„Letos už vážně přestanu dělat tohle a udělám tamto…“ Nový rok už je zase tady a s ním i obvyklá tradice v podobě dávání si novoročních předsevzetí, která – ruku na srdce – u většiny z nás skončí neúspěchem a povzdechem, že to teda zkusíme příští rok. Co takhle si zkusit dát letos radši nějakou výzvu?

person running
Zdroj: Unsplash.com

Psychologické okénko

Abychom pochopili, proč někdo novoroční předsevzetí splní a někdo ho po týdnu vzdá, musíme trochu nahlédnout do světa psychologie. Naše jednání pro dosahování určitých cílů ovlivňuje naše motivace, která má dva druhy.

  1. Vnitřní motivace je dána tím, co chce dotyčný člověk. Může to být třeba touha po seberealizaci, snaha cítit se dobře, uspokojit své potřeby atd.
  2. Vnější motivace je pak určovaná naším okolím. Jsou to třeba pohrůžky trestem či odměnou, tlak rodičů, aby jejich potomek šel studovat obor, který si přejí oni apod.

Logicky je pak jasné, že větší šanci na úspěch mají ty cíle, které jsou hnané vnitřní motivací. Novoroční předsevzetí však u většiny z nás budou spadat do kategorie vnější motivace, protože si dáváme předsevzetí, jelikož to dělají všichni a na Nový rok se to tak má dělat.

Pokud se tedy chceme do něčeho pustit a něčeho dostáhnout, je potřeba nejdřív si ujasnit, proč o něčem takovém vůbec uvažuji. Chci být zdravější, cítit se fit a být aktivní? Pak je tu šance, že se mi cíl podaří naplnit. Chci se do něčeho pustit, protože to dělá kolegyně z práce nebo dobrá kamarádka a já nechci být pozadu? V takovém případě přijde pravděpodobně veškerá snaha velmi brzy vniveč.

Radši výzva než předsevzetí

Novoroční i jakákoliv jiná předsevzetí bych ovšem vůbec nezatracovala. Kdejaký motivační řečník nebo životní kouč vám řekne, že je potřeba na sobě pracovat. Křesťané k tomu ale nepotřebují žádné řečníky, protože už si něco podobného dávno přečetli v Bibli. Rozhodně není nic špatného na tom tu a tam vystoupit ze své komfortní zóny, překonat se a trochu na sobě zapracovat.

Už jste slyšeli o výzvách? Možná jste je zaregistrovali pod anglickým označením challenge. Tyto výzvy mají většinou negativní význam, protože jsou populární na sociálních sítích, kde často vybízí k různým nebezpečným a nesmyslným aktivitám. Letos na podzim byla populární třeba výzva fazoloví banditi (Bean Bandits), v rámci které se lidé (především děti ve Velké Británii) natáčeli u toho, jak na cizí dveře a zdi vylévají plechovky s fazolemi. Dalším podobným trendem byla výzva, která spočívala v ničení a kradení školního vybavení, u čehož se studenti opět natáčeli a videa zveřejňovali na sociální sítě. Dospělí pak měli výzvu, kdy si z beden od piva postavili pyramidu a snažili se vylézt až na její vrchol, což končilo pády a zraněními.

Výzvy ale nemusí být jen šílené, nebezpečné a občas i nelegální aktivity. Výzvy nám mohou přinést spoustu dobrého. Na rozdíl od novoročních předsevzetí nemají výzvy pevně daný řád spočívající v tom, že si 1. ledna dáme nějaké předsevzetí, které pak musíme splnit. Výzvy nejsou prvoplánově spojeny s Novým rokem, a tak pro nás nemusí být takový problém dát si ji třeba v půlce února a časově ji ohraničit třeba na třicet dní.

Svoji výzvu si můžete naplánovat sami, nebo se inspirovat na internetu. Pokud si chcete rozšířit obzory, můžete zkusit třeba Čtenářskou výzvu, kterou pořádá DatabázeKnih.cz. Zkusit můžete i nějakou fitness výzvu nebo třeba Cukrfree výzvu. Záleží jen na vás, na čem chcete zapracovat.

