José Calvo Aguilar a Janči Máhrik spolu už tři roky tvoří podcast Zabudnuté cesty. Letos získali první místo v anketě Signály Awards 2021 v kategorii Podcast roku. Na vyhlášení ankety v ostravském studiu TV Noe jsme si s nimi povídali nejen o jejich podcastu, ale také o knihách, které čtou, i o té, co sami napsali.

Obsah obrázku text, patro, stojící, osoba

Popis byl vytvořen automaticky
Tvůrci podcastu Zabudnuté cesty s oceněním za Podcast roku. Foto: Vojtěch Curylo, Člověk a víra.

Kdo jsou autoři podcastu Zabudnuté cesty? Můžete se našim čtenářům představit?

José: Tak já jsem José. Jsem původem jsem ze Španělska a přestěhoval jsem se na Slovensko před devíti lety. Jsem jedna polovina podcastu Zabudnuté cesty. Jsem teolog a marketér a připravuju se na službu kazatele.

Janči: Já jsem ta druhá polovina podcastu. Jsem původem Slovák, který vyrůstal na Slovensku. Kořeny a část rodiny mám v Česku. Mám to opačně, vystudoval jsem informatiku, mám z ní diplom a teď dělám kazatele a vedu společenství.

Kde se vzal nápad vytvořit křesťanský podcast?

Janči: Já to začnu a José to pak dopoví. On má ten příběh naučený, jak ho pořád vykládá. (smích) Vůbec to nebyla žádná velká akce, že vzniká podcast. Ten podcast začal tak trochu omylem. Já jsem chtěl tvořit jiný podcast s kamarádem, kolegou kazatelem. Nakoupil jsem techniku a poprosil jsem Josého, jestli by ji se mnou vyzkoušel dřív, než budeme nahrávat naostro. José byl ochotný a tam někde jsou naše začátky. Nebyla tam žádná strategie. Původní myšlenka byla, pojďme si povídat.

José: Ano. V podstatě jsme nahráli první sérii za jeden den na jeden zátah. Janči to pustil, a jelikož on měl svůj projekt, řekl: „José, tohle bude tvůj podcast.“ Po nějakém čase ten jeho projekt nevyšel, protože on i jeho kolega byli každý v jiném městě a bylo to nejen logisticky komplikované. Janči mi volal, že to nevyšlo, a jestli bychom nedělali něco spolu. Já jsem byl rád, protože se nám dobře spolupracuje. Teď asi po třech letech ten podcast vypadá tak, že sedíme u kávy a mluvíme o životě a o tom, co nás baví. Akorát u toho máme zapnutý mikrofon. Není to nijak zvlášť připravené. Je to především přirozený rozhovor dvou kamarádů, teologů, lidí, kteří milují církev a Boha.

Janči: Až potom později z reakcí posluchačů nám došlo, že v té době nebyly téměř žádné křesťanské podcasty a ten náš byla výjimka. Dnes už je to běžnější. Po tom jsme to začali budovat trochu cílevědoměji.

Čím si vysvětlujete takovou popularitu podcastů v poslední době?

José: Myslím si, že jedna věc je, že nepotřebují velkou pozornost tak jako třeba YouTube. Podcast je něco, co si člověk pustí, když řídí, uklízí, je ve fitku nebo pracuje. Je to něco, co může hrát v pozadí, vyžaduje to velmi málo a je to pasivní médium. Myslím, že právě proto jsou v naší rychlé době tak populární. I naše zkušenost z poslouchání jiných podcastů je taková, že málokdy si sedneme jen tak do křesla, pustíme podcast a nic jiného neděláme. U poslouchání podcastu se vždycky něco dělá.

Janči: Asi to tady bylo vždycky, když lidé poslouchali rádio při práci venku na zahradě… Akorát internet a nové technologie přinesly možnost, jak říkal José, mít obsah na vyžádání. Podcasty mají tu výhodu, že si člověk může dát pauzu a doposlouchat to třeba druhý den. Tvůrci podcastů zase nejsou ničím limitovaní a nemají nad sebou někoho, kdo jim říká, že dvacet dva a půl minuty a dost.

Obsah obrázku text, osoba, držení

Popis byl vytvořen automaticky
José Calvo Aguilar během živého předávání cen Signály Awards 2021. Foto: Vojtěch Curylo, Člověk a víra.

José, můžete se podělit o to, jak jste se dostal ze Španělska na Slovensko?

José: Já jsem původně odjel na Slovensko jen na rok přes program Evropské dobrovolnické služby. Když jsem byl na Slovensku, zjistil jsem, že se mi moc líbí církevní sbor, ve kterém jsem byl. Velmi mě to oslovilo a bavilo mě být toho součástí. Zároveň jsem se dozvěděl o možnostech teologického studia na Slovensku, jelikož ve Španělsku je to mnohem komplikovanější a finančně náročnější. Tyto dvě věci mě přesvědčily, abych tu zkusil zůstat aspoň tři roky po dobu bakalářského studia. Během toho období jsem potkal svoji manželku, a to hrálo klíčovou roli v tom, že jsem na Slovensku zůstal.

Vnímáte nějaký rozdíl mezi společenstvím a věřícími ve Španělsku a na Slovensku?

