Blíží se Vánoce. Pro křesťany jsou svátkem vtělení Božího syna. Zároveň křesťané sdílí s ostatními prožívání Vánoc jako svátků rodinné sounáležitosti. Dar od Boha slavíme dárky, které si dáváme mezi sebou. Vnímáme davy v obchodech a máme pocit, že tam je úplně každý. Jenže on tam úplně každý není. Někdo tam být nemůže.

V létě jsem se vypravila na sever Čech podívat se na jeden tábor. Byl to tábor jako mnohý jiný. Chalupa s vyvěšenými denními řády, pravidly chování, fotografiemi a jmenovkami vedoucích. V jídelně spousta dětí, které se věnují rukodělkám. U jednoho stolu se smaltuje, u druhého vyrábí z fima, jinde se staví domečky z přírodnin. K dispozici je velká bedna lega. Děti se u stolů střídají, výrobky si navzájem dávají jako dárky, obdarovávají vedoucí nebo si svá malá díla nechávají pro někoho doma. Tábor, jakých se v létě konají stovky, možná tisíce. Tenhle je něčím jiný.

Zdroj: archiv MVS

Většina přítomných dětí by na běžný komerční tábor jet nemohla. Jejich rodiny by na to neměly peníze. To ale není to hlavní, co děti spojuje. Důležité je, že se nemusejí bát, že se jich někdo zeptá na rodiče. Proč k autobusu přišla jen máma? Nebo dokonce babička? Proč o tátovi nikdy nemluví? Táta s vámi nejezdí na chalupu? Nejezdí. Nemůže. Sedí ve vězení.

Zdroj: archiv MVS

To není nic, s čím by se desetileté dítě chtělo svěřovat vrstevníkům. Máma se to snaží utajit i před sousedy v domě. Ve škole to je náročné, nepodřeknout se. Učitelka nedokáže zakrýt, že při každé lumpárně, kterou děti provedou, se prvně podívá na dítě, které to přece „má v rodině“. Člověk je strašně sám.

Na tomhle táboře je to jiné. Všechny děti zde mají v téhle věci stejný osud: Některý z rodičů je ve výkonu trestu. Nemusejí se tedy bát, že to praskne – všichni to o sobě navzájem vědí. Nikdo se nediví, že ve vzpomínkách se objevuje teta místo mámy. Nikdo se nikomu nesměje. Všichni jsou na tom stejně. Důležité je si užít pár dní mezi svými, být prostě jen dítětem, které si hraje a trochu zlobí a nemusí utěšovat lidi, kteří by měli utěšovat jeho, ale občas jim dojdou síly.

Mezinárodní vězeňské společenství (MVS) má své kořeny před skoro padesáti lety ve Spojených státech. Nabízí pomoc lidem, kteří klopýtli, a kterým bez cizího zásahu bude opravdu těžko. Zároveň nabízí pomoc i jejich blízkým, lidem, kteří sami zákon nepřekročili, ale nesou důsledky onoho klopýtnutí. Nejhůř jsou na tom pochopitelně děti, které si svůj osud nijak nevybraly, nenesou žádný podíl na tom, co se stalo, ale jsou za chyby svého rodiče tvrdě trestány. Je jim zamezeno v kontaktu s rodičem, jsou odsouzeny k životu v hmotné nouzi, k odmítnutí ze strany společnosti. Na rozdíl od mnoha jiných znevýhodněných skupin nebudí soucit. I když je jasné, že za čin rodiče nemohou, odsouzení, které se týká jeho, se přenáší i na ně. MVS pro ně používá termín zapomenuté děti – neučí se o nich v  pedagogice ani psychologii, nikdo nepřipravuje budoucí učitele nebo lékaře na práci s nimi. Zatímco rodič, kterému partner zemřel, nemá důvod neinformovat o situaci učitele a zkusit tak předejít bolestným situacím (jestli učitel umí s danou informací pracovat je věc jiná), partner uvězněného člověka má většinou hodně nepříjemných zkušeností, které mu brání se svěřovat víc, než je nutné. Dítě se pak musí s náročnými situacemi vyrovnávat samo. Aby alespoň některým z dětí pomohlo, organizuje MVS několik projektů. Kromě výše zmíněného Andělského kempu jsou to Andělský klub, kde se mohou děti potkávat, hrát si a učit se, Dream Academy, kde se děti setkávají s inspirativními lidmi, aby se mohly lépe rozhodnout při volbě svého povolání, a Den s dítětem, díky kterému mohou odsouzení tátové strávit celý den se svou rodinou.

