„Běda vám, kdo se nyní smějete. Běda vám, kdo si dnes připadáte šťastní. Jakýpak důvod máte k radosti? To ti, co jsou dnes nešťastní, se budou smát, vy bude plakat.“ Pardon, asi špatná kniha. Náš Bůh je přece láska. Pán Ježíš za nás umřel. Ten nám nevyhrožuje, ten nám nabízí svou náruč. Kdo to tedy říká ta ošklivá slova? To snad ne, to musí být shoda jmen.

Zdroj: Flickr.com

V Bibli je mnoho obtížných míst, která není dobré vytrhávat z kontextu. Chcete podporu pro sociální revoluci? Tady ji máte. Chudí, hladoví, nešťastní a opovrhovaní jsou Bohem vybráni, aby byli šťastní. Zato bohatí, sytí, šťastní a obdivovaní budou plakat a naříkat, protože si už užili radostí dost. Vezmeme to doslova, vykašleme se na kontext, namalujeme to na transparenty a hurá do ulic. Továrníky na pouliční osvětlení a nezaměstnané do vedoucích funkcí, vždyť to je způsob, jak přinést nebe na zemi, tady to píšou.

Tak dobře, to už tu bylo a moc nebesky jsme se tu pak necítili. Tak co takhle taková maličká osobní revoluce? Pokud něco mám, tak to rozdat, důvody ke štěstí zpochybnit a najít něco, proč se trápit. Jenže ono to nikdy nefunguje jenom pro nás samé, takže ostatním musíme taky najít nějaké důvody, proč by se měli trápit, a nenápadně jim to co chvíli připomínat. Raduješ se? To blbě skončíš!

Takže revoluce ne. Musí existovat nějaký výklad, který není v rozporu s tím, co Ježíš říkal jindy. Když s rodinou odjíždíme na dovolenou, musím vyřešit, co s květinami. Mám květiny v záhonech a mám květiny v květináčích. Ty v záhonech týden mé nepřítomnosti přežijí. Ty v květináčích potřebují, aby se u nás obden někdo zastavil a zalil je. Jejich možnosti přežití závisí na tom, odkud čerpají vodu – zda ze země, nebo z mělké misky. Prorok Jeremiáš neříká jen „běda člověku“, ten mluví rovnou o člověku prokletém, když mluví o někom, kdo spoléhá na lidi místo na Hospodina. Květina v květináči si vedle konvičky může připadat veliká. Ona je to, o co tu jde, konvička jí jen slouží. Jenže také je závislá na tom, jestli někdo konvičku přinese a jestli ji zalije. K vodě, zdroji svého života, se dostává přes prostředníky. Pokud přicházejí, může se radovat ze své krásy. Pokud nepřijdou, bude strádat a možná zahyne. Rostlina, která roste u zdroje vody, u tekoucích vod potoka, si velká připadat nemůže. Voda je větší, důležitější než ona. Rostlina u ní žijící ale není závislá na žádném člověku. Možná se jí nedostává té pozornosti jako květině na parapetu domu, ale to jí může být líto, jen dokud si neuvědomí, že ona takovou pozornost nepotřebuje. Čerpá svou sílu ze zdroje. Nemusí skládat svou naději v člověka.

I u nás záleží na tom, s čím se srovnáváme. Můžeme mít radost ze svých úspěchů, z toho, jak zajímavými lidmi jsme se obklopili. Aby nám taková radost vydržela, musíme být ale zajímaví i my pro ně. Aby nám štěstí vydrželo, nemůžeme už jednat jen podle sebe, ale i podle jiných lidí, podle jejich hodnot. Nemůžeme se radovat z daru, který dostáváme, musíme se o něj sami snažit. Nemůžeme se ze země rovně vztahovat k nebi. Pokud nepřichází voda, musíme se různě kroutit a natahovat tam, kde jsou nějaké dočasné zdroje. Pokud nás přízeň lidí opustí, přijde trápení. Opatrní bychom měli být i tehdy, pokud nám někdo tvrdí, že nás zalévá vodou z potoka, a my tedy předpokládáme, že je spolehlivý. V tomto obraze platí, že dobrý zahradník přesazuje květiny přímo ke zdroji vody, nečiní je na sobě závislé. My ale vždy máme možnost svou hodnotu neodečítat z přízně lidí, neživit se jejich sounáležitostí s námi. Můžeme se radovat z toho, že byť maličcí a jedni z miliard, jsme milované děti Boží. Naše radost je o to větší, oč menší si připadáme – protože dokazuje velikost Boží. Stéblo trávy na břehu potoka může být radostnější než pelargónie na okně – pokud svou radost bere z toho, že je přímo u zdroje, a ostatní mu nepřipadá tak důležité.

A proč Ježíš mluvil o tak konkrétních věcech, jako je chudoba a hlad? Známe to i z jiných Ježíšových slov o velbloudovi a oušku jehly. Ježíš boháčům moc nevěřil. A to přesto, že v jeho kultuře se bohatství bralo za projev Božího požehnání. Sem tam nějaký prorok se ho na výslovný Hospodinův pokyn zřekl, ale jinak byla starost o hospodářství či obchod v souladu s Boží vůlí. Milosrdenství mělo svá pravidla, která prosperitu boháče neohrožovala. Jednou za sedm let prominout dluhy, propustit některé otroky a jedeme zase od začátku. Fungovalo to. Jenže když se nám daří, máme tendenci na svou závislost na Bohu zapomínat. Poděkujeme mu, to ano, ale radost máme z hezkého domu a dobré večeře v luxusní restauraci. Máme přece funkční rodinu, spolehlivé spolupracovníky, myslíme především na ně. Chudák a člověk bez přátel nemá, co by ho rozptylovalo. Nepomůže-li mu Bůh, tak nikdo.

Zřeknout se zajištěného života je těžké. S rodinným životem takřka neslučitelné. Velký vykřičník nám ale v Bibli zůstal. Pokud bereme svou sílu a radost z toho, co nám zprostředkují lidé, hodně si koledujeme. Pokud čerpáme ze zdroje, snad i ten blahobyt můžeme ustát – když nezapomeneme, že radovat bychom se měli z něčeho jiného.

 

 

6. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jer 17,5-8
Prokletý člověk, který spoléhá na člověka; požehnaný člověk, který doufá v Hospodina.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Toto praví Hospodin:
    "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
    Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."

Zl 1,1-2.3.4+6 Odp.: Žl 40(39),5a
Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,12.16-20
Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
    Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

EVANGELIUM Lk 6,17.20-26
Blahoslavení, vy chudí! Běda vám, boháči!

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
    Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
    Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
    Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
    Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"