Vtípky na téma, která bolest je v životě největší, dobře známe. Ano, porod to nebude, protože kdyby byl, tak do něj nikdo podruhé dobrovolně nepůjde. Na druhou stranu také známe pocity, kdy se pod nehtem nešikovně řízneme o list papíru nebo se nám udělá aft – žádné zdravotní riziko z toho nehrozí, bolest to asi není objektivně nijak velká, ale náladu nám to zkazí spolehlivě a těžko udržíme myšlenky někde jinde, než u našeho malého problémku.

Zdroj: canva.com

Všichni jsme jedno tělo. Bereme sílu z jednoho zdroje a jsme zodpovědni za celek. A musíme respektovat, že církev není milionruká příšera, ale tělo podobné jiným tělům, s mnoha sobě navzájem nepodobnými orgány, důležitými pro život. Když to čteme v Písmu nebo slyšíme v kostele, bez problémů to odkýveme. Nezdá se na tom nic nepřijatelného. Posiluje nás jedno srdce, rosteme na jednom kmeni. Jasné, s tím nemáme problém.

Teoreticky. Prakticky, jakkoli jsme jinak zastánci přirozeného vzhledu, kosmetické salony míjíme bez povšimnutí a učíme se milovat své křivé nohy a tukové prstence, v církvi prosazujeme plastickou chirurgii. Jestli chceš být součástí našeho těla, tak musíš být takovýhle, abys nám nekazil naše plány na vzhled celku. Ideálně bys měl být úplně stejný jako my, ale pokud tedy nemáš být čtyřstým dvacátým osmým prstem na ruce, tak věz, že kolenní kloub, který patří k našemu tělu, musí být přesně takovýhle, jinak nám to budeš kazit. My, prsty, přece dobře víme, jak má takový kolenní kloub vypadat.

Abychom věděli, jak jako prsty fungovat (nebo jako konkrétní člověk žít), musíme si obecná pravidla převést na konkrétní pokyny pro naši situaci. Jenže pak je pro nás těžké se vrátit zpět k obecným pravidlům, když se díváme na kolenní kloub – našeho souseda nebo učitele nebo faráře. Jak to, že nežije stejně jako my? Podle stejných pravidel, se stejnými důrazy? Když to takhle řekneme, zní to směšně – samozřejmě víme, že je v jiné situaci, chápeme, že nemůže žít úplně stejně jako my. V praxi nám ale obecná pravidla s konkrétními projevy splývají. Pociťujeme nevoli, když někdo reaguje jinak, než my považujeme za správné. A co teprve, když jinak nereaguje koleno, ale prst na levé ruce! Ten přece rozhodně měl dojít ke stejným závěrům jako my, prsty na pravé ruce?

Jsou věci, které musíme prostě přijmout jako fakt. Jsou věci, které musíme pochopit. A jsou věci, které si musíme neustále připomínat, připustit, že v nich nikdy nebudeme tak dobří, aby nám šly samy od sebe. Palec pravé ruky čerpá sílu ze stejné krve jako malíček levé ruky. Vypadá trochu odlišně než my a možná se zrovna teď hýbe úplně jinak. Ale je napojen na stejný zdroj síly jako my. Možná je na něm záděra, která svědí. To svědění cítíme i my. Neustálým oždibováním ji ale jen zhoršíme. Nechme malíček, ať se se svou záděrou popere sám.

No, a nebo jsme my ten malíček. Narazili jsme na nějakou překážku, naše kůže praskla a zanítila se. Bolí nás „celé já“. Nadáváme na překážku, která nám ublížila. Nadáváme na prsty druhé ruky, které si nemohou pomoci a pořád kolem nás šmejdí a drbou nás, přestože úleva je jen krátkodobá a pak to bolí mnohem víc. A nebolí to jen nás, bolest vnímá celé tělo.

Můžeme se soustředit na svou bolest. Na překážku, která to způsobila. Na oči, které nás včas nevarovaly. Na nervy, které jsou zdrojem bolesti. Můžeme se hádat s jinými orgány, které na nás ukazují a volají „To kvůli němu nemůžeme dobře pracovat, vždyť všechno přehlušuje ten jeho problém“. Malá záděra, puchýř, zanícený pór… maličké místečko, a pokud „má problém“, trpí celý organismus. 

Když pod nehtem levé ruky uvízne tříska, může ji pravá ruka vytáhnout a ušetřit tělu velké problémy. Pokud se u nehtu levé ruky udělá záděra, pravá ruka udělá nejlépe, když se schová v kapse a levou ruku nechá na pokoji. Ať je nám dvacet, čtyřicet nebo šedesát, dělá nám to u našich vlastních rukou problém. Tendence rýt do něčeho, čemu rytím nepomůžeme, nás nikdy neopustí, můžeme se jen cvičit v sebeovládání. Rozpoznat, který problém zásah potřebuje a který potřebuje klid, musíme pokaždé znova. A v církvi to je úplně stejné. Nestačí být vzdělaný a dobře vědět, jakými pravidly se mám řídit. Když pocítíme bolest z jiného místa, musíme se pokaždé znova ptát: Mám to řešit? Mám tomu dát čas? Záděra nás trápí, ale rozdrbáním problém jen zhoršíme. A jestli je to naše záděra, tak vězme, že ostatní si právem stěžují – není to jen náš soukromý problém, jehož řešení můžeme donekonečna odkládat. Dokud bude trvat, paralyzujeme celé tělo. Ostatní nám nemohou pomoci, my sami se musíme snažit nešířit bolest do ostatních částí těla.

Jsme části jednoho těla, napájeni jedním Duchem. Zodpovědni za sebe a zodpovědni za celek. Odsouzeni k tomu v každý okamžik znova rozlišovat, co je tříska, kterou máme vytáhnout, a co puchýř, který máme přikrýt, kdy je cizí trápení důležitější než naše a kdy se máme nejprve starat sami o sebe, abychom neškodili celku. Žádné jiné obecné pravidlo, než že máme milovat sebe, celé tělo, každou jeho jednotlivou část a jeho Tvůrce, na to není.

 

 

3. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10
Četlo se v knize Božího zákona, a pochopili, co se četlo.

Čtení z knihy Nehemiášovy.
    Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
    Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
    Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b
Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30
Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd..

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
    Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
    Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!"
    Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
    Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?

EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21
Dnes se naplnilo toto Písmo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
    Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
    Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
    "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."
    Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."