Smím prosit? Pavel Hošek nás spolu se C. S. Lewisem zve do víru Velkého tance. Dobrovolně a ráda se přiznávám, že mě Lewisovo dílo provází od dětství. Nejprve jsem s Lucinkou prošla skříní do Narnie, která se mi stala světem opravdovějším, než ten „reálný“. Později jsem spolu s Ransomem cestovala na Malacandru a Perelandru v Kosmické trilogii a ještě o něco později mi byl Lewis společníkem na cestě K jádru křesťanství, k pochopení Problému bolesti a Průvodcem modlitbou, varoval mě před Tasemníkovými svody i vyprávěl, jak byl ve svém vlastním životě Zaskočen radostí. Asi tedy nepřekvapí, že novou knihu profesora Hoška jsem si prostě přečíst musela.

První část knihy je příjemně stručným, podnětným, erudovaným a čtivým životopisem C. S. Lewise. I relativní znalec, za kterého se neskromně pokládám, se dozví leccos fascinujícího, seznámí se s Lewisovými nejbližšími a nahlédne do období, které Lewis ve své autobiografické knize záměrně opomíjí. Ale i ten, kdo četl třeba jen Letopisy Narnie, pochopí, proč jsou v nich příšerné školy a laskaví staří profesoři, a zabolí ho, že Lewisova maminka, narozdíl od té Divišovy, nebyla zázračně uzdravena. A nejen to, s potěšením může číst, že čest, věrnost, statečnost, víra překonávající překážky, rytířskost, štědrost, pokora a smysl pro humor nejsou vlastní jen Lewisovým hrdinům, ale i jejich autorovi.

Druhá a obsáhlejší část je věnována Velkému tanci coby obrazu Božího stvořitelského i vykupitelského díla. Přiznám se, že mě zprvu trochu zklamalo, že je to „celý jen o tom tanci“. Čekala jsem, že Velký tanec bude jedním z mnoha zmíněných motivů a že mi budou na mnoha úrovních a mnoha různými symboly propojeny Lewisovy beletristické a apologetické knihy. Zklamaní bylo ale jen chvilkové a k propojení došlo, jen jsem se k němu musela „protančit“.

„V našem světě jsou hvězdy jen koule hořícího plynu,“ podivuje se v Eustác v Plavbě Jitřního poutníka po setkání s živoucí hvězdou. Dostane se mu odpovědi, že i v našem světě to je jen „z čeho“ jsou, ne „čím“ jsou. Vrtá vám taková odpověď hlavou? Pavel Hošek vám to vysvětlí. V Lewisově díle (i díle mnoha jiných citovaných autorů od antiky až po současnost) totiž i náš vesmír tančí. Cituji: „Nebeská tělesa, respektive andělské bytosti, tančí kolem božského Středu skutečnosti tanec lásky.“ Ve středověké a renesanční kosmologii je takové chápání vesmíru samozřejmé. A u Lewise, coby odborníka na literaturu z tohoto období, středověká kosmologie znovu ožívá i s mnoha svými souvislostmi a Pavel Hošek vás jimi provede jak zkušený tanečník.

Tím to ovšem zdaleka nekončí. Naopak. Co je celý vesmír a všechno stvoření ve srovnání s tajemstvím Boží trojice? A jaké je vidět tančit Krista? A co když dokonce nemusíme zůstat jen pozorovateli? Co když i my se můžeme přidat k Velkému tanci. Jak? Zeptejte se C. S. Lewise nebo Pavla Hoška. (Pohybové nadání není třeba, sám Lewis dle vlastních slov tančil jako housenka z titulku.)

„Lewisův vnitřní svět, od dětství sycený příběhy krásné literatury a starověkých mýtů, od malička obohacovaný opojnými okamžiky úžasu nad nádherou přírody, jako by se uspořádal podle konkrétního stavebního principu, který chaotickému obsahu jeho vědomí poskytl vnitřní celistvost a smysluplný řád. Jeho neobyčejně bohatá představivost jako by se v jistém okamžiku poskládala podle hlubinného vzorce, který se mu stal klíčem k výkladu tajemství skutečnosti. Jakmile se to stalo, viděl ho pak takříkajíc všude.“ (Str. 162)

Autorkou textu je Alžběta Eruvanda Slabá.