Světlanu Maškovou můžete znát především z Instagramu, kde její účet @swetllushprior sleduje přes deset tisíc lidí, takže bychom ji mohli označit za influencerku. Loni na podzim už po druhé za sebou vyhrála anketu Signály Awards v kategorii Instagram roku. Na rozdíl od většiny ostatních influencerů nesdílí svoje nákupy, ale víru v Boha.

Světlana na vyhlášení ankety Signály Awards. Foto: Vojtěch Curylo, Člověk a víra

Anketu Signály Awards jsi vyhrála už podruhé, takže už o tobě mnozí naši čtenáři už slyšeli. Mohla by ses ale představit těm, kdo tě ještě neznají?

Jmenuju se Světlana Mašková a používám pseudonym Swetllush Prior. Teď mi bylo jednadvacet let, šest let jsem věřící a sociálním sítím se věnuju už pět let. Uvěřila jsem docela zajímavým způsobem. Je to dlouhý příběh, ale ve zkratce: Kdysi jsem byla ateistka a fakt jsem nesnášela Boha a ani jsem si nedovedla představit, že by Bůh existoval. Vyrůstala jsem v tom. V mých čtrnácti, patnácti letech, to byl takový přelom, jsem začala hodně přemýšlet nad životem, ale hledala jsem v různých oblastech, včetně nějakých okultních. Tehdy jsem začala hrát hru na téma Harryho Pottera a tam jsem se poznala s lidmi, se kterými jsem začala skypovat. Vedoucí toho projektu často na Skype mluvil o víře a o Bohu, o Ježíši a podobných věcech spojených s křesťanstvím. A já jsem se mu dost vysmívala. Po týdnu, co jsem ho poslouchala, jsem mu řekla, že mu vyvrátím Boží existenci tím, že půjdu do kostela, nebo – jestli to tak chceme pojmout – do církve. Nespala jsem kvůli tomu celou noc a pak jsem šla. Nakonec se stalo to, že jsem tam přišla, zažila jsem Boží dotyk a nemohla jsem vyvrátit Boží existenci. Ještě ten den jsem byla uzdravena z různých věcí a do půl roku jsem se nechala pokřtít. Takže tohle jsem já. Hlavně jsem Dcera. Možná jsem v některých očích influencerka, ale především jsem Dcera, která miluje lidi, která miluje zábavné věci, cestování, miluje Boha, psát, zpívat, hrát na kytaru, květiny… A jsem jednoduše normální člověk.

Kde se vzal nápad jít evangelizovat zrovna přes Instagram?

Mě samotnou by to asi nikdy nenapadlo. Kdysi jsem byla introvert, a ještě teď se za něj občas považuju. Nikdy jsem nebyla taková, že bych o něco takového měla zájem a šla do toho. Tenkrát se móda influencerů teprve začala rozjíždět, a ještě to nebylo tak známé. Ale tehdy jsem měla velmi náročné období, kdy mi tragicky zemřel děda, a nějakým zázrakem jsem se dostala na jednu křesťanskou akci, kde jsem do svého života znovu pozvala Boha. Modlila jsem se modlitbu spasení a tehdy jsem vnímala, že mi konkrétně Bůh řekl: „Pošlu tě na sociální sítě a odemknu skrze tebe národy.“ A mně tehdy bylo patnáct a byla jsem vyděšená, protože jsem tomu nerozuměla. Neměla jsem počítač ani dobrý telefon nebo foťák, nic. Prala jsem se s tou vizí, že bych něco takového dělala. Tehdy jsem nebyla moc schopná to přijmout, ale dala jsem Bohu podmínku, že jestli mě ty věci naučí a dá mi možnosti, tak do toho půjdu. S tím jsem se prala asi tři měsíce a po těch třech měsících se všechny ty věci vyplnily a staly se. Bůh mi poslal různé lidi a sponzory nebo jsem nějaké věci, třeba telefon, dostala jako dárek. Bůh se o ty věci postaral a tehdy jsem začala dělat sociální sítě s vizí. Nečekala jsem, že to bude takhle velké, ale jsem za to vděčná a je to milost. Takže tak to vzniklo. Ale nebyla jsem v tom na začátku poslušná a nechtěla jsem to. Bylo těžké přijmout nějaké povolání, ale Bůh mi potom dal lásku k lidem, a hlavně k českému národu, že jsem nebyla po těch třech měsících schopná říct ne.

