Václav Havel očima Karla Schwarzenberga, Ladislava Špačka a Miloše Zemana

Petru Boledovičovi je patnáct let. Rozhodl se napsat práci o Václavu Havlovi a rozhodně ji nechtěl opsat z wikipedie, ani dát dohromady to, co najde jinde na internetu. A tak se obrátil na spolupracovníky Václava Havla a poprosil je o rozhovor. Samozřejmě se z odpovědí dá leccos dozvědět i o nich samotných. A tak si teď můžete přečíst, jak na Václava Havla vzpomínají Karel Schwarzenberg, Ladislav Špaček a Miloš Zeman. 

Kým je pro mě Václav Havel

Václav Havel je velice důležitý člověk pro náš stát i společnost, protože se za jeho prezidentování staly významné změny. Dokladem je i změna názvu našeho státu, který se čtyřikrát změnil: do února 1990 to byla Československá socialistická republika, do června 1990 Československá federativní republika, do prosince 1992 Česká a Slovenská Federativní republika a naposledy usedl Václav Havel do prezidentského křesla jako prezident České republiky.

Přestože byl neustále sledován komunistickým režimem, neodjel do emigrace; zůstal, aby mohl bojovat za práva spoluobčanů. Nemyslel jen na sebe, nezachránil se, když mohl, obětoval se za ostatní občany. Tento člověk si zasloužil a zaslouží poctu a čest; takto by se měl zachovat každý a nedávat jako priority majetek a sebe. Člověk by si měl vážit svých blízkých, přátel a také všech na tomto světě, protože sám to nikdy nezvládne.

Na veřejnosti Václav Havel vystupoval jako odhodlaný a přesvědčený. Měl jeden cíl, za který skoro celý život bojoval. Osobně ho obdivuji za to, že se obětoval za svobodu, bojoval za svobodu všech. Veřejností byl vnímán jako zachránce, osvoboditel, který si potrpěl na pořádek a slušnost. Byl přesvědčen, že československý národ má žít společně, a proto sám špatně nesl rozpad Československé federace. Svými činy a vystupováním se stal velice oblíbeným a každý světový politik se s ním rád setkal. Jeho přátelé o něm mluví a vyprávějí, že byl velice přátelský a dokázal všem pomoci. Obětoval svůj život a čas pro druhé.

Petr Jaroslav Boledovič

Karel Schwarzenberg

Vy jste byl prvním kancléřem prezidenta Václava Havla; bylo to pro Vás těžké? Jaké to bylo pracovat pro muže, kterého najednou obdivoval celý svět?

Byla to největší radost mého života, pracovat pro Václava Havla, bylo to skvělé a považoval jsem to za vyznamenání. Ten obdiv celého světa probíhal právě během té doby a bylo to samozřejmě jisté oslazení celé činnosti.

Po abdikaci Václava Havla v roce 1992 jste místo kancléře opustil, ale Vaše přátelství s Václavem Havlem bylo stálé. Jaký byl Václav Havel?

V zásadě dosti plachý člověk, který měl velmi zdravý politický instinkt. Jako šéf byl výborný. A byla to radost pro něho pracovat. Dodnes mi chybí.

Hned po založení FORA2000 jste se stal členem jeho představenstva; jak moc je podle Vás připomínán odkaz Václava Havla ve světě?

Odkaz Václava Havla je ve světě připomínán stále; nejméně o něm mluvíme zde v České republice. Jak známo, nikdo není prorokem ve své vlasti. A tady někdy čtu také úplně „pitomé“ články o jeho působnosti; ve světě to je odlišné.

Jaký je Váš názor na politiku Václava Havla a tu, kterou vidíme nyní?

Politika Václava Havla byla zásadně správná. Samozřejmě tam někdy byl nějaký omyl, ale přivedl nás do Evropské unie a do Severoatlantické aliance; za jeho doby měla Česká republika vynikající pověst po celém světě.

Z jakého důvodu je podle Vás Václav Havel méně oblíben v Československu než v zahraničí?

Je staré přísloví, že nikdo není prorokem ve své vlasti. Platí to i pro Václava Havla. Byl později u nás dosti neoblíbený, protože nám někdy pravdivě připomněl vlastní chyby a temné stránky našich dějin. To se mu vyčítalo a nesmíme také zapomenout, že obě hlavy státu, které ho následovaly, měly spíše zájem razit jinou politiku, tudíž očernit Václava Havla. Ve světě je dosti připomínán; když cestuji v zahraničí, tak se mě pořád lidé na Václava Havla ptají. Jak jste správně poznamenal, v zahraničí si ho více cení než u nás doma.

PhDr. Ladislav Špaček

Václav Havel se po rozpadu federace rozhodl kandidovat na prvního prezidenta České republiky. Jak to bylo podle Vašeho názoru pro Václava Havla těžké? Protože tu byla nová Ústava, do které se mu nepodařilo dostat moc změn ohledně prezidentských pravomocí.

