Autorské rodinné duo Svěrákových přináší svůj nový filmový počin, Betlémské světlo. Režisér a scenárista Jan Svěrák se podobně jako v případě pět let starého filmu Po strništi bos nechal inspirovat knižní předlohou svého otce Zdeňka Svěráka. Ten si také zahrál hlavní roli, stárnoucího spisovatele Karla Šejnohu, který je sice ponořen do psaní svých povídek, jenže tvořit mu nejde jako dřív, a proto je už nedokáže dokončit. Navíc, co čert nechtěl, samotné postavy jednotlivých tří povídek mu skáčou do života a domáhají se práva na rozvíjení příběhů. Námět filmu zní moc fajn, škoda jen, že to úplně nedopadlo.

TTMT226578des.jpg
Zdroj: Bioscop

Jednotlivé tři povídky a hlavní záměr daných postav je více než zřejmý. Nejistý mladý muž Matěj se stále (neúspěšně) snaží získat krásnou lékárnici Vendulu, která ho ovšem pořád tvrdošíjně odmítá. Silně věřící rodiče vychovávají syna s Downovým syndromem a přejí si jediné: Aby proběhl zázrak a jejich syn byl normální. A do třetice automechanik, který chce zanechat opravování vozidel a chce se stát přírodním léčitelem. Potíž je ovšem v tom, že dost často netušíme, kdy jsou postavy součástí reality nebo naopak spadají do pouhé spisovatelovy fikce. Hodně k tomu přispívá fakt, že dané postavy se ukazují dost nahodile a bez nějakého uspořádání. Šejnoha je sice styčným bodem mezi všemi postavami a tedy i příběhy, ale přesto nemůžeme vnímat film jako celek. Proto, když se objevují postavy u něj v bytě, za oknem či v jeho autě, nic nám to neříká.

TTMT3193rgf.jpg
Zdroj: Bioscop

Snímek nám sice chce ukazovat postupnou proměnu tří povídek, jenže se tak děje jen v jednom případě. Pouze u první povídky - Matějovo dobývaní Venduly - sledujeme „jistý“ pokrok. Poté, co ani na popáté nevyjde hrdinovi pozvání dívky na rande, se spisovatel rozhodne pro radikální proměnu. Matěje změní na charismatického fotografa ženských aktů Mária, který si jde tvrdě za svým, až mu nakonec podlehne i neoblomná slečna z lékárny a stane se jeho vyvolenou. Jejich následný vztah je pak založen především na intimním tělesném kontaktu, který tajně pozoruje právě samotný tvůrce příběhu, spisovatel Šejnoha. I v předešlých Svěrákových filmech jsme mohli spatřit určitý sexuální podtext, ovšem to, co vidíme v Betlémském světle, je už za hranou vkusu úsměvné a příjemné komedie.

TTMT3121_01ijo.jpg
Zdroj: Bioscop

Díky tomu, že se spisovatel věnuje téměř výhradně první povídce, upozaďuje aktéry dalších povídek. Když náhodou tyto postavy zabloudí do jeho života a snaží se ho donutit k progresu, stávají se otravnými jak pro spisovatele, tak hlavně pro samotného diváka, pro něhož je takové sledování utrpením. 

Klíčovou roli v celém filmu měla hrát příběhová linie starších manželů Šejnohových. Jenže ani ta příliš nefunguje. Manželka Helena by chtěla mít svého muže pouze pro sebe, avšak ten je zahloubán do svých povídek a postav, kterým vymýšlí stále nové osudy. Jestliže už si najde drahocenný čas pro svou ženu, tak zase ona nechce být s ním, jelikož je zaneprázdněna hraním na oblíbený klavír. Jejich odtažitý vztah je po letech samozřejmě těžké napravovat, ovšem působí spíše nudným dojmem než tragikomickým, jak byl asi zamýšlen. Chybí v něm více vtipných a poutavých scén, které by publikum rozesmály. Výjimku tvoří úvodní sekvence, kdy se Šejnoha probouzí do nového dne a má si sám autem zajet do pohřebního ústavu, protože zesnul, a rovněž scéna, kdy se manželé vypraví na výlet, který ovšem úplně neproběhne podle představ.

TTMT1454_01ds.jpg
Zdroj: Bioscop

Zde se nelze nezmínit o herecké dvojici Zdeněk Svěrák a Dana Kolářová. Pro ně to byla již čtvrtá filmová spolupráce, ve které si zahráli manželský pár. Naposledy jsme je mohli zhlédnout ve Vratných lahvích, taktéž od pánů Svěráků. A právě zmíněný snímek se zabývá podobnými tématy jako Betlémské světlo. V obou můžeme vidět muže, který se snaží vypořádat se svým stářím i s dlouholetým vztahem se svou manželkou, výsledek je však rozdílný. Zatímco ve Vratných lahvích vztah zestárlých manželů skvěle ladil a nová životní etapa muže se postupně vyvíjela, v Betlémském světle hlavní hrdina přešlapuje na místě a honí se pouze za svou vysněnou obnaženou mladou dívkou z povídky, čímž samozřejmě vypadává ze hry jeho manželka a jeho vztah k ní.

DSF0655injk.jpg
Zdroj: Bioscop

U syna a otce Svěrákových jsme byli zvyklí na kvalitní filmy, které nás zaujaly vytříbeným příběhem, milým humorem a dokonalými hereckými výkony. U Betlémského světla nás mohou potěšit výkony hlavních představitelů, zvláště v některých scénách, řemeslné zpracování, které je na vysoké úrovni, včetně nevšedních a podařených pasáží, ovšem bez klíčových prvků si snímek nemůžeme naplno užít, navíc když je tak roztříštěný a nevkusný.

Betlémské světlo (2022).jpg

Betlémské světlo                                   Hodnocení: 45 %

Česko, 2022, 100 min 

Režie: Jan Svěrák

Námět: Zdeněk Svěrák (kniha)
Scénář: Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák 
Kamera: Vladimír Smutný
Střih: František Svěrák
Hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Zdeněk Svěrák (Karel Šejnoha), Daniela Kolářová (Helena Šejnohová), Vojtěch Kotek (Matěj/Mário), Tereza Ramba (Vendula), Ondřej Vetchý (automechanik), Vladimír Javorský (věřící manžel), Jitka Čadek Čvančarová (věřící manželka), aj.