Životní cesta, společně na cestě, jak chceš tímhle stylem života někam dojít… Celý život někam jdeme, případně nám je vyčítáno, že nejdeme, ale i v tom případě někam směřujeme – jen asi někam, kam nechceme. Stát na místě je symbolem zmaru, očekává se pak hnití a existence se stává nesmyslnou. 

I v křesťanském životě nás řetězec svátostí vede k tomu, abychom se posouvali dál. Krok za krokem, nasávej informace, přemýšlej, pracuj na sobě. Dostaneš posilu na cestu a zase jdi. A my tedy jdeme. Možná si dáme práci a seženeme si někoho, kdo nás bude na naší duchovní cestě doprovázet. Makáme na sobě. Dáváme si úkoly a snažíme se je plnit. Čteme. Přemýšlíme. Diskutujeme. Když na to máme, občas uznáme, že se mýlíme, a zkusíme to jinak. Každý den se snažíme ujít alespoň kousek. Nebo to nezvládáme a trápíme se, že se dost nesnažíme. Život je cesta. Musíme přece využít možnosti ke zlepšení. Pokud to neděláme, plýtváme své dny. Jen usilovnou prací někam dojdeme. Jen soustavným studiem poznáme pravdu. Nesmíme zůstávat na povrchu. Musíme jít za Hospodinem. Den co den… protože jinak za ním nedojdeme, jinak Ho ztratíme!

Jenže Izaiáš neříká „Vydejte se na cestu.“ Říká „Připravte Hospodinovi cestu“ – Jemu ji připravte, On přichází. Jeruzalému skončila jeho robota, má se připravovat na příchod svého Pána, má jásat nad radostnou zvěstí, že Hospodin přichází k němu – nikoli, že Jeruzalém vlastními silami v potu tváře došel k Hospodinu. I žalmista mluví o tom, jak velký je Hospodin a čeho všeho je schopen. Lidé ožijí, když jim Bůh vdechne život, a hynou, když jim ho odebere. Sami o sobě nic nezmohou. A apoštol Pavel souhlasí: chce po nás, abychom „očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše“. Očekávali příchod, ne sami přicházeli. Protože On za námi přichází „ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil.“ Ne my svým odřeknutím se bezbožného života přijdeme za Pánem, ale on nám svým příchodem dá sílu odřeknout se bezbožného života. 

Když čekáme důležitou návštěvu, běháme po bytě, uklízíme, myjeme, zametáme, leštíme, chystáme pohoštění. Pokud je ale ten člověk s námi, naše pobíhání by jeho návštěvě bralo smysl. Můžeme opláchnout skleničky, pokud si s ním u toho dokážeme povídat, ale nechat ho sedět v obýváku a běhat po bytě s prachovkou? Jít za Hospodinem? Copak my jsme bez Něj, copak je nám Bůh vzdálený a my k němu máme vlastním úsilím dojít? S Bohem se nesetkáváme tak, že absolvujeme namáhavou cestu, s Bohem se setkáváme, když se otevřou nebesa a uslyšíme, že Bůh nás miluje. Pokud máme pocit, že je nám Bůh vzdálen, není to proto, že se málo snažíme, ale možná naopak proto, že se snažíme moc. Možná bychom měli odložit prachovku, i kdyby měla podobu zbožné knihy, a vrátit se do obýváku, kde na nás někdo čeká. A až nám řekne, co nám říct chce, můžeme se do úklidu pustit společně. A třeba i na tu cestu. Ne na cestu za Ním, ale na cestu s Ním.

 

 

Liturgické texty na 9.1.2022

Svátek Křtu Páně

1. čtení Iz 40,1-5.9-11
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.”
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.” 

Žalm 104
Odp.: Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně.
Odp.
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
Odp.
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Odp.
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.

2. čtení Tit 2,11-14;3,4-7
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.
    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

EVANGELIUM Lk 3,15-16.21-22
Když byl Ježíš pokřtěn a modlil se, otevřelo se nebe.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“