Každou vteřinu skončí na skládce někde ve světe jeden náklaďák oblečení. Ročně je ve světě vyprodukováno 80 miliard kusů oblečení. Na výrobu jedněch jediných riflí je spotřebováno 7 500 litrů vody! Není na čase tento trend změnit? A kde jinde s tím začít než u sebe?!

Zdroj: www.flickr.com

Mezi lety 2000 a 2014 se objem výroby textilního průmyslu zdvojnásobil. Některé módní řetězce už nemají jen 4 kolekce ročně (jaro, léto, podzim, zima), ale 52 kolekcí! To znamená nová kolekce každý týden.  To má za cíl jediné: přesvědčit nás, že jsme „out“ a donutit nás koupit si další jejich zboží. Tím, že jsou výrobci  tlačeni k dodání zboží ve stále kratších časových intervalech, vzniká zboží, které je méně kvalitní. Samozřejmě je to i z důvodu udržení co nejnižších cen. Výsledkem je oděv nekvalitní s velmi malou životností. Mnohdy se oblečení zničí po pár měsících nošení, někdy dokonce jen po pár vypráních!

Tomuto trendu se říká rychlá móda, fast fashion.  

Jaké jsou dopady fast fashion?

1) Více utratíme.

Tyto oděvy jsou tak levné, že si jich koupíme daleko více, než bychom potřebovali. „Přece tam nenechám tričko za 99 korun?! To by byl úplný hřích!“ Ale takovéto zboží je většinou nekvalitní a po pár měsících či dokonce dnech je prakticky nepoužitelné a my si tak musíme koupit nové. Ve výsledku tedy utratíme výrazně více, než kdybychom si původně koupili jenom jednu dražší, ale kvalitnější věc.

??? Víte, že průměrně dnes lidé nakoupí o 60% oblečení více než v roce 2000? Přičemž jim toto oblečení vydrží pouze poloviční čas.

Zdroj: www.flickr.com

2) Obrovské plýtvání vodou.

Nadprodukce oblečení je zodpovědná za 20% celosvětového plýtvání vodou. Na vypěstování, zpracování a výrobu 1kg bavlny je spotřebováno 20 000l vody! Pro výrobu jedněch riflových kalhot je třeba 7 500l! A to všechno v době, kdy naši planetu trápí čím dál větší sucho.

3) Znečištění životního prostředí.

Výroba oděvů a obuvi je zodpovědná za výrazné znečistění životního prostředí. V tomto ohledu ji předběhl pouze ropný průmysl. Ohledně znečištění pitné vody je textilní průmysl také druhý – hůř už je na tom jenom zemědělství. A to zcela zbytečně! Vyrobené oblečení není ani zdaleka využito.

??? Víte, že je každý rok do Chile dopraveno 59 000 tun oblečení, které se ještě částečně využije, ale nejméně 39 000 tun skončí nevyužito na nelegálních skládkách v poušti Atacama?

Podívat se na to můžete například v reportáži ČT24: https://www.facebook.com/CT24.cz/videos/1278842485863166. 

Ohledně znečištění životního prostředí jsou jedním z problémů mikroplasty. V 60-70 % oděvů jsou totiž přítomny polyester, nylon, akryl a další syntetické látky. Při praní oděvů se pak do vod uvolňují miniaturní plastová vlákna. Ta se skrz odpadní vody dostávají do řek a moří a pak do naší pitné vody. Poškozujeme tím ale nejenom sebe, ale celé mořské a říční ekosystémy. Mikroplasty totiž nejdou z vody nijak vyfiltrovat, minimálně zatím.

Dalším důvodem ničení životního prostředí jsou toxické barvy. Tyto látky, které zaručují pestré barvy našeho oblečení, jsou často karcinogenní a po tom, co splní svůj účel, jsou vypouštěny do řek a moří. 

Třetím problémem v tomto ohledu je geneticky modifikovaná bavlna. Ta byla upravena, aby byla co nejodolnější proti různým škůdcům a nebylo nutné na ni používat tolik pesticidů. To zní dobře, ne? Původní záměr se ale minul účinkem a rostliny si vyvinuly toleranci na standartní pesticidy. Proto je nutné na ně používat ještě toxičtější a škodlivější chemikálie- superpesticidy.