Zdroj: archiv MVS

Zpátky k Vánocům a k balíčkům, které se nám teď kupí ve skříni za svetry, možná v kuchyni za kastroly nebo v garáži za plechovkami se šroubky. I když nadáváme na davy lidí a hlasité koledy hrající už od listopadu, vyrážíme znovu a znovu do obchodů a hledáme, co bychom svým blízkým koupili. Kdybychom nemohli ty, které máme rádi, obdarovat, cítili bychom se špatně. Bohužel je teď okolo dvaceti tisíc lidí, kteří se svými příbuznými na Vánoce nebudou a nemohou jim ani poslat dárek. Mohou si za to sami. Jenže je odpovídající počet dětí, které také nebudou mít na Vánoce pohromadě svou rodinu a dárek od svého rodiče nedostanou. A ty děti za to nemohou. To, co je jindy tíživé, je na Vánoce mnohem těžší. Prázdné místo u stolu, žádná společná fotka, kterou by člověk dal na facebook a těšil se, kolik lidí mu napsalo „Jste krásná rodina, moc vám to sluší.“ Žádné nadšení „Jak jsi věděl, že si zrovna tohle přeju?“ Do dětských srdcí to zasazuje ošklivé rány. A přitom stačí málo. Mezinárodní vězeňské společenství se rozhodlo pomoci alespoň těm rodinám, kterým pomoci zvládne. Oslovují vězněné rodiče. Nabízejí jim, že dárek za ně seženou a pošlou. Rodič k němu připojí svůj dopis. Ohrožené vztahy dostávají šanci na záchranu. Dítě vidí, že jejich rodiči na něm záleží, že na ně nezapomněl. Vězni vidí, že se mají kam vrátit. A vidí i to, že je celá společnost nezavrhla, že i na nich někomu záleží, že někdo věří, že mají své děti rádi. Umožnit, aby člověk věřil, že na něm někomu záleží, to může být zcela zásadní.

Ještě stále je možnost se připojit a pomoci, aby letos nějaké dítě na Vánoce vidělo, že o svého rodiče nepřišlo. Na zasílání věcných dárků už je pozdě, ale stále ještě jde přispět finančně a MVS dárek opatří. Příští rok se lze domluvit na koupi konkrétní věci nebo účasti jako celá škola, oddíl nebo firma - a třeba si pozvat někoho na besedu, aby se víc lidí o této problematice dozvědělo. Zraněný, zrazený člověk totiž málokdy dělá dobrá rozhodnutí. A pokud do svého vánočního plánování zahrneme o človíčka navíc, možná se v někom obnoví víra v dobrý svět. A to je dar pro nás všechny.

A pokud byste chtěli pomoci víc, můžete se MVS nabídnout jako dobrovolníci, třeba na doučování během roku, činnost v Andělském klubu nebo na Andělském kempu. Pokud umíte něco, co byste mohli děti naučit, určitě budete vítáni. A pokud umíte být prostě kamarádi, je to nejvíc, co můžete dát.

Zdroj: archiv MVS

Na mé otázky o možnostech pomoci odpovídala Mgr. Blažena Kotrsová, koordinátorka projektu Andělský strom, a Gabriela Kabátová, výkonná ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství.

Kolik dárků MVS předávalo v loňském roce? Odhadnete, kolik to bude letos?

V loňském roce jsme odeslali 1 355 vánočních dárků. Letos zatím přišlo přihlášek od odsouzených o něco méně, ale přihlášky stále ještě přicházejí, takže je pravděpodobné, že budeme dárky odesílat ještě i v lednu.

Jaké dárky nejčastěji předáváte? Jsou to praktické věci nebo třeba plyšáci, kteří jsou nejvhodnější k vyplakání se, když je člověku smutno?

Dárků je celá škála – od těch očekávatelných panenek, plyšáků, fotbalových míčů a autíček na dálková ovládání až po zimní bundy, boty, školní potřeby nebo pleny. V rodinném rozpočtu zapojených rodin chybí příjem odsouzeného rodiče, proto nejsou praktické dárky výjimkou.

