Král. Pořád se snažíme ostatní a sami sebe přesvědčit, že Bůh je Otec, ne žádný despotický vládce, vlastně slovo vládce vůbec nepoužívejme, je to otec, táta, milující táta… a pak šup ho, slavnost Ježíše Krista Krále, vždyť Ježíš je ten, který, kdyby se Bůh Otec přece jen zlobil a chtěl prosazovat spravedlnost, mu bude zadržovat trestající ruku a vysvětlovat, že nám slíbil odpuštění… Tak jaký pak král? Krále se bojíme.

Zdroj: flickr.com

No dobře, tak ne každého krále. Vlastně si z dějepisu (a z pohádek!) pamatujeme, že byli i docela dobří králové. Chránili svou zemi před nepřítelem, snažili se, aby všechno fungovalo, lidé měli práci a dost jídla a práva, která zrovna v tu dobu měli k dispozici, opravdu měli nejen na papíře. Ježíš jako král. Žádné daně okupantům, žádné porušování našich zákonů, aby byla ukázána převaha. Ochrana našich pravidel, našich lidí. To by šlo.

Židům taky připadalo, že by to šlo. Na mesiáše čekali od začátku. Budou mít svou zem, svá práva a povinnosti, žádné úpění pod nadvládou okupantů. Hospodin si zaslouží svobodný národ, tak to po období zkoušek zařídí, národ osvobodí, bude dobře.

Římané o téhle židovské touze věděli. V příchod reálného Mesiáše, seslaného Hospodinem, spíš nevěřili. Ve schopnost porobeného národa si mesiáše vytvořit a jít za ním rozhodně ano. Židé by nebyli první ani poslední. Když se po někom dlouho šlape, jednou se vzchopí a kousne. Každého, kdo by se mohl stát vůdcem lidu, je třeba v počátku umlčet, nedovolit mu, aby rostl a vyrostl ve spasitele. Spasitelé škodí říši.

Ježíš nepopírá, že je král. Řekne: „Mé království není z tohoto světa.“ Co tím chce vyjádřit? Nemusíš se mě bát, já nekonkuruji císaři, já vedu disputace s našimi učiteli? Náš spor je čistě teoretický, být teď v Jeruzalémě universita, vyřizujeme si to na konferencích a v odborných publikacích? Že tu stojím před soudem je jen proto, že oni vědí, že vy nechcete žádné národní spasitele, a chtějí s vámi být zadobře? Copak nevidíš, že je to nesmysl? Kdybych vedl svůj lid do boje za osvobození z římské nadvlády, tak bych přece nenapomínal ty, kteří mě chtěli bránit. Nenechal bych se jen tak zatknout v zahradě s očima červenýma od slz. Sám bych měl v ruce meč.

Ježíšovo království není z tohoto světa. Ježíš se nebrání, svůj boj vybojuje v modlitbě, v rozhovoru s otcem, pak už je smířený a odevzdaný. Co si z toho vezmeme? Odevzdání se mučednické smrti, důvěru, že to hlavní je až potom, stačí umřít ve stavu milosti a pak teprve začne to, proč jsme se narodili? Mnozí v dějinách to tak pochopili. Ve verzi pro jednadvacáté století to funguje rezignací na vlastní zájmy a touhy a vlastně i názory (i ty veskrze pozitivní, ale přece se nemůžeme zabývat tímto světem, na kterém přece nezáleží), snahou nevyvolávat spory, protože na zemi nic není dost podstatné, nadějí, že život prožitý v režimu „moc se s tím světem nezahazovat“ mi pak někdo vynahradí. Ježíšovo království není z tohoto světa, neztrácejme tímto světem čas.

Že by Hospodin stvořil tento svět proto, abychom to tu přetrpěli? Abychom uhráli hru „v posledním tahu nemám na rukou špínu“? Mnozí přece svědčí, že Boží království rozhodně je z tohoto světa, v tomto světě. Když se správně podíváme, vidíme ho tu. Vidíme tolik věcí, které svého Pána oslavují. Vidíme tolik bitev, které jednotliví lidé bojují, aby uchránili pro svého krále metr půdy. S okolím, sami v sobě. Sem jsem Tě dosud nechtěl pustit, ale já to zvládnu. Za cenu vlastní bolesti a pocitu ztráty, protože věřím, že ten pocit přejde a tam, kde jsem se před Tebou schovával, s Tebou budu umět být šťastný.

„Mé království není z tohoto světa,“ byla odpověď Pilátovi, který možná začínal pátrat po tom, kde jsou schovaní vojáci židovské osvobozenecké armády a jestli se někde nechystá teroristický útok. Nebyl to pokyn pro vlastní učedníky, že na tomhle světě nezáleží. Svět stvoření v čase bude mít v čase svůj konec, to je jasné. Ježíšovo království tím nepomine. Ježíš se nebránil se zbraní v ruce. Ani my nemusíme za Ježíše bojovat proti fyzickým schránkám lidí zbraněmi nebo chránit jeho čest soudními spory. Nic na světě nemůže ohrozit věčné Ježíšovo panování. Je ovšem na nás, nakolik bude Ježíš králem v tomto světě. Když to neudělají lidé, bude Pána oslavovat kamení. Byla by to ovšem naše ztráta, kdyby to dělalo jen to kamení (a kytičky a ptáčkové a zurčící potoky, samozřejmě). Jeho království zde bude tak velké, jak mnoho bude mít svých učedníků, ne kolik států bude mít vládu odvolávající se na křesťanské zásady. Za Krista není třeba bojovat s mečem v ruce ani v parlamentech a na ulicích. On sám bojoval na kolenou. Kdo chce bojovat po jeho boku, musí opustit hlasité skupiny provolávající, že vědí, jak se buduje Boží království na zemi. V temné zahradě a se slzami v očích je možné vybojovat pro Krista kousek území, získat pro něj jednoho následovníka. Mne samotného.

 


Slavnost Ježíše Krista Krále

1. ČTENÍ Dan 7, 13 - 14
Jeho moc je věčná.

Čtení z knihy proroka Daniela.
   Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu.
   Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, u ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Žl 93 ( 92 ), 1ab. 1c-2. 5 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností, oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Odp.
Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.
Odp.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 1, 5-8
Vládce nad pozemskými králi . . . udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
   Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Amen.
   Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
   Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

EVANGELIUM Jan 18, 33b-37
Ano, já jsem král.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
   Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."