Křesťan je zvyklý o sobě uvažovat v obrazech. Napřed je ryba v síti rybáře. Pak je ovečka. Možná poslušná, možná zaběhnutá. Nebo dříve zaběhnutá a nyní vděčně poslušná. Je réva, která se má nechat prořezat a hojně plodit. A je strom, jehož kvalita se pozná podle toho, jak dobrá bude úroda, kterou přinese.

Zdroj: flickr.com

V dnešním čtení Ježíš odsuzuje pokrytectví. Hledat třísku v oku bližního je snazší než hledat trám v tom vlastním. Upozorňováním na chyby druhého naše vlastní chyby nezmizí. Pokrytectvím by byla i snaha tvářit se, že neseme dobré ovoce, aniž by dřevo našeho stromu bylo zdravé. Samozřejmě nemá smysl odložit jakoukoli aktivitu na dobu, kdy si budeme jisti, že jsme dobří. Není řešením říct si, že v sobě pozoruji stopy závisti či ješitnosti, takže nic, co bych dělal, nemá smysl. Neexistuje strom, který by nepotřeboval péči zahradníka. V první řadě je potřeba uznat, že ji potřebujeme. A pak i to, že bez práce na nás samých se nedobereme kvalitních plodů. Nestačí jen nacpat do kalendáře dost dobrovolnických aktivit. Vystresovaný nezakotvený člověk může pomáhat a ubližovat zároveň. Bez ochranné zdi zahrady a bez zdroje vody může původně sebelepší jabloň zplanět a její plody zhořknout.

Stromy jsou ovšem rozličné. Ježíš mluví jako o žádoucích plodech o hroznech a fících; rostlinami, z kterých nic dobrého nekouká, jsou pro něj trní a bodláčí. Když se rozhlédneme okolo sebe, vidíme, že lid Boží rozhodně není pečlivě vysázený sad s jediným druhem stromů. Je to změť nejrůznějších dřevin a keříků, silných stromů i křehoučkých rostlinek, které se pod tíhou plodů lámou. Ve stínu rozložitých starých hrušní, které možná chrání ostatní před nepřízní počasí, ale mnoho plodů už nepřinesou, a když, budou to malé dřevnaté hruštičky, se krčí rajčatové keříky, které mohou přinést úrodu mnohonásobně převyšující jejich vlastní váhu, ale jsou zahubitelné prudkým sluncem nebo dvěma dny deště. 

Každý z nás má o svém životě nějakou představu. Přemýšlíme, jakým stromem bychom chtěli být, jaké ovoce bychom chtěli přinášet. Někdy řešíme rozpor – chtěli bychom být svobodomyslný rybízový keř v koutě zahrady, který nepotřebuje zastřihovat ani hnojit, ale zároveň bychom chtěli být obdivováni za výstavní jablka. Těžko se nám smiřuje s tím, že oboje zároveň nejde. Jabloni se bude dařit jen na vybraném místě, pod pravidelnými zásahy zahradníkových nůžek. Spokojíme se s tím, že přineseme pouze kyselé hrozníčky, které ocení jen někdo? Smíříme se s tím, že sice poneseme jablka, ale nebudeme si moci růst, kam chceme? 

Možná chceme být jabloň, ale jsme třešeň. Náchylní na nemoci a škůdce, jednou plodící a pak několik let jen k vzteku; hnědé hnijící kuličky se nehodí ani na kompost, aby se zkáza nerozšířila na další stromy. Nejenže na špatném stromě neporoste dobré ovoce a naopak, ale ani na rybízu či třešni neporostou jablka. Naše touha stát se jabloní k ničemu nepovede. Ne každý, kdo nenese hrozny a fíky, je trním a bodláčím. V první řadě musíme vědět, kdo jsme. Vyptat se sadaře, co že jsme vlastně za ovocný druh a co tedy po nás chce za plody. Ano, jablka sousedky, která to skvěle umí s dětmi nebo krásně zpívá nebo nikdy nemá vlastní neodkladný program, když je třeba něco pro druhé zařídit, vypadají skvostně. Na rybízu ale nevyrostou. V koutě zahrady by se zase jabloni nedařilo; sadař ví, proč tam vysázel rybíz. Možná chrání méně odolné stromky před lesní zvěří? K ničemu by nebylo, kdyby všechny ženy z kostela chtěly zpívat nebo všechny učit děti. Být rybíz není špatné, pokud plodíme kvalitní kuličky rybízu. Snahou přinášet jiné ovoce, než jaké je nám vlastní, se jen vyčerpáváme. 

Jako je chybou hledat na druhých to špatné a zapomínat na vlastní chyby, může nám uškodit i srovnávání se s druhými v tom dobrém. Mnohé užitečné ovoce není zvlášť krásné na pohled, ale zasytí, když je třeba. Jestli je naše ovoce dobré nebo ne, nezjistíme jinak než rozhovorem se sadařem (třebas i za pomoci nějakého duchovní tlumočníka). Určitě ale bude toto ovoce lepší, když sadaře necháme, aby z nás olámal uschlé větve a spálil vše, do čeho se dala hniloba.

 


8. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Sir 27,5-8(řec.4-7)
Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
    V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk. 

Žl 92(91),2-3.13-14.15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali', jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58
Bůh nám popřává vítězství skrze Ježíše Krista.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Bratři!
    Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
    Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.

EVANGELIUM Lk 6,39-45
Ústa mluví to, čím přetéká srdce.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
    Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
    Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."