Láska si nedá poroučet. Lásku nelze přikázat. Když se začne mluvit o lásce, frázemi se to jen hemží. A většinou se spoléhá na to, že člověk pohnutě pokýve hlavou a nebude o tom moc přemýšlet. Vždyť přece buď miluje, nebo nemiluje, ale srdci neporučíš. Bůh ale naše fráze asi neposlouchá. Vždyť jeho hlavním příkazem je přikázání lásky. 

Zdroj: flickr.com

Miluj Hospodina, miluj bližního, miluj sebe. Ne „Mám radost, když miluješ.“ Jednoduché „Miluj.“ Pokyn, příkaz. Máme v sobě násilím vzbuzovat emoce? Nebo na emocích nezáleží, ale máme se chovat, jako bychom milovali? Což Hospodina, toho si kdyžtak v mysli upravíme podle sebe, aby se nám kladné city lépe vyvolávaly, ale bližního a sebe? S tím, jak se my lidé chováme? Nemáme se milovat, jen když jsme hodní? Tak to asi Ježíš myslel, ne… Ne. Máme milovat i své nepřátele. Takže asi fakt úplně každého. Ale jak? To Bůh neví, že láska potřebuje svobodu a příkazem ji vlastně rovnou hubí? Copak to jde, milovat na rozkaz? Už teď nám ten přítel i nepřítel leze na nervy, jen proto, co se po nás chce. A my si taky lezeme na nervy. Vlastně bylo všechno docela ok, než jsme dostali ten rozkaz, že se máme mít rádi. 

A tím, jak to Ježíš rozpitvává, to rozhodně nevylepšuje. To chce, aby na jeho učednících dříví štípali? Vždyť je to návod na to, stát se šikanovaným chudákem bez úcty: máme se nechat mlátit a nebránit se, nechat se okrádat, nechat si nadávat, nechat se zneužívat. A pak ještě všem, kdo nám ubližovali, odpustit. Které křesťanské dítě to v naší většinově ateistické společnosti nezažilo: spolužáci jsou na něj hnusní a pak mu připomenou, že má odpouštět, aby mu bylo odpuštěno. Zajímavé, že tuhle větu zná snad každý ateista a myslí si, že rozhodně stojí zato, aby ji křesťané dodržovali. Nemáme na to hezké vzpomínky. Kdo má smůlu, tomu to vmetou i kolegové v práci. Dostáváš špatné směny? Vždyť jsi věřící, ty se přece pro nespravedlnost nesmíš zlobit, tak kdo jiný by je měl dostat?

Ježíš vyžaduje hroznou iniciativu: dávat a nečekat, že za to něco dostanu, ani že půjčené dostanu zpět. To máme žít v naprosté nejistotě? Jak se láska k „vzdáleným bližním“ a k nepřátelům snáší se zodpovědnou láskou k vlastní rodině? To je hezké, že ptáci nesejí a květiny nepředou, ale lednička se sama nenaplní, to už jsme zkoušeli. Ani kněží a řeholníci nemají moc prostoru na naprostou vydanost, vždyť většinou bydlí v domě, který slouží i jiným lidem, a kdyby o něj přišli, asi by to jako projev lásky bráno nebylo. A být dnes poustevníkem? Došly pusté lesy a berňák by měl výhrady. Ctít matku a nekrást propisky, to ještě jde (nebo alespoň uznáváme, že bychom se o to měli snažit), ale nechat se mlátit do obličeje a nastavovat druhou tvář?

Když k nám někdo mluví, je vždy důležité si uvědomit, kdo k nám mluví. Je to náš nadřízený? Je to naše unavená, ale milující matka? Žárlivý partner? Je to soused, který si myslí, že náš plot není tam, kde má být, a zasahuje do jeho pozemku? Je to milující Bůh? Bůh, který opakovaně dokazuje, že nás nechce zotročené, že stojí o naše dobrovolné ano v našem vztahu s Ním? Pokud je to milující Bůh, pak od nás těžko chce něco zvráceného. Jak by tedy Jeho slova šla číst? Jak si je přeložit? Milujte nepřátele znamená, že po nás nechce, abychom je nenáviděli. Nejsme vázáni pomstou, nemusíme hájit svou čest. Naše hodnota nespočívá v tom, jak se obhájíme, je založena na Hospodinově lásce k nám. Žehnejte těm, kdo vás proklínají – nic si z jejich kleteb nemusíte dělat. Nemohou vám ublížit. I druhými prokleti máte moc žehnat. Neciťte se zranění, neboť slova druhých nemají žádnou sílu vás zničit. Okradli vás? Nenechte vztek, aby vás pokřivil. Pusťte to. Ano, musíte na to nějak reagovat, ale nemusíte se cítit vnitřně poškozeni. Vaše hodnota není v tom, co máte. Soudí vás, mluví o vás nespravedlivě zle? Nemusíte získat zpět své dobré jméno. Můžete to nechat prostě být. Svoje místo ve světě si nemusíte vydobít, svoje místo máte v lásce svého Stvořitele. Vždyť to víme: svět se nestane spravedlivějším, když lidé bojují za spravedlnost. Vznikají ale ostrůvky míru, když lidé svěří soud Hospodinu.

 


 

7. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23
Hospodin tě vydal do oné ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na tebe.

Čtení z první knihy Samuelovy.
    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."

Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49
Jako jsme nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

EVANGELIUM Lk 6,27-38
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."