Pokud bydlíte v některém z větších českých měst, nepochybně většinově využíváte městskou hromadnou dopravu, popřípadě občas auto. Do počátku pandemie koronaviru jsem to měl tak i já. Po Praze, mém rodném městě, se dá pohybovat prostředky integrované dopravy za směšnou cenu, relativně pohodlně a hlavně spolehlivě. Na jaře roku 2020 se však situace trochu změnila. V dopravních prostředcích byly povinné roušky, což by samo o sobě takovou překážkou nebylo, ale především se celkem výrazně prodloužily intervaly mezi jednotlivými spoji. Déletrvajícím přesunem v hromadné dopravě také rostlo riziko nakažení. 

Kolo, které se do města osvědčilo nejlépe.

Po zvážení všech pro a proti jsem zkusil vyměnit tramvaj za kolo. Veškeré cesty, které jsem dříve realizoval hromadnou dopravou, jsem nyní začal objevovat z perspektivy cyklisty. Na kole jsem jezdil celkem hodně i předtím, avšak vždycky jako sportovec nebo rekreační jezdec. Představa byla taková, že zakoupím nějaké levnější kolo, o které se nebudu bát, když ho zanechám před obchodem a začnu jezdit. Samozřejmě moje počínání přineslo mnohá úskalí a o ta bych se s Vámi rád podělil. 

První fází bylo tedy zakoupit nějaké laciné přibližovadlo. Na bazaru jsem narazil na silniční kolo, postavené na starém rámu Favorit. Přivezl jsem jej tedy domů a začal vesele jezdit. Dnešní optikou to vlastně, až na rám a převody, nebyl špatný kup. Na kole jsem ujel poprvé 150 km za den a naučil se na něm leccos opravit. 

Nevýhoda však spočívala v řazení na rámu a špatnému rozsahu převodů, tudíž šlo kolo do světa a já pořídil starší horský Specialized na 26 palcových kolech. To se ukázalo velmi brzo jako špatný kup. Naštěstí jsem na prodeji minulého kola mocně vydělal a mohl si tak dovolit na něm vyměnit prakticky všechno. I tak to ale bylo horské kolo, které bylo enormně těžké a pomalé, takže jsem po internetu stále pokukoval po něčem lepším. 

Nakonec jsem sehnal za směšných 200 korun starší trekové kolo Author, které používám dodnes. Na něm jsem také vyměnil první poslední, ale naštěstí jsem mohl většinu komponent přeskládat z předchozího horského. Postupně jsem tedy přišel na to, že pro pohyb po městě je ideální trek s 28 palcovými koly, plášti o šíři kolem čtyřiceti milimetrů a pevnou vidlicí kvůli redukci hmotnosti. 

Labyrintem všemožných typů a značek kol jsem se tedy úspěšně prodral, ale zásadní bylo také hledání tras, kudy jezdit. Nakonec jsem po dlouhém laborování našel optimum, které nyní při cestě na neznámá místa aplikuji. Nejezdím podle navigace, ale doma si nastuduji trasu a pak si ji při jízdě přehrávám v hlavě. Lépe si pak zapamatuji, co kde je a jak jsem se tam dostal. Na plánování využívám výhradně mapy.cz a především pak intuitivní orientaci v terénu. 

Jako problém se také ukázalo správné oblečení. Pokud jedu třeba do školy nebo k lékaři, nemůžu se bohužel obléknout jako na víkendovou vyjížďku, pokud se tedy nehodlám převlékat. Já osobně jezdím v relativně běžném a pohodlném oblečení, které bych běžně nosil i bez kola a v cíli se nepřevlékám. Navrch si v zimě akorát beru lehkou cyklobundu, která ochrání před větrem a deštěm. 

Důležitou součástí pohybu po Praze je také dodatečná výbava kola. Snažím se ji minimalizovat, ale i tak je celkem obsáhlá. Nejdůležitější jsou jednoznačně blatníky a světla. Bez těch nevyrážím nikam, hlavně pak s ohledem na to, že jezdím celoročně. Pro mě osobně je důležitý také kvalitní zámek, se kterým se nebojím nechat kolo i pár hodit o samotě. V tomto ohledu mohu doporučit skládací zámky z ocelových segmentů nebo takzvané podkovy. Oba typy jsou velikostí i hmotností nepříliš ekonomické, ale za míru bezpečnosti to nepochybně stojí. I tak je ale potřeba počítat s tím, že všechny zámky se dají překonat a žádné zabezpečení není stoprocentní. 

Silnička.

Občas se mě někdo zeptá, kde hledám motivaci k ježdění za každého počasí, někdy i na dopravně frekventovaná a nepříjemná místa. Na kole jezdím především proto, že mě to prostě baví. Počáteční popud sice byl z vnějšku, ale dnes už si neumím představit ráno, aniž bych vytáhl před dům bicykl a nezačal se proplétat mezi auty v dopravní špičce. Každý si musí najít motivaci sám, ale za zkoušku nic nedáte a možná vás tento, v Čechách stále minoritní způsob městské dopravy, zaujme a už nebudete chtít jinak. 

A jak vlastně z takového počínání můžete benefitovat? Jednoznačným argumentem je vylepšení kondice nebo také lepší poznání města. Já osobně si asi nejvíce cením toho, že ráno přijíždím do školy rozhýbaný a ranní únava, kterou si mnozí vezou hromadnou dopravou, u mě nehrozí. 

Pokud byste chtěli načerpat více ucelených informací, vřele doporučuji navštívit web mestemnakole.cz, který mimo jiné informuje o dopravních aktualitách z pohledu cyklisty, radí se servisem kola a celkově provádí osvětu v oblasti městské cykloinfrastruktury. 

Autorem textu a fotografií je Petr Junek.