??? Víte, že biobavlna (tj. bavlna vypěstovaná bez použití pesticidů) tvoří pouze 1 % veškeré bavlny v módním průmyslu?

Pesticidy a superpersticidy  (využívané na geneticky modifikovanou bavlnu) se pak vyplavují do vod či zůstávají v půdě. I kvůli pěstování bavlny je tedy zemědělství největším znečišťovatelem vod na světě. To ohrožuje jak ekosystémy řek a moří, tak i zdraví farmářů a lidí z celého širokého okolí. Včetně  dětí, i těch ještě nenarozených.

4) Greenwashing.

Greenwashing je čím dál častějším nešvarem dnešní doby. Velké (nejenom) módní řetězce totiž zjistily, že být „eko, bio“ je dnes děsně „in“ a tak předstírají, že jsou jejich kolekce udržitelné, že recyklují staré oblečení. Často třeba i recyklují, ale v úplně jiné míře než uvádějí. Mistrem greenwashingu je řetězec H&M. Zrecyklují totiž pouze jeden kus oblečení z dvou set. V rámci své reklamy ale uvádějí samozřejmě úplně jiná čísla.

??? Víte, že by řetězci H&M trvalo 12 let, kdyby mělo zcela zrecyklovat oblečení, které vyprodukují za JEDEN JEDINÝ TÝDEN?

5) Nelidské podmínky výroby.

Pracovní a životní podmínky lidí, kteří nám vyrábějí jednu módní kolekci za druhou, abychom byli stále „in“, jsou často zcela tristní. Někdy jsou tyto oděvy zhotovovány i dětmi. Lidé v tamější továrnách pracují v toxickém prostředí, za finance, které jim stěží stačí na základní přežití, někdy jsou za nesplnění norem i trestáni fyzicky. To ale není vše. V textilním průmyslu se šetří na všem a pak může dojít k tomu, co se stalo v Bangladéši. Tam se v roce 2013 zřítila špatně zhotovená budova textilky Rana Plaza a při tomto neštěstí zahynulo 1 134 osob! Budova byla zhotovena příliš rychle, za co nejmenší náklady a takhle to dopadlo…  V této továrně vznikalo oblečení i pro nám dobře známé značky - např. H&M a Zara.

Zdroj: www.flickr.com

Ještě chceme před těmito následky zavírat oči? Když se každou vteřinu vyhodí na skládky celý náklaďák nevyužitých oděvů a bot?

Řešením tohoto celosvětového problému je tzv. slow fashion, pomalá móda.

To je pojem, který v sobě zahrnuje koncepty módy etické, ekologické a fairtrade. Je odpovědí na stále narůstající objem fast fashion. Je výzvou, abychom koupi oblečení brali jako dlouhodobou  investici, abychom dokázali ocenit lidskou práci, která za ní stojí, abychom se zamysleli, jak oblečení, které kupujeme, mění životní prostředí. Vede nás k tomu, abychom si vážili svých věcí. Vlastně nás tímto vrací v čase. Dříve si naše babičky a prababičky svých krásných modelů velmi vážily a pečlivě se o ně staraly. Ihned přišily upadlý knoflík, praly je jemně v ruce, občas je zanesly do čistírny a s láskou si je pak věšely do skříně. I s pocitem vděku švadleně, která jim je ušila. Takové oděvy jim vydržely roky a často se i předávaly další generaci. 

A co tedy můžeme my osobně udělat, abychom zmírnili dopad módního průmyslu na životní prostředí a životy lidí, kteří v něm pracují?

1) Nakupovat oblečení z druhé ruky.
Toto je pro některé z nás „nezkousnutelná“ záležitost, protože považují second-handy za obchody pro sociální jedince. A ač ještě existují kapánek smradlavé „hrabáky“, kde se člověk musí přehrabovat v hromadách zmačkaného oblečení, tak většinově jsou second-handy už úplně jiné. Prádlo je čisťounké, voňavé, srovnané podle typů, velikostí a barev.  Kromě kamenných „sekáčů“ existuje i mnoho online možností, například na Facebooku různé lokální bazárky. Také se můžeme poohlédnout po inzerci našeho města, protože snad v každém městě v republice se občas uspořádá nějaká ta burza nebo swap (výměna) věcí.

