Na začátku října zahájil papež František tříletý synodální proces. Jeho první fáze – diecézní – právě probíhá a v kostelích a farnostech stále zaznívají výzvy k zapojení. Ještě stále je čas přijít se svými nápady a postřehy a podílet se na synodálním procesu. Odpovědi na otázky, o co na této synodě jde a jak zatím diecézní fáze probíhá, nám připravili členové týmu, který má synodální proces na starosti v olomoucké arcidiecézi; konkrétně Josef Mikulášek, Robert Svatoň, Mirka Hanáková, Alois Vašků, Jan Berka, Jan Liška, Lenka a Honza Řezníčkovi.

Zdroj: synod.va

Možná jsou mezi námi ještě lidé, které Synoda míjí a neslyšeli o ní. Můžete pro ně v krátkosti přiblížit, o co jde?

Biskupská synoda je instituce založená v roce 1965 svatým Pavlem VI., která pomáhá papeži v jeho péči o celosvětovou katolickou církev. Jde o shromáždění biskupů z celého světa, které papež v pravidelných intervalech svolává do Říma, aby se spolu s nimi zamýšlel nad důležitými tématy života církve. V uplynulých letech se tímto způsobem synody věnovaly např. otázkám spjatým s hlásáním evangelia, se životem rodiny, kněží, řeholníků nebo mladých lidí. Na jaře 2020 papež František oznámil svolání nové biskupské synody, která by se měla zabývat otázkou synodality, a která nese název „Za církev synodální: společenství, účast a poslání.“

Právě tato tři klíčová slova vyjadřují podstatu toho, co skrývá samotný pojem „synoda“ nebo „synodalita“. „Synoda“ znamená doslova „být společně na cestě“. Jedná se přitom o způsob, jak církev chápe sebe samu: jako společenství Božího lidu, který kráčí na cestě do Božího království a je poslán vydávat svědectví evangeliu. Na tomto společenství přitom mají účast všichni pokřtění.

Jestliže papež František svolává synodu právě na toto téma, svědčí to o tom, že mu leží na srdci, abychom se v církvi vážně zamysleli, nakolik se nám toto společné putování daří a jak nás Duch Svatý vybízí k tomu, abychom na společné cestě kráčeli s novou intenzitou.

Různých synod už proběhla spousta. Čím je tato synoda jedinečná?

Jedinečná je v prvé řadě již pro své samotné téma. To, že papež vybral právě toto téma, je dokladem jeho slov, která pronesl před několika lety, když prohlásil: „Cesta synodality je cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí.“ Je to tedy naléhavé téma, které volá po tom, abychom zakoušeli, promýšleli a žili církev jako společenství, ve kterém mají všichni své nezastupitelné místo a úkol: tedy nejenom kněží, biskupové nebo řeholníci, ale všichni pokřtění.

Druhá mimořádná charakteristika synody spočívá v jejím průběhu. A ten je vskutku originální a doposud nevídaný. Nejde již totiž pouze o sněm biskupů v čele s papežem, ale o proces, do kterého jsou zapojeni všichni katolíci na celém světě (a nejen oni). Celá první fáze tohoto procesu probíhá v diecézích a na úrovni místních církví - farností. Spočívá v práci synodálních skupin, ve kterých se křesťané v jednotlivých farnostech a společenstvích zamýšlejí nad dvěma hlavními otázkami: Jaká je naše zkušenost společného putování v církvi a jak na této cestě dál pokračovat. Způsobem, jak dospět k odpovědi je vzájemné naslouchání, sdílení a duchovní rozlišování. Výsledky budou následně reflektovány na úrovni světadílů, aby vyšlo najevo, jaké jsou zkušenosti z různých oblastí, kde katolická církev žije a působí. Završením celého procesu pak bude samotné shromáždění biskupů s papežem v Římě.

Jaká je role diecézního týmu?

Diecézní tým je takový „průtokový ohřívač“. :) To znamená, že jsme spojka mezi republikovým týmem a farními koordinátory. Snažíme se tedy, aby všechny potřebné informace doputovaly konkrétním lidem ve farnostech. Dalším úkolem je být farním koordinátorům nablízku, nabízet podporu, metodické sdílení a vrbu k vypovídání. Po skončení farní části synody, která trvá do popeleční středy 2022, také budeme zpracovávat výstupy z farních skupinek a předáme je republikovému týmu, aby mohl udělat souhrnný výstup za ČR.

I v diecézním týmu se snažíme postupovat „synodálně“, tedy členové týmu jsou z různých koutů arcidiecéze, různých životní situací, různorodých povolání a jsou v něm zastoupeny jak ženy, tak muži, kněží i laici. Učíme se tak i mezi sebou si naslouchat, chápat se a hledat, jak společně postupovat.

