Mesiáš. Spasitel. Zachránce. Hodil by se. Pohádky o džinovi nebo zlaté rybce jasně ukazují, že naše touha po někom, kdo nám splní přání a učiní nás bez rizika vítězi, je v nás pořád, i když svého Mesiáše už máme a to hlavní už jsme dostali. Hodil by se nám hledač klíčů a brýlí, usmiřovatel partnerských sporů, svatý odborář, který by to nandal našemu šéfovi. Mnohokrát denně by se nám hodil někdo, kdo by vyřešil naše problémy a splnil naše sny.

Zdroj: flickr.com

Židovský národ na svého mesiáše ještě čekal. Už dostal řádku proroků, ale ti často problémy spíš způsobovali než řešili. Pod římskou nadvládou se představy o mesiáši zřejmě ubíraly jedním směrem. Zachránce národa musí primárně vyhnat utlačovatele. Hospodinův vyvolený národ přece nemůže být podroben národem nevyvoleným, pohanským, modloslužebným. To se určitě děje jen proto, aby mesiáš mohl ukázat všem svou sílu a dostal se do legend po celém světě. Jako Hospodin zatvrdil faraonovo srdce, aby mohl jeho i jeho vojsko utopit jako koťata, tak nyní poslal Římany a nutí je být zpupnými, protože pak teprve vynikne vzpoura, která pod vedením mesiáše nastane. A až budou pryč Římané, mohl by mesiáš nasadit psí hlavu všem našim názorovým odpůrcům, aby viděli, kde je pravda. A taky se za vlády mesiáše určitě bude lépe žít, Římané by mohli zase na oplátku sloužit nám a chleba by mohl být levnější.

Pravděpodobně většina Židů měla svou představu o tom, co by měl mesiáš udělat jako první, až přijde. Rozhodně by to mělo být velkolepé a týkat se to politiky nebo náboženství. A pak přišel Ježíš. Jako hodný židovský chlapec doprovázel svou maminku na oslavu. Své přátele vzal s sebou. Žádná tajná porada o politickém převratu, žádná cesta do Jeruzaléma vysvětlit té či oné skupině učenců, že se mýlí. Docela normální oslava ve vedlejší vesnici. Něco, co bylo důležité pro dvě rodiny, a to, přiznejme si, hlavně proto, aby udělaly dojem na své sousedy. Od toho se svatby konají. Ten opravdový slib si snoubenci dávají většinou jinde a sami. Svatba je záležitost komunity a nejvíc ji řeší rodiče.

A tady nastala chyba. Někdo neodhadl počet hostů a uprostřed oslavy došlo víno. Něco, co by se nikdy nemělo stát. Jídla a pití má být dost i na výslužky, rozhodně nemá dojít ještě během večeře. Ježíše se to nijak netýkalo. Jeho svatba to nebyla, nikdo z hostitelů se na něj neobrátil. Problému si všimla jeho matka a snažila se situaci zachránit. Snad svatbu pořádala její dobrá přítelkyně, snad měla tak dobré srdce, že chtěla pomoci víceméně cizím lidem. Na rozdíl od toho, co přijde později, tentokráth Ježíš nevyžaduje iniciativu od příjemců zázraku. Nikdo nemusí pojmenovat svůj problém, nikdo nemusí vyjádřit svou víru v Ježíšovy schopnosti. Ježíš zázrak konat nechce a nechá se do něj vmanipulovat neoblomností své matky. Takhle si hrdinu přece nepředstavujeme. Dospělý muž, který chabě protestuje a pak udělá, co si maminka přeje? Podivný začátek kariéry zachránce národa. Vždyť nedokáže ochránit ani sám sebe před požadavky své matky.

Obyčejná venkovská svatba. Hloupá nerozvážná chyba nějaké přípravami unavené ženy, za kterou se přimlouvá její známá. Celé se to týká toho, jestli někdo bude mít ostudu a jestli hosté půjdou domů opilí méně nebo více. Nejsou ohrožena žádná práva, nikdo není nemocný ani umírající, jen se lidé chtějí bavit a jedna vlastně vůbec nezmíněná paní je ve stresu, že špatně vypočítala, kolik na to bude potřeba vína. Ne, opravdu to nevypadá jako začátek kariéry někoho, kdo přišel zachránit celý svět, kdo přišel smířit svět s jediným Bohem. Zajištění možnosti pro pár lidí se víc opít.

Ježíš nekárá hostitelku, že nebyla prozíravá. Ježíš nepřehlédne očima dav hostí a neposkytne tolik vína, aby ho bylo akorát. Nedá hostům víno, které by kvalitou odpovídalo fázi oslavy. Ježíš dá k dispozici nezkonzumovatelné množství vína neocenitelné kvality. Co na tom, že si to ti lidé nezaslouží (byla to jejich chyba a ani se neomluvili) a že to neocení. Tady máte to nejlepší, třeba z toho něco vyvodíte. A vyvodili. Ježíšovi učedníci v něj uvěřili. Ne proto, že vyhnal Římany nebo jejich vyhnání slíbil. Proto, že nemuseli z oslavy předčasně domů, proto, že se mohli opít, jak plánovali. Asi jim to opravdu udělalo radost, když zapomněli na své představy o revolucionáři a vymýtači herezí.

I když náš Mesiáš už přišel, má jméno a konkrétní příběh, víme, co kdy dělal a co říkal, i my o něm máme své představy. Už za jeho života lidé z jeho slov a činů dokázali vyvodit různé věci, tím spíš my s odstupem dvou tisíc let. Náš Mesiáš – minimálně pro mnoho z nás - bydlí na nebesích (a ta jsou daleko) a má návštěvní hodiny, respektive hodinu, v neděli dopoledne v kostele. Na setkání s ním je třeba se dobře připravit, uklidit si v sobě, předložit mu tu lepší, duchovní stránku svého já. Jako bychom tu tlustou knížku (a zřejmě ani její tenčí druhou část) nikdy nečetli. Unavená venkovská paní, která nekoupila dost vína. Nicotný trapas. A Ježíš reaguje poskytnutím více než pětiset litrů vynikajícího vína. A učedníci uvěří, že on je Mesiáš. Učitelé a revolucionáři vůbec nejsou ve hře. Nikdo nevyznává hříchy, nikdo není kárán, nevyslovují se závazky do budoucna. Očividně žádná situace není tak malicherná a trapná, aby nestála Ježíši za možnost nás oslovit. Žádný způsob prosby není málo důstojný, abychom se s ním nemohli na Ježíše obrátit. A nic z toho, co se kolem nás děje, není příliš světské a povrchní, aby to v nás nemohlo probudit víru, když se nebudeme bránit. Ježíš s námi sedí i u stolu politého vínem a bere vážně i naši lítost, že snad už budeme muset domů. Někdy mohou Mesiáši bránit v práci lidské představy o velikosti a důstojnosti Mesiáše. K naší škodě.

 


 

2. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 62,1-5
Raduje se z nevěsty ženich.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
    Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
    Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
    Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.

Žl 96 (95),1-2a.2b-3.7-8a.9-10ac Odp.: 3
Odp.: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Odp.
Rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,4-11
Jeden a týž Duch přiděluje každému zvlášť, jak chce.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
    Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
    To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

EVANGELIUM Jan 2,1-12
To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne."
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.