Pozitiva?

  • Oděvy z druhé roky předčí z hlediska ekologie i „sebezelenější“ značky oblečení. Nemusí vznikat nic nového.
  • Lze nakoupit levněji a kvalitněji.
  • Přímo vidíme, jestli kupujeme kvalitní věc nebo ne. Kvalita se totiž pozná časem a používáním. A tady už kupujeme prověřené zboží.
  • Nakoupíme něco, co na sobě nebude mít 9 z 10 kamarádů. Módní řetězce totiž často chrlí dost podobnou módu a tady najdeme originály.
  • Podpoříme malé a střední obchodníky.
  • V podstatě recyklujeme zboží – používáme to, co už jiný nepotřebuje.
  • V případě miminek lze nakoupit oděvy, které vypadají úplně jako nové. Miminka střídají velikosti jak my ponožky. Takže je zbytečné utrácet za nové kousky, když to vše mají stejně tak na měsíc.

Pár tipů na online bazary:

  • Vinted.cz – nejobsáhlejší, od ledna tohoto roku snadný nákup věcí.
  • Modrykonik.cz - spíše dětské zboží.
  • Brumla.cz – spíše dětské oděvy, snadná výměna.

Zde můžete najít mapu kamenných second-handůhttps://prevlikarna.cz/mapa-sekacu/ . (Obsahuje spíše obchody ve velkých městech.)

2) Nakupovat u ekologický a etických značek.

Co to v případě oblečení znamená? Že je to zboží, které je vyráběno z kvalitních, přírodních nebo recyklovaných materiálů, že je vyráběno zaměstnanci, jejichž práce je adekvátně finančně ohodnocena a jejich pracovní podmínky jsou bezpečné. Díky tomuto přístupu je oblečení samozřejmě dražší, ale vydrží mnohonásobně déle, takže se nám tato investice určitě vrátí. Navíc tím často podporujeme místní podniky a švadleny.

Zde najdete seznam prověřených výrobců a prodejců kvalitní „slow fashion“: https://www.econea.cz/blog/veganska-moda-je-na-vzestupu-kde-nejlepe-nakoupit/

3) Minimalistický šatník.

Když se řekne minimalistický šatník, možná si leckdo z vás představí nějakého „ajťáka“ či  dokonce samotného Steve Jobse a jeho černý rolák s riflemi. Já také. :-)  Ale i když to nebudeme brát do takového extrému jako Steve Jobs, můžeme se o minimalismus a jeho výhody pokusit.

Zdroj: wwww.flickr.com

Takový minimalistický šatník by měl obsahovat nadčasové kousky, v kterých je nám dobře, které jsou moderní snad neustále a které se dají dobře kombinovat.  Ideální jsou neutrální barvy (černá, bílá, šedá, béžová) a k tomu třeba dvě tři naše oblíbené barvy, které spolu ladí. Tak budeme mít jistotu, že je vždy máme s čím zkombinovat. A ohledně materiálu? Trvanlivé oblečení by mělo být pohodlné a odolné. Ideálně tedy bavlna, vlna, len, bambus nebo viskóza.

A jaké jsou výhody minimalismu?

  • Jednodušší a rychlejší výběr.
  • Uklizený šatník – narvaná skříň se zkrátka uklízí hůře.
  • Přehledný šatník – nestane se nám tak, že by se nějaká věc v té haldě na měsíce či roky schovala.

4) Můžeme si také oblečení sami (spíše samY :) ) ušít či přešít.

A co s oblečením, které již nevyužijeme?

  • Charitní boxy na oděvy a obuv.
  • Vinted.cz a různé lokální FB bazárky.
  • Burzy, swapy, výměny s kamarády či sourozenci.
  • Oblečení také můžeme odvést do některého z azylových domů nebo můžeme zkusit kontaktovat místní Charitu, zda nevědí o někom, komu by naše oblečení (či jiné věci) pomohlo.