Výlet za divem Česka

Roku 2005 proběhla v nejmenovaném online deníku anketa o sedm divů České republiky a mezi zprofanovanými památkami se umístila překvapivě pouze devět let stará elektrárna zasazená do chráněné krajinné oblasti Hrubého Jeseníku. Jak se může elektrárna řadit mezi skutečné kulturní dědictví naší země, ptáte se? Pokud však nahlédnete blíže, zjistíte, že určité opodstatnění by se určitě nalézt mohlo. Někteří z Vás už nepochybně vědí, že se nejedná o nic jiného, než o přepouštěcí elektrárnu Dlouhé Stráně.

Někomu by mohlo přijít zvláštní si vybrat tuto stavbu dokonce jako turistický cíl. Opak je však pravdou, neboť se na elektrárnu v srdci Jeseníků jezdí dívat tisíce lidí z celé země rok co rok. Důvodů může být mnoho. Jedná se totiž o relativně ojedinělý koncept elektrárny, která má pomocí propojení dvou vodních nádrží přečerpávacím koridorem zajistit stabilitu elektrické sítě a mírnit výkyvy ve výrobě elektřiny a jejím odběru, což je z technologického pohledu nepochybně pozoruhodná zajímavost. Zároveň můžeme být rádi, že stavba byla z velké části prováděna po revoluci a nedošlo tak k devastaci přírody. Stavba je naopak velmi citlivě zasazena do horské krajiny a skutečně nepůsobí, i přes svou rozlohu, nijak rušivě. Tomuto faktu přispívá fakt, že je veškerá řídící infrastruktura včetně samotných turbín umístěna pod povrch země a nad zem vystupují jen dvě vodní nádrže a provozní budova v Koutech nad Desnou, ve které je zároveň turistické infocentrum.

K horní nádrži, která je dle mého názoru o něco zajímavější, se dá dostat v rámci jednodenního pěšího výletu s počátkem v Koutech, odkud se můžeme vydat po červené turistické značce směrem na Medvědí horu. Cestou budeme procházet skrze Bikepark, který je v letní sezóně velkým lákadlem. Proto doporučuji odložit výšlap až na podzim nebo jej naopak uskutečnit brzy na jaře; vyhnete se tak návalu bikerů, ať už jedoucích z kopce na kole, nebo zabírajících místo na parkovišti. 

Od rozhledny u Tetřeví chaty nás od hráze přehrady dělí už jen pár kilometrů a můžeme se tak vydat buď po Uhlířské cestě, nebo zvolit kratší variantu okolo vrchu Mravenečník. Nahoře bývá otevřený pofiderní bufet, na jehož zásoby bych se však příliš nespoléhal a raději zvolil vlastní potravu. Problém byste mohli mít také s vodou, protože jediná studánka poblíž, která je vyznačená na mapě, ve skutečnosti přehnanou existencí neoplývá. Pokud nejste vázáni na auto, můžete toho využít a zpáteční cestu zvolit přes rozcestí pod Vlčím sedlem do Loučné nad Desnou, z které jede stejný vlak ze Zábřeha na Moravě, kterým se můžete dostat i do Koutů. Ze Zábřeha už poté doporučuji zvolit vlak od společností Regiojet nebo Leoexpress, který Vás za přátelskou cenu a relativně rychle doveze třeba do Prahy nebo Olomouce.

Co říci na závěr? Asi jen: Vyrazte! Pokud jste Dlouhé stráně ještě nikdy nenavštívili, učiňte tak. Opravdu to stojí za to. Poznáte také i relativně odlišný druh hor nežli třeba Krkonoše. Pokud by vám prostý výstup k vodní nádrži nestačil, můžete si výlet protáhnout třeba na Praděd. Možností je zde totiž skutečně nespočet.

Autorem textu je Petr Junek.