Asertivita. Módní slovo, které se z pracovního prostředí dostalo přes ordinace psychologů i mezi křesťany. Pryč je skromnost a dávání přednosti jiným. Leda si uženete neurózu. Kdo není asertivní, ubližuje sám sobě, a tím hřeší. A pokud to vidíte jinak, jste masochisti a dáváte špatný příklad dětem.

Zdroj: flickr.com

Šimon nebyl moderní člověk a asertivně se nechoval. Celou noc tvrdě pracoval, navíc bez úspěchu, a zřejmě se hodně těšil, že až dodělá, co ještě bylo třeba udělat, půjde domů, nají se a konečně se vyspí. Neměl rybaření jako hobby, neutíkal před rodinou na víkend k řece, kde by popíjel a pospával. Potřeboval ulovit tolik ryb, aby uživil rodinu. Proto se svými druhy lovil v noci, kdy byla naděje na úlovek největší. Bohužel tentokrát neměli štěstí a veškerá námaha byla zbytečná. Náladu měl asi hodně pod psa. A najednou se objeví člověk, kterému je velmi zavázán, neboť nedávno uzdravil jeho tchyni, a požádá ho, aby ho pustil na loď a nechal ho z ní učit zástupy. Normálně by to byla čest. Pro unaveného frustrovaného muže, který se už tak cítí hloupě, že domů nedonese nic ani k jídlu, natož na prodej, asi nebylo úplně snadné z toho mít radost. Nic o tom nevíme, ale když se vcítíme do Šimonovy kůže, není těžké si představit, že by se z tohoto úkolu raději vyvlékl. Teď se mu chce spát a na celé tohle jezero na chvíli zapomenout, ne dál trčet v lodi, která by ho měla živit a nedělá to.

Šimonovu trápení ovšem nebyl konec. Když Ježíš řekl vše, co lidem říci chtěl, obrátil se znovu na Šimona. Nepoděkoval mu za jeho službu a nepopřál mu hezké sny. Poslal ho znovu na jezero, a navíc chtěl, aby spustil sítě. Po celé noci marné námahy znovu! Ryby se chytají v noci. Pokud se žádné nepovedlo chytit přes noc, během dne se určitě chytit nenechají. Asertivní člověk z jednadvacátého století by poslal Ježíše do háje už předtím. Po práci má člověk právo na odpočinek; ať si Ježíš najde na kormidlování vodního pódia někoho jiného. Leda tak vděčnost člověka donutí svou únavu přemoci a udělat, co se po něm žádá. Druhý pokyn je ale proti zdravému rozumu. Šimon je rybář. Proč by měl poslouchat tesaře, který mu kecá do lovu ryb? Šimon, zbožný žid, se určitě před cestou na jezero modlil. Modlil se zdar své práce. Co víc by mohl dělat? Je vyučený ve svém oboru, celá parta rybářů ho poslouchá. A teď má poslechnout rady tesaře, které protiřečí jeho znalostem? Naštěstí Šimon není asertivní. Respektuje Ježíše jako proroka. Udělá tedy tu absurditu, o kterou ho Ježíš žádá, a vyrazí se svými druhy na jezero. A pod tíhou ulovených ryb se málem potopí dvě lodě.

A Šimonova reakce? Nikoli „Já ho o nic neprosil, slušně poděkuju, ale je to jeho iniciativa, k ničemu mě to nezavazuje“. Ani obchodnicky opatrné „Díky, ale co za to budeš chtít?“ Šimon při setkání se zázrakem padá Ježíšovi k nohám a říká „Pane, odejdi ode mne, neboť já jsem člověk hříšný.“ Při pohledu na hromady ryb nevidí peníze, které za ně může utržit, a nevidí ani sebe jako chlápka, kterému budou všichni závidět obrovský úlovek. Při setkání se zázrakem vidí sebe jako hříšného, nehodného člověka. Hospodin je svatý, a Šimon je obyčejný rybář, který nedělá víc než to, co se po něm chce.

Tam, kde by dnešní člověk cítil náležitou hrdost – vždyť zvládá své povinnosti náboženské a pracovní, a ještě dobrovolničí s lodí při přednáškách potulného kazatele, tam Šimon vnímá svou nedostatečnost. Nemá pocit, že si zaslouží pozornost tak mocného muže, jakým je Ježíš.

Šimon, mnohem dřív, než mu a jeho přátelům Ježíš řekne „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne,“ dřív, než mu za to byla slíbena záchrana života, se chová submisivně, nelogicky, neváží si sám sebe, svých znalostí, nerespektuje své psychické a fyzické potřeby – a slyší „Neboj se.“ A dokonce po všem tom sebezapření všeho nechal a Ježíše následoval. Nechal tam dokonce i tu hromadu ryb, kterou by se mohl pochlubit a mohl si užívat své chvíle slávy. Nešel za svou ženou a neřekl „Koukej, jakýho mám kámoše: nejen, že ti uzdravil maminku, ještě mi dobře poradil a já ulovil víc ryb, než kdo v týhle vsi kdy ulovil.“ Nešel za svým psychoterapeutem a nepostěžoval si, že sice vydělal spoustu peněz a celá ves mu závidí, ale necítil se přitom úplně ve své kůži, neměl to pod kontrolou, jen dělal, co mu řekl někdo jiný, a tak z toho nedokáže mít radost. Šel za Ježíšem. Poznal ho jako někoho, jehož vůli je dobrý nápad upřednostnit před svojí. A tak mohl později slyšet, že je Petr, skála.

Asertivita v našich mezilidských vztazích je záležitostí našeho rozumu, svědomí a vkusu. Do jednoho vztahu ale nepatří. Ať už jsme traumatizované děti v péči psychologa nebo nadaní podnikatelé využívající služeb věhlasného kouče, neměli bychom si plést záležitosti tohoto světa a záležitosti Boží. Možná jsme šikovní a vzdělaní a překonali jsme mnohá úskalí – a bylo by divné nemít z toho radost. Starat se o své záležitosti je náš úkol. Před Hospodinem ale nestojíme jako jedničkář, šikanované dítě, vítěz sportovní soutěže, úspěšný podnikatel nebo zapálený odborář. Před Hospodinem stojíme jako stvoření před Stvořitelem. A jako stvoření, jako dílo svých rukou, nás Hospodin miluje. Dokud budeme víc jedničkáři a podnikatelé než stvoření, neuslyšíme něžné „Neboj se.“

 


5. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8
Zde jsem, mne pošli.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové.
    Jeden volal na druhého: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země. je plná jeho slávy." Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
    Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!"
    Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!"
    Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"

Žl 138(137),1-2a.2bc+3.4-5.7c-8 Odp.: 1c
Odp.: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, až uslyší slova tvých úst. Budou opěvovat Hospodinovy cesty: "Věru, veliká je Hospodinova sláva!"
Odp.
Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,1-11
Tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo.
    Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče.
    Ano, já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou.
    Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

EVANGELIUM Lk 5,1-11
Nechali všeho a šli za ním.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
    Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajed' na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.
    Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi."
    Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.