

Ve světové politice byla Albrightová hrdá na svůj postup k řešení kosovského problému a naopak za svou největší chybu považovala, že USA nepodpořily vojenský zásah během rwandské genocidy. „Nelituji ničeho víc,” uvedla. Tehdy jako velvyslankyně USA na OSN prezentovala rozhodnutí Washingtonu nepodpořit vojenský zásah na tamější území, kde docházelo k nelidskému zacházení s příslušníky kmene Tutsiů a k jeho genocidě. Velmi mrazivé svědectví o této události vypráví film Hotel Rwanda.

Kontroverzní se nám může zdát řešení sporů vojenskými prostředky, ke kterému neměla daleko. Tento přístup mohlo formovat příliš dlouhé váhání států v konfliktech, kde se mělo zasáhnout včas, například právě ve Rwandě.

Vztah k Česku

Jak už bylo několikrát zmíněno, Madeleine Albrihtová je původně českou rodačkou a strávila tu část svého dětství. Přestože výraznou většinu života prožila v zahraničí, mluvila i nadále velmi dobrou češtinou, podporovala nás v mezinárodní politice a ráda Česko navštěvovala.

Výrazně se zasazovala například o vstup východoevropských zemí do NATO i Evropské Unie. V den vstupu České republiky do NATO se vyjádřila takto: „Musíme se chránit před hrozbou. Je možné, že ti, kteří nikdy nepoznali tyranii, mají pocit, že nepřítel neexistuje. Někteří si myslí, že tyto hrozby už nejsou významné a nemusí jim záležet na osudu střední Evropy tak jako jejich předchůdcům. Nikdy nesmíme být samolibí a předstírat, že totalita už je daleko.”

Apel na stálou pozornost k dění kolem nás, hlídání kvalit demokracie a postavení se proti bezpráví jsou hodnoty, které Albrightová během svého života stále zdůrazňovala. Její hodnotové ukotvení je poznatelné i podle toho, koho si vážila a koho považovala za své vzory. Z české historie vyzdvihovala především prezidenta Masaryka: „Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky vážila Masaryka – jaký člověk to byl, že přemýšlel o tom, jak lidé mají žít. Vypadal jako prezident, choval se jako prezident, a když jsem si o tom četla a také když jsem o tom učila, tak jsem si myslela, že je báječné, že takový člověk existoval. Pak mezi lety 1938 a 1989 – s výjimkou osmašedesátého – bylo těžké být český Američan. Lidé pořád říkali: Co se tam u vás vlastně děje? Vy nic neděláte! A pak přišel prezident Havel jako morální výstup toho, co Češi mohou dělat. Co Masaryk začal, Havel přenesl do moderní demokracie,“ vzpomínala v roce 2018.

Svou vzájemnou úctu vyjadřovali Havel a Albrightová vzájemnými návštěvami a podle jejich slov je pojilo přátelství plné uznání. Havel udělil Albrightové nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva, a ona se s ním přijela rozloučit i přes svůj vysoký věk na jeho pohřeb. Její projev na rozloučenou vystihuje to nejdůležitější z Havlova odkazu: zmínila jeho odvahu, moudrost, snahu zlepšovat svět kolem nás, kritičnost a především život v pravdě. 

Její vhled, názory a varování jsou v mnohých ohledech aktuální i dnes. Ke členství ČR v Evropské Unii řekla: „...myslím si, že Evropa má být integrovaná, je to dobrá věc. Evropu rozdělili komunisti, proto jsme byli pro rozšíření NATO a podporovali jsme integraci. Chtěli jsme vidět kontinent svobodný a společný….O své úloze v EU musíte samozřejmě diskutovat, ale jsem přesvědčená, že to pro Čechy bude lepší. Historicky i myšlením jste Evropany, tak nevím, proč se tomu bránit.” Úloha Česka na evropské úrovni patří bezpochyby mezi ty otázky, na něž jako stát hledáme odpověď.

Její vyjádření o české společnosti míří často k jádru věci: „Češi jsou hrdí na to, čím byli, ale musí více mluvit o tom, čím by chtěli být.” 

Narážela tak na skutečnost, že určitá hodnotová neukotvenost, nejasná národní identita a hledání role malého středoevropského státu ve světě jsou záležitosti, které nás provázejí jak na úrovni vnitrostátní politiky, tak v té mezinárodní.

První.

Madeleine Albrightová drží prvenství hned v několika rolích. Byla první ženou na Ministerstvu zahraničí, první velvyslankyní USA při OSN, která se nenarodila přímo ve Spojených státech a první a možná jediná žena známá svou politikou díky nošení broží. V jejím případě nešlo pouze o módní doplněk, ale o politický nástroj, který vystihoval její náladu či stanovisko. „Když například zjistila, že Rusové se snažili odposlouchávat („bugged“) její kancelář na americkém ministerstvu zahraničí, nosila poté na jednání s nimi brož velkého brouka („bug“),“ píše časopis RESPEKT.

Jako žena čelila také jejich běžnému dilematu mezi rodinou a prací. Kvůli rodině přerušila studium, ke kterému se vrátila až později, ale jak už bylo zmíněno výše, její manželství nakonec nevydrželo její kariérní vzestup. Přesto může být pro mnohé ženy dnes inspirací, ať už svou odvahou, překonáváním překážek a bariér nastavených společností, nebo svou vytrvalostí a pílí. „Vždycky mě těšilo, když za mnou přišly mladé ženy s tím, že díky mně se začaly zajímat o zahraniční politiku nebo že se rozhodly zvládnout kariéru i děti. Vzorem jsem však nikdy nechtěla být, protože jsem také spoustu věcí zvorala,“ řekla v roce 2015 Respektu.

 

Zdroje:

Madeleine Albright posunula hranice naší představivosti • RESPEKT

Zemřela bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)

Opinion | Putin's Moves on Ukraine Will Be a Historic Mistake - The New York Times (nytimes.com)

Madeleine Albright: Nejdůležitější je klást otázky • RESPEKT

(1) Madeleine Albright, first female US secretary of state, dies - YouTube