Dovolím si pouze jedno upozornění. Světem internetu kolují různé (většinou třicetidenní) výzvy, jejichž smyslem je opakování jednoho cviku (dřepy, sklapovačky atd.) a postupné zvyšování těchto opakování. Ve výsledku se pak člověk dostane třeba na 250 nebo 300 opakování jednoho cviku za den. Může se zdát, že je to prospěšné pro vaše zdraví, protože se přece jedná o pohyb. Opak je ale pravdou a za takovou jednostrannou zátěž vám tělo určitě nepoděkuje. Jen si zkuste představit, jak se budou cítit vaše kolena po třech stovkách dřepů…

Po malých krocích

Předsevzetí je taková velká věc. Letos zhubnu – ale jak? U výzev je mnohem přirozenější dávat si nějaké menší, realistické cíle. Změna totiž nepřijde ze dne na den. Pokud jsme zvyklí celý život dělat něco určitým způsobem, tento zvyk se přes noc neotočí o sto osmdesát stupňů. Můžeme se sice snažit všechno změnit naráz, ale pravděpodobně to pro nás bude tak náročné a matoucí, že velmi rychle sklouzneme do původního režimu a budeme odrazeni od toho se do něčeho podobného ještě někdy pouštět.

Ať už se snažíme o cokoliv, důležité je rozdělit si úkol na dílčí cíle, které nás postupně přivedou k onomu velkému cíli. Pokud zůstaneme u toho, že bychom rádi shodili nějaké to kilo, můžeme začít třeba tím, že budeme do práce chodit pěšky nebo každý den vyrazíme na svižnější procházku. Jestli jsme byli dosud zvyklí sedět jenom v kanceláři, je i tohle skvělý start. Po měsíci, až si trochu navykneme na pravidelný pohyb, můžeme zařadit nějaké cvičení nebo postupnou změnu jídelníčku.

Při plnění výzev nám může pomoct, když si budeme vizuálně označovat, který den jsme se výzvě věnovali a splnili ji. Posloužit k tomu mohou třeba nějaké značky v diáři, nebo si můžeme v diáři vytvořit habit tracker - sledovač návyků. Habit tracker pro sledování návyků se dá také pořídit ve formě samolepek, které nabízí třeba Fleppi.cz, Lepikaro.cz, by-me.cz a další. Některé diáře už mají habit tracker zabudovaný. Třeba ty, které nabízí Bílé místo.

Obecně se uvádí, že když nějakou činnost budeme opakovat jednadvacet dní, stane se z ní návyk a budeme ji dělat úplně automaticky. Někteří vědci se ale vůči tomu staví skepticky a uvádějí, že budování návyku trvá déle, klidně až šedesát šest dní.1 Podstatné ovšem zůstává, že když nějakou věc opakujeme, zvykneme si na ni.

Aby výzva měla smysl

Každý člověk je jiný, takže to, co je pro někoho výzva, je pro druhého pohodová činnost, kterou zvládne levou zadní. Výzvy bychom proto měli přizpůsobovat svým potřebám, inspirovat se u ostatních, ale ne se nutně do puntíku řídit tím, co dělají kamarádky. Každý z nás totiž potřebuje něco jiného.

Při nastavování výzvy je proto důležité myslet na to, že výzva má být něco, co nás donutí vykročit ze své komfortní zóny a překonat se, ale zároveň to musí být něco reálného, co se bude možné splnit. Megalomanská výzva totiž může skončit frustrací z toho, že se nám nepodařilo ji splnit.

Jestli máte pocit, že si musíte dát výzvu (nebo předsevzetí), jejíž výsledky každý uvidí nebo při ní dosáhnete něčeho velkého, zkuste se ho zbavit. Nakonec můžete mít lepší pocit z výsledku, když za výzvu přijmete něco malého, ale smysluplného. V dnešním hektickém světě, kdy buď neustále běháme do práce nebo za dětmi, může být výzvou i to, že si najdu čas na své koníčky nebo modlitbu. Další výzvou může být to, že si na sebe s partnerem každý den uděláme půl hodiny čas nebo jednou za týden někam společně vyrazíme, že si každý den druhému řekneme jednu příjemnou věc nebo na něm něco nahlas oceníme. Skvělou výzvou může být i to, že se každý den za něco pochválím, nebo si před spaním napíšu tři věci, které mi ten den udělaly radost, nebo jsem za ně vděčná. I takové maličkosti dokáží pozitivně ovlivnit náš život.

Přeji vám úspěšný nový rok 2022 nejen v plnění výzev.

Zdroje:

1 https://www.respekt.cz/spolecnost/jak-dlouho-trva-nez-se-z-predsevzeti-stane-navyk