Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma. Byla to povinnost a byla to radost, i když vyžadovala nějaké úsilí – nebo spíš právě proto. Jeruzalém nebyl obyčejným místem, nebyl ani jen místem, kde stojí chrám, byl místem, které si vybral Hospodin a které bylo symbolem celého Izraele. To, že chrám stojí a do Jeruzaléma lze na svátky putovat, znamenalo, že židovský národ je s Hospodinem zadobře.

Zdroj: Synod 2023

Ježíš šel s rodiči. Když se slaví, slaví celá rodina. Vztah k Hospodinu je třeba budovat od malička. Dítě, které vidí, že rodiče daleká cesta neodradí, že se na slavnost těší a že svůj vztah s Hospodinem sdílejí s celou komunitou, samo pátrá, co putování nabízí. Není těžké přesvědčovat někoho, aby se přidal, pokud něco děláme s nadšením. Těžší je nabádat ostatní k něčemu, co sám dělám neochotně, případně hledám výmluvy, proč to nedělám. A Ježíš měl nejvyšší čas dělat věci jako dospělý – jeho náboženská plnoletost se blížila. Příští rok už do Jeruzaléma nepůjde jako dítě, ale jako muž, zodpovědný sám za sebe.

Ježíšova rodina neputovala sama. Šli ve společenství svých příbuzných a přátel, cestou spolu mluvili. Společně putovali do chrámu, na slavnost, na výjimečné setkání s Hospodinem. Společně putovali. Ten termín v posledních dnech slýcháme často. Společné putování. Synoda. Z místa, kde jsme, se společně snažíme dojít blíž Bohu, blíž poznání, co od nás Bůh chce. Tehdejší poutníci měli štěstí, že Bůh už byl uprostřed nich, i když to ještě nevěděli. Viděli jen malého chlapce. Po skončení slavnosti se jim chlapec ztratil. Rodiče si toho všimli až večer. Vrátili se a hledali ho. Našli ho až třetí den. Za mnoho let ho lidé v Jeruzalémě opět na tři dny ztratí a zase ho naleznou. Pak o tom budou vědět všichni ve městě. Tentokrát to nebudí takový rozruch. Ježíš je v chrámu a diskutuje s učiteli. Ne jako chlapec před bar micva, ale jako rovný s rovným. Zázrak? Geniální dítě? Nebo prostě dítě, které vědělo, co je důležité? Nepíše se tam, že by mu Hospodin dával odpovědi na otázky učitelů, jen to, že jeho chápavost, jeho otázky a odpovědi vyvolávaly úžas. 

Pokud jde o starostlivost své matky, tam dvanáctiletý Ježíš moc chápavosti neprojevil. Je přece samozřejmé, že je tam, kde jde o věc jeho Otce. Co jiného by mohlo být důležité? Přece do Jeruzaléma putovali kvůli Hospodinu, tak proč teď někoho zaráží, že se Hospodinu věnuje? Proč se o něj báli, když on byl vlastně doma?

V Bibli se nepíše, že by v chrámu došlo k zázraku. Mluví se o dvanáctiletém chlapci Ježíši, který diskutoval s učiteli, a ti mu naslouchali. On považoval za nejdůležitější mluvit o Bohu, i oni považovali za nejdůležitější mluvit o Bohu. I s dvanáctiletým chlapcem z nijak významné rodiny, kterého dost možná nikdy neviděli. I oni, učitelé a Ježíš, byť fyzicky nikam nešli, společně putovali. Na ničem nezáleželo tolik, jako na lepším poznání Hospodinových věcí. Stálo za to se bavit s neznámými dospělými a stálo za to se bavit s neznámým klukem, pokud přitom byla naděje, že se člověk přiblíží Bohu.

I my máme společně putovat. Měli jsme společně putovat vždycky, ještě dřív, než nás k tomu papež František oficiálně vyzval. Učitelé i malí kluci. Vědci i kuchařky. Jde o Boží věci. Nevydat se na cestu a nepustit se do řeči s lidmi, kteří kráčejí stejným směrem, poté, co nám papež oficiálně připomněl, že je to to, na čem záleží… by byla škoda. Jdeme tam, kde se můžeme cítit doma. S těmi, kdo se tam také mají cítit doma. A nikdo není tak malý, aby na něm nezáleželo.

 


 

Svátek Svaté rodiny

1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a(řec.2-6.12-14)
Kdo se bojí Pána, ctí rodiče.

Čteni z knihy Sirachovcovy.
   Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
   Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.
   Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

Žl 128(127),1-2.3.4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 3,12-21
Rodinný život v Pánu.

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

EVANGELIUM Lk 2,41-52
Rodiče našli Ježíše uprostřed učitelů.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
   Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“
   Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
   Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
   Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.