José: Myslím, že situace je velmi podobná v tom smyslu, že i když je Španělsko docela sekulární krajina, tak se osmdesát procent obyvatel hlásí k římskokatolické církvi. Čísla jsou podobná jako na Slovensku. Skutečnost je, že na Slovensku i ve Španělsku je málokdo z těchto katolíků aktivními členy církve, kteří reálně svoji víru žijí. Další věc, která s tím souvisí, je ta, že víra se stala soukromou záležitostí – každý ať si doma dělá, co chce, ale víra nepatří na veřejnost. Myslím, že je to škoda. Platí to velmi podobným způsobem pro Slovensko i pro Španělsko. Takže je zajímavé vidět, jak jsou tyto věci podobné v odlišných krajinách a kulturách s různou historií.

Vydali jste knihu (Ne)obyčajný influencer. O čem tato kniha je a pro koho je určena?

Janči: My jsme si původně mysleli, že bude určena pro lidi ve věku tak patnáct až třicet let. Z reakcí jsme zjistili, že si k ní našli cestu i lidé čtyřicetiletí, padesátiletí a starší. Takže je asi určená pro každého. Její základní myšlenka je, že nikdo není příliš obyčejný, aby na jeho vlivu nezáleželo. Snažíme se lidem ukázat, že jsou důležití pro své okolí, a že jsou důležití bez ohledu na to, kolik mají komerčního úspěchu, jak bych to nazval. Tak o tom je a je pro všechny.

Obsah obrázku text, osoba, muž

Popis byl vytvořen automaticky
Janči Máhrik během živého předávání cen Signály Awards 2021. Foto: Vojtěch Curylo, Člověk a víra.

Právě začala série vašeho podcastu s názvem Dekonštrukcia. O čem tyto epizody budou a kde berete inspiraci?

Janči: Je to jedna z těch sérií, kde jsme si pozvali hosta, kterému je téma dekonstrukce blízké. Je to kazatel, který momentálně působí v Olomouci. V rámci práce má v Olomouci na starosti vysokoškolskou mládež a téma dekonstrukce je něco, čím momentálně žijí mnozí mladí a studenti. Hlavně mladí lidé, kteří vyrůstali v křesťanských kruzích a teď přicházejí do dospělosti, si začali klást mnoho otázek. Tak nějak se jim rozkládá to, co měli vybudované, hlavně víra, kterou získali v dětství. On ve své službě provází studenty, aby si víru poskládali nazpět, a my to s ním řešíme v této sérii. Snažíme se lidem, kteří něčím takovým procházejí, pomoct uvažovat nad vírou jiným a novým způsobem. Kdybychom to nedělali, lidé projdou dekonstrukcí, ale zůstane to rozpadlé a nic se s tím nebude dít. Bohužel někdy se to nedělá, protože církevní komunity a křesťané se bojí takových těžkých otázek. 

Jak vzniká podcast? Určitě to není jen tak, že si sednete a mluvíte…

José: Já mám pocit, že podcast může být tak jednoduchý, nebo tak komplikovaný, jak tvůrce sám chce. V dnešní době všichni máme mobily a úžasnou technologii v kapse. Opravdu každý může nahrávat podcast na svůj mobil a existují platformy, které ho umožňují zveřejnit zadarmo. Samozřejmě ta kvalita nebude úplně nejlepší, protože mikrofon na telefonu je jiný než profesionální mikrofon za sto euro. Ale v podstatě na začátek není potřeba nic. Stačí pět minut googlit, jak nahrávat podcast, najít nějaký software a program a spustit play. Ale zároveň je za tím, konkrétně za našimi podcasty, nějaká příprava. Přemýšlíme několik týdnů dopředu nad obsahem a nad nějakou osnovou. Samozřejmě to nechceme moc plánovat, protože chceme, aby tam zůstal pocit, že sedíme v obýváku u kávy. Určitě je za tím ale hodně studia. Snažíme se přinést různé zajímavé myšlenky, které jsou v zahraničí a v cizojazyčných knihách, a ke kterým se možná naši posluchači nedostanou, takže se jim je snažíme přiblížit. Po čase, kdy natáčíme, už máme kvalitní a drahou techniku, ale nic z toho není vysloveně potřeba. Takže jestli si někdo, kdo tohle čte, říká, že by chtěl začít natáčet podcast, tak může začít jen tak s mobilem.

Janči: Jsou tam vlastně dvě oblasti. Jedna je technologická, druhá je programová. U té technologické jsme šli trochu výš a dali jsme si záležet, aby zvuk byl příjemný a podcast se dal poslouchat i v autě, kde je hluk. U programové části jsme si řekli, že pojedeme jednoduše a nebudeme to vůbec editovat. Jak se to nahraje, tak to bude. Je to mnohem spontánnější a vzhledem k času dlouhodobě udržitelné. Nahraná hodina zabere hodinu nahrávání.

Na webu se o vás návštěvníci mohou dočíst, jaké máte oblíbené knihy. Kterou by si podle vás všichni měli přečíst? Vynechme z toho teď Bibli…

Janči: Ta naše. (smích)

José: Taky mě to napadlo říct jako vtip. (smích)

Janči: Těžko se vybírá jen jedna. Určitě nečtěte Bílou velrybu, z toho mám trauma. (smích)

José: Říct jenom jednu je strašně těžké, protože na každou oblast života a pro různý věk bych řekl úplně jinou knihu. Už tak jsem se trápil, když jsme jich na web napsali pět. Jako jednu knihu řeknu Na východ od ráje od Steinbecka.

Janči: Dobře, tak já dám úplně jiný žánr. Mám rád sci-fi a velmi mě baví Problém tří těles a ty dva další díly (Temný les a Vzpomínka na Zemi, pozn. redakce).