Synodní část ve farnostech začala už před delší dobou. Jakou máte zpětnou vazbu? Přišly už z nějakých farností výstupy nebo se rýsují nějaké konkrétní závěry?

Zpětná vazba s jednotlivými farními koordinátory se děje nejčastěji prostřednictvím mailové komunikace. Každý člen diecézního týmu zajišťuje v rámci olomoucké arcidiecéze podporu cca třem děkanátům. Na počátku jsme koordinátory vybavili vším, co bylo třeba k rozběhnutí a realizaci procesu ve farnostech. Také jsme se snažili o vzájemné povzbuzení při online setkáních v době, kdy se první diskuzní skupinky teprve tvořily. Prvotní adaptační fáze byla důležitá nejen z hlediska vytvoření dobrého základu v podobě modlitby, ale i získávání a sdílení informací, které mohly každému z nás pomoci k motivování sebe sama a následně pak i druhých.

Na výstupy je zatím brzy. Věříme, že v této fázi probíhají první setkání, na kterých si skupinky volí okruhy, jimž se v dalších setkáních budou věnovat. V klidu teď využijme čas, který máme k naslouchání, sdílení a rozlišování toho, kam nás Duch Svatý v rámci společenství vede.

Víte o farnostech, kde předpokládáte, že se lidé budou ostýchat zapojit? Pracujete s faráři na tom, aby lidi k činnosti povzbudili?

Z farností nám nepřišlo přímo sdělení ve smyslu: „Je to pro nás příliš komplikovaný úkol, pro jistotu se v tomto pozvání nebudeme angažovat“. Dokážeme si však představit určitý pocit strachu a studu ze strany farníků. Je to přeci jen pro některé/mnohé zcela nová výzva vstoupit do prostoru vzájemného sdílení, výměny zkušenosti se životem v církvi. Pozvání ke společnému kráčení však vnímáme právě jako vzácnou výzvu k nakročení do neznámých vod, ve kterých můžeme být mile překvapeni radostí a vzácností společně prožitých okamžiků. Zejména zjištěním, že pokud se při hledání odpovědí otevíráme jedni druhým a Duchu svatému, tak je to On sám, kdo nás těmito neznámými cestami bude provádět a posilovat ke vzájemné otevřenosti.

Posílali jsme povzbuzení také děkanům/kněžím. Zvali jsme je, aby svým farníkům vyšli naproti, aby je povzbudili, projevili zájem o synodální proces ve své farnosti. Komu jinému by na prvním místě mělo ve společenství farníků záležet na tomto „projektu“, než právě pastýři, který neustále hledá nové cesty růstu.

Máte radu pro lidi, jejichž farář Synodu z jakéhokoli důvodu nepodporuje (ať už s ní třeba nesouhlasí, neumí tímto způsobem pracovat s lidmi...), ale oni by se rádi zúčastnili a přitom nechtějí dělat problémy ve farnosti?

Uzavřenost kněze, i když je to jistě pro farníky, kteří by se chtěli zapojit, trpká zkušenost, může být právě první výzvou k hledání způsobu citlivé, neútočné a vstřícné komunikace. Synoda je v první řadě o ochotě vést kvalitní dialog, je prostorem k naslouchání a promlouvání. V těchto případech vám navrhujeme, abyste si domluvili s knězem setkání a na téma celého projektu si promluvili. Pokud již v tomto bodě budete odmítnuti, nic nevzdávejte a pusťte se do díla sami. Kněz ve vaší farnosti nemá jakékoliv oprávnění vám v této aktivitě bránit. To je však krajní řešení. Hledejte trpělivě cestu, jak najít společnou řeč. V rámci synodálního procesu se také jedná o jednotu ve farním společenství, kterou nejednou tvoříme i za cenu obětí, odmítnutí a nepochopení.

Pokud je kněz typem člověka, který z různých důvodů není příliš obratný v komunikaci a spolupráci s farníky, synoda pro něho může být školou, jak v této důležité kompetenci povyrůst. Na vás zřejmě je projevit zájem o jeho přítomnost, dát najevo, že je pro vás důležité vědět, jakým způsobem o vás, o farním společenství přemýšlí, co ho trápí a naopak, jaké jsou jeho radosti společného života s vámi.

K diskuzi a řešení bylo navrženo deset témat. Každé je svým způsobem pro církev důležité. Které je ale pro vás osobně to nejdůležitější?

