Víte, kdo je nebo byl ve vaší třídě na střední věřící? Kdo z vašich kolegů chodí do kostela? Poznáte to? Ptáte se na to? A vědí to ostatní o vás? Jak se pozná, že je někdo křesťan?

Zdroj: Flickr.com

Ježíš vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, jeho tvář se změnila, celý jeho zjev se změnil. Začal zářit. Vyzařoval blízkost Hospodinovu. Nerozmlouval tam jen s Hospodinem, ale i s jinými Jeho vyvolenými – Mojžíšem a Eliášem. I oni se zjevili „ve slávě“. Musela to být velká chvíle. Však se kvůli tomu Ježíš se svými druhy trmácel daleko a vysoko. Učedníci ten okamžik málem zaspali. Když se probudili, chtěli ho naopak zadržet. „Postavíme vám stany!“ Vy už odcházíte? My se teprve probudili! To se musíte zdržet, počkejte, uděláme vám pohodlí. Možná by byl čas i doběhnout dolů pro ostatní, ať se s vámi také mohou setkat…

Kdepak. Některé věci zadržet nejde. Oblak, který provází Hospodinovu přítomnost, vše zahalí, Hospodin řekne, co říci chce, a svět je zase jako dřív. Jen jindy dost řečný Petr, který předtím nevěděl, co mluví, už nic neříkal. O tom, jestli rozuměl víc než prve, ale není řečeno nic.

A proč že to Ježíš na tu horu lezl? Aby učedníkům ukázal, kdo je? Aby měl svědky na to, že není jen tak nějaký učitel s náhlou inspirací? Ježíš mluvil s Mojžíšem a Eliášem o své smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Vzhledem k jeho poměrně pasivní roli v budoucím příběhu se s nimi asi nešel radit, jak to sehrát; ani jak smrti uniknout, ani jak jí zařídit co největší pozornost. Těžko si představit, o čem může Syn Boží mluvit s dalšími dvěma superhrdiny. Vyvolený Syn, zachránce vyvoleného národa. Ano, přichází nám na mysl „porada před bojem“, ale v Novém zákoně už se bojuje jinak; míň s nepřítelem a víc sám se sebou.

Sláva, která z Ježíše vychází, souvisí s jeho vyvolením, ale i s jeho akceptováním cesty, která ho čeká. Neplánuje ani slavné vítězství nad Římany, jak by si snad přáli jeho fanoušci, ani korunovaci v Jeruzalémě. V Jeruzalémě plánuje potupně zemřít. Jeho vítězství nebude v přemožení tisíců vojáků, ale v tichém „Tvá vůle se staň“. Jeho sláva se rodí z bolesti, bolesti přijaté, nevyčítané. 

Lidská tvář má i bez mimořádného zásahu shůry schopnost zářit. Zářit je žádoucí. Před Vánoci nám prodejci ukazují katalogy hraček a jiných lákavých věcí a slibují, že oči našich milovaných se rozzáří, pokud jim něco z toho pod stromeček koupíme. Takové rozzáření má ovšem životnost záře prskavky a je třeba ho obnovovat stále dalšími a dalšími dárky. Pokud je nedodáme, záře se změní v temný smutek. Záře pramenící z vědomé přítomnosti Boží nepotřebuje vnější podporu. Někdy je to spíš naopak – čím více věcí se člověk dokázal zříci, tím víc září. 

Někdo si vybere cestu askeze a zříkání se toho či onoho si zvolí za svůj životní program. Někdo by si klidně starozákonně lebedil ve vnějších projevech Božího požehnání a užíval si velkou rodinu a krásný dům a plné stoly, ze kterých může rozdávat, ale Hospodin mu připravil jinou cestu. Odříkání tak není volba, ale pokorné „Tvá vůle se staň“.

Někdo může zářit radostí nad novým mobilem, jiný díky použití kosmetického přípravku. A někdo září z vědomí Boží přítomnosti a z přibližování vlastní vůle té Jeho. Ne, není to to, co zažíváme, když s mnoha vrstevníky společně zpíváme zbožné písně a máme pocit, že svět kolem zmizel. Ta záře nemá zdroj v našich splněných přáních, ale v našich malých a velkých „Ano“ k Božím přáním. Nemusíme vyhrávat v diskusích nad lidmi s jinými názory, aby lidé poznali, že jsme křesťané. Musíme vyhrávat sami nad sebou.

 

 

 

 

2. neděle postní

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18
Bůh uzavírá s věřícím Abrahámem smlouvu.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"

Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.

2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1
Kristus připodobní nás svému oslavenému tělu.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
    Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!

EVANGELIUM Lk 9,28b-36
Když se Ježíš modlil, výraz tváře se mu změnil.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.