Latinské adventus znamená příchod. Celé toto období čtyři neděle očekáváme příchod a narození Ježíše Krista. Evangelium druhé neděle adventní pak tento příchod připomíná snad nejvíc. Jan Křtitel totiž naplnil Izaiášovo proroctví a hlásal: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Bagry a lopaty ale nechte doma. Tak snadné to rovnání nebude.

Horolezectví, Úspěch, Hora, Hory, Horolezec, Dobýt
Zdroj: pixabay.com

Všimli jste si, že v Bibli pořád někdo někam chodí? „Ježíš chodil po celé Galileji“ (Mt 4, 23) a k chození vybízel i své učedníky, když jim přikázal: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15). To jen výjimečně, většinou když nebylo zbytí, nasedl Ježíš na loď. Při svém vjezdu do Jeruzaléma dokonce přijel na oslátku, ale to byla opravdu výjimečná a slavnostní situace. Kůň nebo dokonce vůz tažený koňmi byl pro sociální vrstvu, ve které se Ježíš pohyboval, finančně nedostupný, a tak Boží Syn chodil po světě pěšky jako jeden z nás.

Stejně tak i jednou přijde Ježíš znovu. Je to sice příchod poněkud metaforický, ale pořád je to příchod. Máme mu vyrovnat stezky, tak se dá očekávat, že Ježíš nezopakuje Eliášův let na ohnivém voze ani nepřipluje s flotilou lodí.

Jak by ale taková příprava cesty pro příchod Krista měla vypadat? Janova výzva „každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán…“ (Lk 3,5) určitě nebyla myšlena v doslovném slova smyslu. Pokud jste si tedy při zmínce o narovnávání stezek připravili krumpáč nebo lopatu, můžete je uklidit zase zpátky. Opět je to stezka metaforická.

Máme desatero, biblické texty a spoustu Ježíšových výroků, které nás směřují na tu správnou stezku a pomáhají nám ji rovnat. Žádný přesný a konkrétní postup ale neexistuje. Bylo by snadné to zobecnit na nějaký strohý návod, že je potřeba každou neděli sedět v kostele (nejlépe zbožně v první lavici), na účtu mít nastaveny trvalé příkazy, kterými chodí peníze na nejrůznější dobročinná díla, občas se zapojit do nějaké farní akce, aby nás sousedka nepomluvila, že se do farní kavárny přijdeme akorát najíst, ale sami buchtu nikdy nedoneseme… Skutečný a konkrétní návod není. Když se ale podíváme do Bible za text dnešního evangelia, určité věci dostanou nový rozměr.

V evangeliu druhé neděle zazní jen prvních šest veršů třetí kapitoly Lukášova evangelia. Z toho jsou navíc první dva verše jen výčet postav, za jejichž vlády se daná událost uskutečnila, což byl v té době způsob historického datování. Pro pochopení toho, co vlastně Jan Křtitel myslí tím, když chodí okolo Jordánu a káže: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ (Lk 3,3) stojí za to přečíst si Lukášovu třetí kapitolu až do verše osmnáct.

Jan mluví rázně. Přece jen svým způsobem navazuje na starozákonní proroky, pro které byl drsný způsob vyjadřování typický, když mluvili k neposlušným zástupům. Když tedy za Janem Křtitelem přijdou zástupy, aby se nechaly pokřtít, ptají se ho, co tedy mají dělat, a on jim odpovídá: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ (Lk 3,11) Po zástupech přicházejí celníci. Jim ale Jan neříká, aby rozdali svoje oblečení a jídlo. Pro ně má úplně jinou radu: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ (Lk 3,13) Celníci totiž v dané době nebyli moc populární, vybírali peníze, které pak předávali Římanům, a ještě si při tom nahrabali do vlastní kapsy. Přestat okrádat lidi pod záminkou placení cla pro ně byla mnohem větší výzva než se s někým podělit o šaty. Když za Janem Křtitelem přicházejí vojáci, dostávají opět radu konkrétní pro jejich postavení: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ (Lk 3,14)

I mezi námi jsou různí lidé a každý z nás bude potřebovat narovnat stezku jiným způsobem. Pro někoho je snadné sedět a modlit se, což je chvályhodná činnost, ale už se jen nerad zapojuje do nějakých praktických činností a konkrétní pomoci. Někdo zase z podstaty své společenské povahy obráží jednu akci za druhou, ale chybí mu chvíle, které by jen tak v klidu a o samotě věnoval modlitbě. Pro workoholika s úspěšným podnikám je opravdu zanedbatelnou položkou v rozpočtu poslat nějakou tu tisícovku na charitativní účely, ale najít si kvalitně strávený čas se svými dětmi či stárnoucími rodiči, to už je oříšek…

Nikdo nejsme dokonalý a naše stezky jsou různě křivé a hrbolaté. Možná máme na nějakém místě krásný, narovnaný úsek, ale co je nám to platné, když o kus dál stojí nějaká skála, přes kterou se jen těžko Ježíš dostane?

 


 

2. neděle adventní 

1. ČTENÍ Bar 5,1-9 
Bůh ukáže tvůj jas. 

Čteni z knihy pros oka Barucha. 
   Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. 
   Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. 
   Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští. 

Žl 126(125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp. 3
Odp.: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost. 

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu. 
Odp. 
Tehdy se říkalo mezi pohany: „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost. 
Odp. 
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem. 
Odp. 
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem přinesou své snopy. 
Odp. 

2. ČTENÍ Flp l,4-6.8-11
Abyste čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův. 

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. Bratři! 
    Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně hořím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě. 

Evangelium Lk 3,1-6
Každý člověk uzří Boží spásu. 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 
   V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův. 
   Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“