Chtělo to hodně odvahy přiznat se takhle veřejně, že věříš v Boha, když v naší republice není situace zrovna nakloněná křesťanství?

To je velmi dobrá otázka a děkuju za to. Já jsem se s tou myšlenkou upřímně neprala. Byla jsem ochotná ztratit všechno, protože jsem věděla, že všechno získám. Šla jsem tehdy do deváté třídy na základce a bylo mi absolutně jedno, co si o mě budou lidi myslet, což pro mě není typické. Já jsem jenom věděla po těch třech měsících, že do toho mám jít. A šla jsem do toho naplno i s tím, že jsem věděla, že se můžou stát různé věci, že se mi můžou lidi smát nebo to brát negativně. Ale doposud se za mě Bůh vždycky ve všech situacích postavil. Ale nebylo to pro mě těžké se k tomu přiznat, i kdyby mě to mělo stát cokoliv.

Jsi příklad toho, že se dá Instagram využít ke skvělým věcem. Sociální sítě se ale mohou velmi snadno stát žroutem času. Máš nějaké rady, jak se tomu vyhnout, nestat se otrokem sociálních sítí a využívat je k dobru?

Ze začátku jsem s tím měla upřímně docela problém. Bylo pro mě těžké vyrovnat si ten čas. Mě to vždycky bavilo a stále mě to baví, ale psalo mi hodně lidí a chtěla jsem se jim věnovat. Ze začátku mi to nešlo, strávila jsem na sociálních sítích hodně času a bylo to těžké. Ale postupem času jsem se to tak nějak začala učit a nejvíc mi pomohlo stanovit si přes den určitý čas, kdy se tomu chci věnovat, a vytvořit si režim, aby se člověk nestal tím otrokem. Je to tenký led, ale naučila jsem se odložit telefon a jít si užívat okamžiky života, protože to není jen o těch virtuálních věcech.

S čím se na tebe sledující obracejí a proč ti píšou? Chtějí třeba nějaké rady ohledně víry?

Je to různé. Často jsou to prosby o modlitby. Kolikrát mi píšou zprávy typu: „Vím, že máš silné modlitby a chci, aby ses za mě modlila.“ Ale v ten moment, když mi něco takového napíšou, tak se necítím vůbec dobře, protože já si nemyslím, že moje modlitby jsou slyšet víc než ty ostatní. Myslím, že modlitba každého člověka má velkou moc. Potom přicházejí otázky ohledně víry. Ptají se věřící i nevěřící a ptají se na všechno možné od víry po sexualitu, třeba i na tetování a alkohol. Všechno.

Nemáš pocit, že je to velká zodpovědnost?

Je. Moje názory nejsou svaté a dělám spoustu chyb, protože jsem člověk. Někdy za to cítím opravdu velkou zodpovědnost, protože cokoliv já někomu řeknu nebo někde zveřejním, může někoho ovlivnit. Někdy se mi stane, že udělám nějakou chybu. To se stává často. (smích) Ne, že bych to dělala záměrně, ale někdy se o něčem přesvědčím až později. Ale věřím tomu, že v daný okamžik dělám to nejlepší, co můžu. Ale je to velká zodpovědnost. Člověk musí třikrát uvažovat, než něco řekne. Někdy raději na nějaké dotazy neodpovídám vůbec. Některé věci je potřeba řešit jenom osobně, takže to se pak snažím odkazovat na různé pastory a církve.

Světlana s oceněním za Instagram roku v anketě Signály Awards. Foto: Vojtěch Curylo, Člověk a víra

Aktivně ses podílela na varování před sektou Sinčchondži, jejíž působení se přesunulo na sociální sítě. Máš nějaký tip, jak se vyznat v tom, který křesťanský profil může vést třeba právě k sektě?

Je to trochu ošemetné, protože sekta Sinčchondži má své taktiky, které jsou na první pohled nerozeznatelné, a člověk na první pohled nepozná, jestli je to v pohodě nebo ne. Člověk se musí doptávat na základní teologické otázky, ale tyhle věci nemusí každý znát, když je třeba nováček ve víře. Já se snažím aspoň odkazovat na profil @pozor_sekta, kde jsou veškeré informace, jak se vyvarovat takovým účtům. Já vždycky osobně radím, ptejte se na otázky a jestli vám něco není jasné, nebo vám to přijde podezřelé, ptejte se lidí okolo sebe. Je to o tom se ptát, a ne naskočit hned na nějakou loď. V téhle situaci, kdy se Sinčchondži hodně rozjeli, bych doporučovala hledat profily, co už fungují delší dobu, a těch se raději ptát než začít sledovat náhodné účty. To bych udělala asi já na svém místě.