Nenabízíte i opačnou službu, totiž doručení dárku od dítěte k rodiči? Možná děti vědí, že rodiči ve vězení něco chybí, a trápí je, že mu to nemohou dát?

Opačnou službu nenabízíme.

Změní se někdy jednorázové zprostředkování dárku v dlouhodobý patronát nad rodinou, třeba v podobě doučování, pravidelného shánění oblečení nebo podobně?

Ano, vánočním dárkem to často začíná. Nakupujeme vánoční dárky jen na základě zaslané přihlášky, ale až po telefonátu s pečující osobou dítěte – s druhým rodičem, babičkou, dědečkem, pěstounem nebo dětských domovem. Tento telefonát má za cíl nejen zjistit informace nezbytné pro zaslání dárku (ověřit zájem o dárek, zkontrolovat poštovní adresu a zjistit přání dítěte), ale také si s pečující osobou popovídat více. Jak se vám daří? Jak často jezdíte na návštěvy do věznice? Můžeme vám v tom nějak pomoct? Dítě je ve věku mezi sedmým a čtrnáctým rokem, chtělo by s námi jet v létě na kemp? Co pro vás můžeme udělat? Pokud z odpovědí vyplyne potřeba návazné péče, po Vánocích se s rodinami snažíme opět spojit a podniknout další podpůrné kroky. Není tedy výjimkou, že do rodiny zašleme vánoční dárek, pokud je z Brna nebo z České Lípy, začne děcko chodit do Andělského klubu, v létě s námi jede na Andělský kemp a v září dostane školní pomůcky. V průběhu celého roku rodinu doprovázíme a pokud je to možné, jsme v kontaktu i s odsouzeným rodičem.

Co je potřeba udělat pro to, aby se člověk mohl zapojit?

Zájemci o dobrovolnictví v MVS nás mohou kontaktovat přes webový formulář, emailem nebo telefonicky. Zájemce požádáme o životopis a motivační dopis a následně si naplánujeme osobní či online schůzku, při níž probereme možnosti zapojení se do služby MVS. Pokud se na spolupráci dohodneme, je potřeba dobrovolnictví stvrdit i papírově - vyplnit dobrovolnickou smlouvu, mlčenlivost a souhlas se zpracováním osobních údajů, a po proškolení doručit doporučení.

A je možné se zapojit třeba jen jednorázově, třeba se svým oddílem zorganizovat odpolední program nebo bojovku v lese a nabídnout ji pro děti vězňů?

V MVS je vždy třeba určitá forma proškolení a výběru dobrovolníků. Účast na programu například sboru církve můžeme nabídnout celým rodinám, respektive jim pozvání můžeme zprostředkovat.

Může se mladý člověk stát patronem konkrétního dítěte, pomáhat mu se školou a být jeho starším kamarádem? 

Ano, je možné stát se mentorem MVS a mít přidělené dítě na starost.

Zprostředkováváte i takové věci, jako je vybavení na kroužky? Kdyby někdo neměl peníze, ale chtěl třeba darovat své staré vybavení na sport, hudební nástroj nebo výtvarné potřeby? 

Ano. Moc bychom potřebovali dárce pro jednotlivé děti, kteří by byli ochotní hradit zájmové aktivity pro konkrétní děcka. Několik takových dárců se již našlo, potřebných dětí je ale mnohem více.

Co byste vzkázali mladým lidem, které možná teprve dnes napadlo, že rodiče ve vězení může mít i někdo z jeho spolužáků nebo kamarádů ze zájmového kroužku?

Můj vzkaz je jasný: neodsuzujte. Nebojte se být v kontaktu. Buďte empatičtí. Přijměte, že se spolužák může chovat pro vás zcela nepochopitelně. Netušíte, jak velkou bolest prožívá. Přistupujte k němu citlivě. Nedrbejte ho s ostatními. Neříkejte mu, jak ho litujete, ale nabídněte své přátelství. Naslouchejte mu, ale nevyptávejte se, když mluvit nechce. Odpusťte mu jeho případné změny nálad. Přijměte ho takového, jaký je.

Neoznačené fotografie pořídila autorka.