V průběhu letošního roku jsme vám přinášeli rozhovory se zajímavými lidmi napříč všemi možnými oblastmi společenského i duchovního života. Máme tu pro vás přehled těch, které považujeme za nejzajímavější, a proto by neměly utéct vaší pozornosti.

Stavba kláštera v Drastech. Zdroj: archiv kláštera.

Karmelitka řídící traktor? Jak by ne, když se právě staví nový klášter!

Potkat bosou karmelitku je velmi obtížné, protože tráví většinu času zavřené v klauzuře. Jenže komunita v Drastech zrovna staví nový klášter, a tak, pokud tam vyrazíte, můžete potkat sestru dokonce za volantem traktoru. Na stavbě kláštera se podílí spousta dobrovolníků a při té příležitosti poskytly sestry i rozhovor pro Magazín, takže naši čtenáři mohli nakouknout pod pokličku jejich řádu.

„No, ono o řeholnících – a zvlášť kontemplativních – panují někdy dost naivní nebo i směšné představy. I před stěhováním jsme se musely snažit na svůj život alespoň zčásti vydělat (u nás je to výrobou uměleckých předmětů), postarat se o dům, který byl památkově chráněný a vyžadoval opravy, mít v pořádku ekonomické a právnické záležitosti atd. Prostě – i kontemplativní řeholník musí žít v realitě tohoto světa. Samozřejmě stěhování a nároky s tím spojené je ještě něco jiného, mimořádného.“

Celý rozhovor Aleny Theodory Dvořákové s bosými karmelitkami nejen o stavbě kláštera v Drastech si můžete přečíst zde. Pokud se nemůžete na budování kláštera podílet fyzicky, je možné sestrám finančně přispět do jejich sbírky na Donio.cz.


Pokud se něco nemění, znamená to, že je to mrtvé

Ve spolupráci se čtvrtletníkem Oblátské misijní dílo jsme našim čtenářům mohli v březnu přinést rozhovor s Danielem Szwarcem OMI, který od roku 2007 žije ve městě Naajut za severním polárním kruhem na inuitském území Kanady. Misionář Daniel se s námi podělil o to, jak se v takové mrazivé oblasti žije a působí.

„Inuité jsou otevření a přátelští. To je první dojem, který budí. Druhý dojem už nemusí být tak pozitivní. Například, když jdu někoho navštívit, vstoupím do domu bez klepání, nikdo mi nenabídne čaj nebo něco k jídlu, nikdo mi nenabídne, ať se posadím. Jenomže to není proto, že by nebyli pohostinní, ale proto, že se mám v jejich domě cítit jako ve svém. To znamená, že si můžu sednout kam chci (třeba i na zem, což je tady velmi běžné). Když si chci dát čaj, najdu si hrníček a udělám si ho. Když si chci dát něco k jídlu, prostě si ho vezmu z ledničky. Jako doma.“

Rozhovor Zuzany Láškové s misionářem Danielem o jeho pobytu za severním polárním kruhem najdete zde.


Rozhovor: Štěpán Matyska, ten, co nosí tričko s červeným křížem a nápisem Medici na ulici

Činnost spolku Medici na ulici nám v květnu přiblížil jeden z mediků Štěpán Matyska, který spolek založil v Brně. O tom, jaká je práce s lidmi bez domova, jak jim práci komplikuje alkohol a jak jim tato dobrovolnická činnost přináší zkušenosti do života, si Štěpán povídal s naším redaktorem Honzou Krejčím.

„Našim cílem je dostupnost nízkoprahové zdravotní péče lidem bez domova. Samozřejmě se snažíme i o rozvoj pouliční medicíny u nás. Že by se studenti medicíny sami vydali ošetřovat lidi bez domova, tak to je ve světě fakt unikát. Představujeme pomyslný most mezi ulicí a nemocnicí. Snažíme se říkat lidem bez domova, že v nemocnici to není zase tak špatné a že do nemocnice se musí chodit. My například nemůžeme předepisovat žádné léky.“

Více o fungování spolku Medici na ulici si můžete přečíst zde.


O stáži na ambasádě, Polsku a o budoucím povolání hovoří studentka mezinárodních vztahů

Radka Mazurková, studentka mezinárodních vztahů na Masarykově univerzitě v Brně, absolvovala stáž na ambasádě ve Varšavě. Pokud hledáte inspiraci a motivaci pro svůj vlastní studijní pobyt v zahraničí, rozhovor by vám určitě neměl uniknout.