Rozdávala jsi zdarma Bible, aby se Boží slovo dostalo ke všem. Jak to s projektem vypadá teď? Funguje ještě?

Kéž by fungoval. Stojí to hodně peněz a měla jsem na to sponzory. Poslala jsem jich celkem 550 plus nějaké Nové zákony. Bylo to úžasné a s tím se pojí jedno svědectví. Já jsem ty Bible vozila na poštu v kufru a pošťačky mě tam znají jako Světlanu, která vozí Bible v kufru. A když jsem se stěhovala do Prahy, tak jsem jim tam nechala dopis a dojalo je to. Každopádně tenhle projekt je aktuálně pozastavený, ale věřím tomu, že bude moct fungovat dál. Přála bych si, abych na to nebyla sama. Já si myslím, že žeň je velká, ale pracovníků je málo a my potřebujeme lidi. Takže se teď aktuálně modlím za lidi, kteří by mi mohli pomoci. Chtěla bych, aby se Boží slovo dostalo co nejdál, ale stojí to peníze, takže je potřeba najít sponzory.

Kdo inspiruje tebe? Máš nějaký oblíbený účet, kde čerpáš duchovní sílu?

To je zajímavá otázka. Já se musím přiznat, že takové účty moc nesleduju, jelikož sama na to nemám čas. Hodně čerpám z kázání, takže z různých církví, z UPPERROOM (Modlitební a chválové hnutí, pozn. redakce.), nebo od mých nejbližších přátel a kamarádů a z knížek. Nechci říkat takové to klišé, že čerpám z Ducha svatého, to je jasné. To dělá asi každý z nás.

Co tě baví a dělá ti nejvíc radost?

Asi úplně nejvíc v mém osobním životě mi dělá radost kreativně tvořit. Květiny, svatby, umění, to mě baví nejvíc. A pak mě dost naplňuje být s lidmi. A je tam toho opravdu hodně a nevím, co všechno mám vyjmenovat, aby to nebyl seznam věcí. Baví mě cestování, kreativní věci i vzdělávání, čtení, psaní, poezie, hudba, spojování, probuzení…

Máš nějaký plán, co bys chtěla vyzkoušet? Kam by ses chtěla posunout?

V tom duchovním smyslu tu chci udělat velké povstání a probuzení společně s dalšími a věřím tomu, že se český národ navrátí ke Kristu. To říkal i Jan Amos Komenský: Národe český, navrať se ke Kristu. Myslím si, že je potřeba se k tomu vrátit. Chystám projekty, něco už dokonce běží a rozjelo se. Takže na to se těším. A v mém osobním životě bych asi chtěla ještě více rozjet focení, svatby, květiny…, jelikož věřím, že i skrz to dokáže Bůh velmi mocně jednat.

Co bys doporučila někomu, kdo by si chtěl založit Instagram nebo nějakou jinou sociální síť a sdílet tam svoji víru?

Jedna z hlavních věcí je: Neboj se, strach není od Boha. Člověk by se neměl bát, že bude zesměšněn. Na mě už dělalo tolik lidí videa a různé příspěvky. Není to příjemné, ale co už. Už je to venku. Co bych tedy doporučila je se nebát, jít do toho po hlavě, pokud to tak člověk vnímá, a rozlišovat, jestli je to povolání toho člověka. Je spousta nadšenců, kteří chtějí dělat sociální sítě, a myslí si, že z toho budou mít nějaké benefity. Já si myslím, že když je k tomu člověk povolaný, tak to Bůh dokáže požehnat. Pokud to člověk chce dělat jen kvůli benefitům, nebo že bude mít nějakou sledovanost, tak nevím, jestli to bude nějak působit. Je to možné, třeba ano, já nevím. Důležité je rozlišovat postoj svého srdce a mít chuť se učit, nebát se ptát lidí okolo sebe, mít motivaci a přinést lásku tam, kde chybí, a jenom si to užívat a nehrotit to. I kdyby to mělo jenom jednomu člověku zachránit život, tak to stálo za to. Není to o tom, jestli má člověk sto, tisíc, deset tisíc nebo třeba sto padesát tisíc sledujících, je to o postoji srdce.