Snad všichni doufáme, že Ukrajina nepadne, nestane se součástí velké říše, kterou by měla pomáhat živit a sama strádat. A protože národ žije také ve své kultuře, vydali jsme se ji prozkoumat. Ukrajinské lidovky možná znáte, ale četli jste ukrajinskou fantasy? 

Zdroj: FANZINE.cz

Henry Lion Oldie: Cesta meče

Henry Lion Oldie je pseudonym dvou ukrajinských spisovatelů sci-fi a fantasy literatury, Dimitrije Gromova a Olega Ladyženského. Jsou spjatí s ukrajinským Charkovem, ale knihy píšou v ruštině a na Ukrajině i v Rusku patří k nejoblíbenějším spisovatelům fantastiky.

Jejich epický román Cesta meče vyšel v češtině v roce 2014 u nakladatelství Triton a je jedinečný tím, že část knihy je vyprávěná z pohledu meče. Kniha své čtenáře zavede do Kabírského emirátu, kde meče, které o sobě uvažují jako o Zářných a o lidech jako o Nosičích, mají vlastní rozum a bojují, ale nezabíjejí. Tedy až do chvíle, kdy se v mírumilovném světě, kde nikdo nikoho nezabíjí, ani cíleně nezraňuje, objeví mrtvý člověk a jeho meč a jeden z Nosičů, Čen, přijde o ruku. Čen a jeho meč Jednorožec spolu s majordomem vyrážejí na cestu, aby vypátrali vraha a člověka, který Čena zmrzačil.

Jedná se o rozsáhlý fantasy příběh, který svého čtenáře vtáhne do světa vystavěného na utopickém principu. To vše doplňují ilustrace Volodymyra Bondara, z jehož dílny pochází i úchvatná obálka. Snad jediným problémem, který čtenář s knihou může mít, je množství jmen, titulů a přezdívek, v nichž se při troše nepozornosti lze snadno ztratit.

Martina Mátlová

Zdroj: Výstava Ke kořenům: Ukrajina krojů a tradic - Nová Večerní Praha (vecerni-praha.cz)

Okénko ukrajinských lidových písní

Tumán jarom by se dalo přeložit jako Mlha v údolí. Podle mě je to hudebně typická ukrajinská píseň, ale po textové se od průměrných trochu liší. Přesto či proto je tak nádherná. Ukrajinská národní píseň je podle mě po textové stránce příznaková jednak svým prostředím a svou jinou polarizací. Většina začíná stručným vykreslením prostředí, tím se ještě od české písně tolik neliší, ale tak jako u nás se děj mnohé písně odehrává někde v hájíčku nebo na lukách, u ukrajinských písní se velmi často setkáváme s motivem slavíka zpívajícího ve višňovém sadu. Višeň je na Ukrajině symbolem lásky a blahobytu, takže višňový sad představuje cosi na způsob horoucí a trvající lásky.

Oj, u háju pry Danuju - to není třeba překládat. Tato píseň mi otevírá možnost vysvětlit, co jsem mínil tou jinou polarizací: Jako v české národní písni typicky nějaký mládec myslí na nějakou dívku a je smutný, že ona ho nemiluje, v ukrajinské je to snad i častěji právě naopak. Mám dojem, že Tumán jarom sice není jediná, ale přesto poměrně docela netypická. Tam kozák hledí na nějakou dívku u studny (u krynycji) a touží po ní. Oj, u háju pry Dunaju zpívá dívka o tom, že její milý někde tancuje, ale ona zde pláče sama.

Podobně je to i u Cvite teren, čili Květe trnky, kde dívka čeká na milého (jenž nepřichází) u okna.

A když je řeč o ukrajinské písni, není možné nevzpomenout ternopolskou rodačku, operní pěvkyni Solomiju Krušelnyckou, která národní písně sbírala. Je možné dokonce nalézt prastaré nahrávky s jejím hlasem, které potvrzují, že ten, kdo v ukrajinských písních touží častěji, je právě dívka.

Oj, de ty jdeš, čili Oj, kam jdeš, se ptá dívka svého milého, který jí slibuje, že se hned vrátí, což mu ona nevěří. Je přesvědčena, že ji opouští, a chce raději zemřít.

Dominik Spudil

Zdroj: EVROPA 2

A na závěr jedna úplně nová písnička z Čech:

Čeští, ruští, běloruští a ukrajinští hudebníci se spojili na podporu Ukrajiny. "Vydržte, jsme s vámi. Nevzdáme se." Autory projektu jsou Alena a Igor Ochepovsky, z českých muzikantů se účastnil David Koller, Michal Pavlíček, Monika Načeva nebo Lenka Dusilová. Víc o projektu si můžete přečíst v článku na Headliner.

Nevzdám se