Bydlíme v malém městě za Prahou. Plakátovací plochy jsou tu plné pozvánek na akce, místní facebooková skupina zase fotek ztracených rukavic s místem, kde je lze najít, a proseb o půjčení vybavení na školní výlet nebo pomoc s opravou něčeho v domě. Lidé spolu komunikují a jsou tu spokojení. Za většinou akcí, které se tu v poslední době dějí, stojí jedna žena - Zuzana Šrůmová. Může být dobrým příkladem, že někdy je třeba k zorganizování skvělé akce hlavně odvaha k prvnímu kroku a námaha může být zároveň zábava.

Na blešáku je potřeba, aby Zuzku každý z dálky poznal. Zdroj: Archiv Sdružení Roztoč, foto Jakub Souček

Život v našem městě je typický množstvím aktivit, které tady lidé pro ostatní dělají, což oceňujeme od chvíle, kdy jsme se sem před deseti lety přistěhovali. Díky tomu se i doba lockdownů dala velmi slušně přežít a člověk si užil hodně legrace. Patříš mezi nejvýraznější, pokud ne úplně nejvýraznější, postavy našeho sousedského života. Ty ses tu ale nenarodila, že? Jak dlouho tu bydlíš?

Jojo, jsem náplava, po roce 2002 jsem se sem naplavila z Karlína. Vlastně jsem se tu ocitla úplnou náhodou - můj muž si pronajímal ve staré zhuntované secesní vile byt, ke kterému se dostal vlastně jen díky tomu, že byl v tak špatném stavu (byt, ne můj muž), že ho nikdo jiný nechtěl. A s překvapením jsme zjistili, že jsme se dostali na místo, které je hodně zajímavé a inspirativní.

Jaké akce se v té době v Roztokách konaly? Předpokládám Masopust, a ještě něco?

V Roztokách je a už tehdy bylo Sdružení Roztoč - zavedená lokální neziskovka, která sdružuje několik umělecky založených rodin a spoustu lidí kolem a pořádá kroužky pro děti i dospělé, různé akce a kde co. Největší a neznámější z těchto akcí je Masopust, přes který jsme se s Roztočem vychytrale seznámili: udělali jsme pětimetrového draka, který nešel rozložit. Vzhledem k tomu, že masopustní průvod tenkrát končil ve vedlejší vesnici, Úněticích, a na jeho konci jsme rozhodně neměli sílu draka táhnout zpátky, bylo to seznámení docela rychlé. Organizátoři totiž měli dodávky.

Kdy ses pustila do první akce pro sousedy? Která to byla?

Do Roztoče jsme rychle zapluli a těšilo nás, že můžeme být čistě účastníci nebo součástí týmu. A když se rozhodovalo, jestli ukončit pořádání malých jarních bylinkových trhů, na které už neměl nikdo sílu, říkali jsme si, že bychom na ně vlastně mohli mít sílu my. Vzhledem k tomu, že se nekonaly poprvé, že byly fakt malinké a vlastně to byla docela zaběhnutá malá akce, tak jsme si je převzali, udělali i podzimní a pár let o ně pečovali. Podílet se na něčem, co už existuje, a vzít si tam nějakou roli pro sebe, je úplně nejsnadnější cesta.

Kdy vznikl nápad pořádat blešáky? Byl čistě tvůj, nebo tě někdo motivoval?

Blešáky jsme začali dělat s Ridinou Ahmedovou. Důvod byl prostý - máme rádi blešáky, jak je známe z Amsterodamu, Berlína a dalších měst - tak proč takový blešák prostě neudělat? Od začátku pro nás byla důležitá pestrost a chtěli jsme, aby to bylo komunitní setkání s občerstvením (občerstvení je zásadní), hudbou, rozmanitým sortimentem. Měli jsme také malé děti, takže pro nás bylo důležité, aby tam bylo něco pro ně. A někoho už jsme kolem sebe znali, tak bylo snadné s takovou akcí začít a oslovit lidi, kteří skvěle vaří, mají výbornou kapelu nebo dělají dílničky pro děti. Navíc nás lidé začali oslovovat sami, blešák od začátku rostl naprosto raketově a kdybychom mu nechali volný průběh, Roztoky totálně dopravně zkolabují.

Když plánuješ blešák, jak dlouho předem začínají první práce? Pomáhá ti někdo už v této fázi?

V poslední době je to trochu one-woman-show, ale snažím se to změnit. Každopádně blešák začínám plánovat… měla jsem začít plánovat… asi tak před měsícem, na začátku února, aby byly termíny známé dopředu. (Jarní blešáky se konají v květnu a červnu, pozn. red.) Děláme ho na městských plochách, tak vždycky žádám o záštitu město, protože organizaci akce to dost zjednodušuje (a taky je fajn s městem spolupracovat, když to jde).

Roztocké blešáky mají skvělou atmosféru. Zdroj: Archiv Sdružení Roztoč, foto Jakub Souček

Co všechno je třeba zajistit?