„Oficiálně jsem byla na politickém a ekonomickém úseku na ambasádě. Kvůli covidu byl dvousměnný provoz, takže jeden den jsem pracovala z domu, kde jsem vypracovávala různé reporty a zprávy o česko-polském vývoji. Také jsem chodila přímo na setkání, ze kterých jsem psala reporty, aby to diplomaté nemuseli absolvovat osobně, ale přečetli si to ve zkratce. Druhý den jsem byla oficiálně na ambasádě a dělala jsem tam politicko-ekonomickou agendu s tím, že jsem vypomáhala na konzulátu, kde se řeší víza, pasy, trvalé a přechodné pobyty a tak dále.“

Celý rozhovor Anny Karešové (nyní už Filipové) s Radkou o jejím působení na ambasádě v Polsku najdete zde.


„Důležité je nepodlehnout slibům, že život bude snadný. Nebude.“ říká kardinál Dominik Duka

Kardinál Dominik Duka. Zdroj: https://www.ceskatelevize.cz

Na začátku února jsme vydali rozhovor s kardinálem Dominikem Dukou. Naše redaktorka Lída Blažková se ho ptala nejen na aktuální otázky, které církev v té době řešila, ať už se jednalo o koronavirou krizi či působení Hany Lipovské v České televizi, ale řeč byla i o mládeži a o tom, jak kardinál Duka vnímá její roli v církvi.

V katolické církvi neměli nikdy všichni stejné názory. Něco jiného je církev, pravda víry, morální zásady a něco úplně jiného jsou konkrétní kulturní, politické či společenské postoje. Tady jsem nikdy nevyžadoval, že by se podle mě měl mladý člověk řídit. On se bude prát s něčím úplně jiným, než s čím se teď peru já. Já se peru podle svého svědomí a určitě nechci být člověkem, kterému bude všechno jedno. Já nechci, aby mě někdo adoroval, říkal, že to dělám dobře. Jediné, z čeho nemohu ustoupit, je, že jednám podle svého svědomí, a to samé platí pro ostatní.

Celý rozhovor s kardinálem Dukou si můžete přečíst zde.


„Nejlepší evangelizací je prostě žít,“ říká Vojta, absolvent evangelizační školy

Evangelizační školy nejsou v našem prostředí něco běžného a známého. O to zajímavější je pak rozhovor s Vojtou, který studoval v Německu na evangelizační škole Emmanuel School of Missions. V rozhovoru s Karolínou Svobodovou se s našimi čtenáři Vojta podělil o to, jak takové studium vypadá a jaké zkušenosti si odtud přivezl.

„Není to jenom studium, je to kurz. A není to jenom o teorii, ale i o praxi a o formaci, podobně jako to bývá v klášteře. ESM funguje tak, že všichni žijí v jednom baráku, kde bydlí, kde se učí, kde spolu tráví volný čas, taky se o barák starají, plánují různé projekty. V tomhle je to hrozně intenzivní. Podobně by se člověk mohl zeptat, v čem je rozdíl studovat univerzitu obrany, nebo jít do kasáren do armády. Je to něco jinýho.“

Rozhovor s Vojtou o evangelizační škole si můžete přečíst zde.


Zdroj: synod.va

Synoda 2021–2023: Podoba církve hodně záleží na mladých

Letošní rok byl ve znamení zahájení synody o synodalitě, jejíž první, diecézní, fáze právě probíhá. Na otázky o tom, co od synody čekat a jak se každý z nás může zapojit a podílet se na výstupech, nám odpovídali členové týmu, který má synodu na starosti v Olomoucké arcidiecézi. Rozhovor vzbudil velké ohlasy.

„Papež František nás často vyzývá, abychom naslouchali mladým v církvi. Mnoho mladých lidí dokáže velmi dobře vnímat nedostatky i příležitosti ke změně v životě církve, ale dokážeme s nimi něco dělat? Papež nám k tomu dává prostor. Mladým bychom rádi vzkázali, že podoba církve v 21. století záleží hodně na nich. Pokud vnímáš, že by bylo třeba v tvé farnosti či diecézi něco posunout vpřed, zvláště v oblasti komunikace, neboj se zapojit do pracovní skupinky. Tvůj hlas je potřeba.“

Rozhovor Martiny Mátlové o synodě si můžete přečíst zde a třeba v něm najdete inspiraci pro své vlastní zapojení do synodálního procesu.

Jaký rozhovor v letošním roce zaujal vás? Podělte se o něj v komentářích.