I náš team vytvořil jednu ze skupinek a z deseti navrhovaných témat jsme zvolili otázku č. 6 „vést dialog v církvi a ve společnosti“. V podstatě se dialog průřezově dotýká všech definovaných deseti  okruhů - neboť Církev je společenství lidí a to bez dialogu nemůže existovat, nemůže se rozvíjet. Dialog v církvi i mimo ni lze také požadovat za nezbytnou součást budování dalšího vývoje Církve -  společnosti, která musí reagovat na veškeré vývojové trendy. Jedině dialogem lze prosazovat hodnoty, které jsou vlastní nejenom v křesťanství, a na druhé straně jedině dialog může řešit možné konflikty, které mohou vznikat i např. mezi různými náboženstvími. Během naší skupinky jsme se dotýkali dialogu mezi farníky a knězem a uvědomili si, jak důležité je vytvářet prostor pro sdílení a neformální setkávání, abychom se vzájemně lépe poznali a žili ve farnosti více spolu než „vedle sebe“.

Magazín Signály je zaměřený především na mladší generaci (vysokoškoláci a středoškoláci). Pro ně může být obtížné spolupracovat na něčem s farníky ve věku jejich rodičů či prarodičů. Jak je motivovat, aby se i oni nebáli zapojit, protože jejich názor je pro synodu a církev také důležitý?

Papež František nás často vyzývá, abychom naslouchali mladým v církvi. Mnoho mladých lidí dokáže velmi dobře vnímat nedostatky i příležitosti ke změně v životě církve, ale dokážeme s nimi něco dělat? Papež nám k tomu dává prostor. Mladým bychom rádi vzkázali, že podoba církve v 21. století záleží hodně na nich. Pokud vnímáš, že by bylo třeba v tvé farnosti či diecézi něco posunout vpřed, zvláště v oblasti komunikace, neboj se zapojit do pracovní skupinky. Tvůj hlas je potřeba. 

Je možné se zapojit napříč farnostmi? Třeba pokud studuji v jiném městě a vím o dalších křesťanech mezi spolužáky, můžeme udělat svoji skupinku?

Ano, každý se může zapojit v kterékoli farnosti, kde se zrovna nachází. Synodální proces nás vybízí k pestrosti skupinky, kde jsou zastoupeni jak dospělí, senioři, lidé v manželství, lidé svobodní a také mladí. Naslouchat zkušenostem starších, stejně jako přispět svěžím pohledem mládí vytváří krásný prostor ryzí synodality. To je ideál. Nicméně v případě, že to praktické okolnosti neumožňují, je skvělé, když se domluví např. studenti mezi sebou, vytvoří pracovní skupinku a takto se zapojí do synodálního procesu.

A pokud mezi naše kamarády patří lidé nepokřtění nebo z jiných církví, které ale dění v katolické církvi zajímá, chtějí sdílet zkušenost ze svých společenství, kde je podobný systém běžný - mohou být tito lidé součástí skupiny? 

Určitě je možné do skupiny přizvat i lidi mimo církev nebo z jiných církví. Synody se mohou účastnit jak lidé pokřtění, tak i ti, co se necítí být součástí žádné církve, či jsou tzv. nevěřící. Právě tito lidé mohou být solí (oživením) skupinky. Lidé mimo katolickou církev často nejsou zainteresovaní do fungování církve, slavení eucharistie, nejsou součástí žádného farního společenství, ale na druhou stranu, netrpí tak zvanou „profesní slepotou“ a mohou vnášet do společného tématu mnoho zajímavých pohledů a námětů. Myslíme, že zrovna jejich zpětná vazba je pro průběh synody velmi důležitá.

Co si vy od Synody slibujete? Je něco, čeho se naopak bojíte? 

Není důvod k obavám. Věci mohou být vždy lepší. My dospělí často býváme sevření skepsí, stereotypy, strachem z neznámého. Chybí nám důvěra dětí nechat se vést, radovat se a žít přítomným okamžikem. Vám mladým lidem je toto myšlení blízké, pohled dopředu a „tah na branku“ může být velkým přínosem pro obavy ze změny a zkostnatělost. Přejeme si, aby v nás Duch Svatý skrze modlitbu a setkávání s druhými  rozdmýchal touhu žít naplno v bezmezné Boží lásce tady a teď.

Můžete v jedné krátké větě shrnout svůj vzkaz mladým lidem v souvislosti s aktuálním děním v církvi?

Vyjděme společně na cestu, ať se děje cokoli, Tvůj hlas je pro církev důležitý.

 

 

Chceš se zapojit a nemáš kontakt na žádného farního koordinátora?

Můžeš se v následujícím odkaze připojit ke skupině ve svém okolí: https://synoda.ado.cz/chci-se-zapojit.

Máš společenství lidí, se kterými bys rád/a vytvořila skupinku, ale chybí ti informace, jak na to a kam poslat výstupy?

Napiš nám na email: [email protected].