Docela podorobný návod máme na webu blešáku (aktuálně děsném, ale víte jak, oni ti lidi stejně jezděj) - www.blesak-roztoky.cz. Ale v podstatě potřebujete hezké místo, partu kamarádů, která odpovídá té náladě, do které chcete, aby to rostlo, a odvahu udělat první krok a nechat se překvapit, co z toho vznikne. Ale když máte ty kamarády - v nejhorším si uděláte blešák sami pro sebe, a to je taky príma.

A kolik lidí je potřeba v samotný den blešáku? 

U nás dost, protože máme dvě stě prodejních míst plus občerstvení, vozíme toitoiky, napichujeme se na cizí elektřinu (konsensuálně) a koordinujeme dopravu. Je docela praktické nedělat blešák na místě, kde můžete zastavit pouze u výjezdové trasy hasičů, která má tendenci se ucpat. Ale tak už to u nás je.

Kdyby se někdo chtěl nechat inspirovat, oč by si to usnadnil, kdyby blešák pořádal třeba na farní zahradě?

Nemusel by řešit jednání s městem. U nás je město vstřícné a je to spíš o včasné komunikaci a navázaném vztahu. Někde můžou být velké obavy např. z prodejců kradeného zboží, což je něco, co my vůbec neřešíme, protože takový typ lidí k nám absolutně nejezdí. Ale ty obavy na začátku byly.

A co bys doporučila nevyřazovat, aby vznikla ta správná slavnostně-komunitní atmosféra?

Možná to bude znít divně, ale prodejní řád. (Samozřejmě můžete obšlehnout náš, kdybyste potřebovali.) Jde začít s pár kamarády, ale při jakémkoliv zvětšování je potřeba mít jasně napsané, co na vašem blešáku chcete a co ne a jak funguje. Třeba u nás se prodává jen vyrobené nebo použité zboží a dost věcí máme zakázaných. A mám pocit, že nám to hrozně pomohlo, protože lidé, kteří k našemu trhu nesednou, se mu prostě vyhnou. A potom je naprosto zásadní zkoušet a vyhodnocovat. Přestává fungovat, že lidé přijdou a vyberou si místo? Zkusíme místa předem vyznačit. Přestává fungovat značení míst? Zkusíme registraci přímo na konkrétní místa předem. A tak dále. Je důležité vědět, co chcete dělat a proč, ale nechat se vést výsledkem každého kroku, jakou podobu ta věc potřebuje nabrat. A být připraveni věci pořád lehce doupravovat, když je potřeba. 

K blešákům patří kromě dobrého jídla i dobrá muzika. Zdroj: Archiv Sdružení Roztoč, foto Jakub Souček

Co ses sama během pořádání blešáků naučila? Jak z organizace, tak třeba o lidech?

Spousta lidí chce být do nějaké míry aktivní, cítit se součástí komunity, něco dělat s ostatními a pro ostatní. Ale nenapadne je jak, mají pocit, že je to složité, nebo z jiného důvodu ten první krok neudělají. Přitom udělat pěkný blešák opravdu může znamenat, že se domluvíte s pár kamarády, vyjednáte si místo třeba na té farní zahradě a dáte o akci vědět plakátkama, facebookem nebo jinak ostatním… a pak jen koukáte, jestli to pro ně má smysl a doplňujete, co si o to říká. Vlastně jsem se naučila tyhle první kroky dělat - mám nápad, tak to vyzkouším. Buď se k němu někdo přidá a je to fajn, nebo jsme měli hezký čas s pár lidmi kolem, a to je taky fajn.

Co třeba tímhle způsobem vzniklo?

Vlastně v poslední době docela dost věcí - čím dál víc mě baví dělat drobnosti, které nestojí moc práce vyzkoušet. A pak rostou a nějakou dobu žijou, nebo ne. Za lockdownů začalo pár rodin dělat bojovky roztockou krajinou - tak jsme je zkusili nabídnout i široké veřejnosti. A vždycky někdo připravil a fáborkami vytyčil cestu s texty nebo úkoly, která někudy vedla, ostatní se mohli jednoduše napsat na internetu do tabulky na nějaký svůj čas a po pár dnech se bojovka uklidila a třeba udělala další. Nebo někdo přišel se skvělým zelinářem, který byl v čase, kdy trhy nešly dělat, ochotný zajet do naší části města - tak jsme ho doplnili dalšími lidmi s jiným sortimentem, na jednu úplně hloupou stránku webu dali odkazy na jejich e-shopy a lidi si objednávali a chodili vyzvedávat výbornou zeleninu, pečivo a další věci a vznikl z toho až takový společenský sobotní rituál. Začalo nás pět, ale nakonec objednávalo lidí asi šedesát.
Nebo třeba dnes byla masopustní obchůzka, která chodí po domech. Pro spoustu lidí je to takové… nechtějí být středem pozornosti a mít na hrbu pohoštění pro celou obchůzku, ale stačí pár vhodným jedincům poradit, ať osloví své sousedy a připraví společné pohoštění na nějakém plácku, a lidi se často sami a rádi zorganizují. Stačí to jen naťuknout.