Tehdy to nebylo jen rozhodnutí Václava Havla, ale spíš všeobecný názor veřejnosti, a hlavně politických stran (které prezidenta tehdy volily), že by Václav Havel měl pokračovat v prezidentství. Nebyl nikdo jiný mezi politiky, kdo by měl takovou podporu. Všichni si uvědomovali Havlovy zásluhy o vítězství demokracie v naší zemi, jeho politické zkušenosti, mezinárodní autoritu – to byly hodnoty, které nemohl nabídnout nikdo jiný. Ano, ústava byla nová, ale dnes už mohu prozradit, že Václav Havel se tajně podílel na jejím vytváření. Na podzim 1992, kdy ústavní komise pracovala na textu, se Václav Havel v zapadlých venkovských hospůdkách v okolí Prahy tajně scházel s jejími členy, upravoval znění a formulace článků ústavy, přepracoval úvodní část, tzv. preambuli, a tak byla nakonec ústava přijata ve znění, které bylo Havlovi dost blízké. Vím to bezpečně, protože jsem ty schůzky tehdy organizoval a účastnil se jich.

S Václavem Havlem jste navštívil několik desítek zemí; ve své knize dokonce uvádíte, že byste dvakrát obletěli rovník, kdyby se sečetly nalítané kilometry. Bylo pro Vás složité, být stále mimo republiku?

Cestování patřilo mezi naše hlavní povinnosti; to proto, že jsme potřebovali představit nový svobodný stát světu. Nikdo ve světě nevěděl, co to je Česká republika, ale všichni znali Václava Havla. Havlovy cesty byly nabity setkáními s významnými činiteli a intelektuály, řadou jednání, business fór, projevy, které pak přetiskovaly nejvlivnější deníky, ekonomickými dohodami. Státníci si mohou vyměňovat nóty a posílat si dopisy, ale není nad to, když se znají osobně, když se co nejčastěji setkávají a navážou spolu přátelské vztahy. Zatímco dříve znamenal sebemenší konflikt mezi státy výměnu diplomatických nót a harašení zbraněmi, dnes může jeden prezident zvednout telefon a říct druhému: „Nicolasi (Georgi, Angelo), máme tady problém, co myslíš, šlo by to vyřešit takhle?“ Proto jsou bilaterální setkání i summity hlav států prevencí krizí a konfliktů mezi zeměmi, a proto je nutné, aby státníci udržovali osobní styky se svými protějšky v ostatních zemích. Václav Havel musel absolvovat desítky, možná stovky cest to zahraničí, všude ho chtěli vidět, protože byl symbolem pádu komunismu ve střední a východní Evropě.

Jaký je Váš názor na politiku Václava Havla a tu, kterou vidíme nyní?

Za těch deset let se hodně změnilo. S něčím jsem počítal. Věděl jsem, že prezidenty už nebudou charismatické osobnosti, které nám svět bude závidět, takoví se rodí jen za revolucí a ty – doufejme – už nebudou. Přesto jsem doufal, že vysoká laťka, kterou nastavil prezident Havel, bude dál inspirovat jeho nástupce k velkým činům, které Evropa a svět zaznamenají a ocení. Renomé, které naše mladá republika měla v zahraniční politice, péči o lidská práva, budování demokratických institucí, se pozvolna vytrácelo. Autorita, kterou ten plachý člověk měl mezi světovými politickými matadory, byla neuvěřitelná. Dnes nenajdeme politickou osobnost, která by byla pro svět zajímavá. Největším zklamáním je pro mě úpadek obyčejné slušnosti v politice. Často vyprávím o Havlově nezměrné slušnosti v osobním životě i v politice. Byl mimořádně ohleduplný, taktní, empatický, nikdy nevnášel do politických jednání ostré lokty, nátlak, vydírání, vulgaritu. V přímé volbě hlavy státu by neuspěl – neuměl by lhát, dehonestovat protivníka, urážet ho a zesměšňovat. Ke každému se choval s respektem a jeho okolí mu to oplácelo. Václav Havel nám schází. Byl pro nás jakýsi kompas, který nabízel cestu vpřed – a sám po ní šel, ať ho to stálo cokoliv. S jeho názory se poměřovali politikové i občané, jeho iniciativy v zahraniční politice motivovaly světové politiky k přemýšlení, hledání nových řešení a k činům. Nejsem pesimista, abych řekl, že Havlův odkaz se zcela vytratil. Jeho jméno rezonuje i u mladé generace s úctou, to je nadějné. Důkazem toho je i Vaše práce.

Ing. Miloš Zeman

Zaslouží si Václav Havel takovou kritiku, jaké se někdy dostává? Mám tím namysli kritiku s tím, že se federace rozpadla jen díky němu, nebo také že neudělal vůbec nic a zavinil rozkradení našeho státu?

Kritika je přehnaná.

Z jakého důvodu je podle Vás více oblíben Václav Havel v zahraničí?

Češi jsou skeptický národ.

Byl Václav Havel dobrým prezidentem?

Ano.

Potřebujeme v dnešní době nějakou stejnou osobnost jako byl Václav Havel?

Ano.

Jaký je Váš názor na politiku Václava Havla a tu, kterou zažíváme v těchto časech?

Někdy souhlas, jindy nesouhlas.

Souhlasíte se slovy bývalého prezidenta Václava Klause, který v rozhovoru uvedl něco v tom smyslu, že Václav Havel dělal vše jen pro své PR?

Ne.

Jak se Vám jako premiérovi s panem Havlem pracovalo?

Dobře.