Když jsi v době pandemie přišla s inovací blešáku v podobě mapky „dvorkového“ prodeje, přineslo to sympatický bonus – lidé se poznali v místě bydliště, na dvorcích často seděly celé rodiny, lidé se zdrželi déle, povídali si, navazovali vztahy. Při opakování akce pak chodili cíleně po určitých rodinách. Dostala se ti zpětná vazba, že vznikla i opravdová přátelství, nebo že se alespoň lidé potkávají v obchodě, zdraví se a jsou si blíž?

Určitě se lidé při těchhle akcích poznávají, jak se sebou navzájem, tak s místem, kde žijí, a stávají se jeho součástí. To je jeden z hlavních důvodů, proč tyhle akce děláme - Sdružení Roztoč i já osobně. A také není úplně neobvyklé, že se kvůli těmhle aktivitám lidé do Roztok přímo stěhují.

Vždyť i my se sem přestěhovali kvůli komunitě, konkrétně kvůli svatovojtěšské pouti, která se koná na Levém Hradci. Což mi připomíná, že Roztoč pořádá moc krásný živý betlém, který dává možnost prožít Vánoce duchovně i tomu, kdo třeba nejde do kostela. Moc se nám letos líbilo i adventní putování - s malými dětmi jsme si sice všechna duchovní zastavení úplně neprožili, ale někdo jiný snad ano. ;-) Jaký měla ohlas tato akce a chystáte něco podobného i před Velikonoci?

Určitě, chystám se na Velikonoce oslovit jednu Alenu Dvořákovou, protože loni takovou krásnou cestu s ilustracemi svého syna dělala a bylo to moc povedené.

Aha, díky za varování. :-) Tvým úplně posledním počinem bylo asi zorganizování očkování proti covidu v místní knihovně. Ve známém přátelském prostředí, s místními lékařkami, v dochozí vzdálenosti… pro váhající a odkládající ideál. Bylo složité to zařídit? Tady by se člověk mohl bát, že zasahuje do pravomocí… možná i státu? :-)

Sdružení Roztoč umožňuje lidem slavit nejrůznější svátky společně. Zdroj: Archiv Sdružení Roztoč, foto Jakub Souček

Covid jsem řešila docela hodně - nejen očkování, ale i PCR testování ve škole, PCR testování pro veřejnost, vlastně i šití roušek… Původně jsme spolu s místními lékařkami, Sokolem a vedením města chtěli zakládat vlastní očkovací centrum, ale nakonec to nevyšlo. A když se se pak nechávala očkovat ve Zbraslavi, zeptala jsem se tamního očkovacího týmu, jestli by nechtěli fungovat i u nás v Roztokách. A oni řekli, že ano. Tím, že jsme s místními dětskými lékařkami předtím řešily a nedořešily vlastní očkovací centrum, bylo snadné se spojit a domluvit, aby tam byly kvůli očkování dětí (bez pediatra nelze). A opět, máme vstřícné město a skvělého knihovníka. Ale ten první impulz bylo opravdu jen to, že jsem otevřela pusu a někoho se zeptala, jestli to nechce udělat.

Na roušky bych byla zapomněla, to byla velkolepá akce! Sbírání materiálu, společné stříhání a roznášení polotovarů šičkám a pak zase sbírání a distribuce potřebným… Organizování je rozhodně tvá silná stránka a naše město na tom vydělává. Díky ti. Před covidem jsi se snažila rozjet nějaké aktivity pro děti staršího školního věku, aby měly nějaké smysluplné povyražení a nemusely dělat binec v městských altáncích. Dopadlo to nějak? Vznikl v souvislosti s tím nějaký kroužek, nízkoprahový klub nebo něco podobného? 

Ne. :-) A mám z toho občas černé svědomí, protože jsem se pustila do projektu, který vyšuměl. Výstup z toho setkání byl, že všechny u nás tíží nedostatek zázemí (nemáme kulturní dům ani nic takového) a s tím ze své pozice nehnu. Snad se tam aspoň zajímaví lidé poznali a teď něco podnikají spolu… Každopádně to se stává, že člověk narazí buď na limity toho, co je schopný se svojí energií a z pozice aktivního občana dělat, i to, že ho prostě nenapadá, co s věcí dál, tak ji opustí. Nesmí se to dít moc často, ale jinak je to asi… prostě život. Ale třeba na to někdy ještě navážu. 

Věřím, že to ještě uzraje. Máš nějaká vzkaz na závěr pro ty, kteří si teď říkají, že by také mohli zkusit rozjet nějaké sousedské aktivity ve své obci?

Jednoduše se nebojte dělat pro sebe a pro své okolí to, co vás baví. Možná budete překvapeni, kolik lidí se k vám přidá, protože je do té doby nenapadlo, že by mohli prostě něco udělat sami.