V mém širším okolí se vyskytli první lidé, kteří mají polyamorní vztah. A já jsem spíš překvapený, že mi to pro mě ještě nedávno neznámé slovo Word podtrhává červenou vlnovkou. Vždyť za poslední měsíce bylo článků v médiích na toto téma tak moc, že by toto slovo měla některá z aktualizací obsahovat.

Zdroj: 01 | zgrredek | Flickr

 

Volný verš je jako volná láska – je to protiklad pojmů.

G.K. Chesterton

 

A reakce mnohých bude stejná jako vždycky.

„Láska je jen jedna. Pokud vytvoří pevné harmonické vztahy vzájemné pomoci, je to jen dobře a křesťané, kteří jsou proti, jsou tmáři obhajující jeden model rodiny, který není zase až tak starý, a beztak jejich manželství je mnohem horší a u nás ve farnosti jeden farník bije svou ženu.“

Nebo tak nějak.

Podobné úvahy od nekřesťanů mi nervy nedrásají. Život v Korintu je prostě pestrý.

Pro křesťany, kteří takhle argumentují, se mi ale pochopení hledá těžko. A nejde mi teď ani tak o polyamorii, ale o argument, že nic jako tradiční manželství neexistuje a že tedy není potřeba ho hájit a lze vztáhnout (i svátostné) manželství na každý vztah lidí založený na lásce, kde nedochází k přímému ubližování (pedofilie).

Je to totiž zvláštní. Chesterton před více než sto lety napsal, že Kristus rozhodně nemluví o manželství tak, jak to dobově podmiňovala jeho doba a prostředí. „Pravdou je, že tam, kde kritici mluvili o lokálním omezení Galilejského, šlo vždy o lokální omezení kritiků.“[1]

Naopak tehdy náš Pán se svým pojetím dost narážel. A Chesterton dodává, že můžeme manželství podle Ježíšovy vůle považovat za neuvěřitelný a nemožný ideál, nemůžeme je však považovat za neuvěřitelnější nebo nemožnější ideál, než jak připadal jeho současníkům. Jaký myšlenkový pochod dovede křesťana k tomu, že jeho Pán se sice nebál zakazovat židům rozlukové lístky a oslovit osamocenou samařskou ženu, ale neřekl by tak zásadní informaci (a z jakého jiného důvodu než strachu?), že manželství homosexuálů je samozřejmě zcela rovnocenné s heterosexuálním, podobně jako ty polyamorní vztahy a další varianty?

Kde se tedy v poslední době vzal ten trend vysmívat se „tradičnímu“ manželství a jeho ideálu jako něčemu, co je dobově podmíněné a co obhajovat znamená hájit něco tak maximálně z 19. století?

Tedy tuto otázku kladu spíše řečnicky, protože podezřelé mám. Tak třeba Marx:

“Feuerbach vychází z faktu náboženského sebeodcizení, zdvojení světa na svět náboženský, představovaný, a na svět skutečný. Dělá vlastně to, že převádí náboženský svět na jeho světský základ. Nepozoruje, že po vykonání tohoto díla zbývá ještě udělat to hlavní. Skutečnost, že se světský základ odpoutává sám od sebe a ustavuje jako samostatná říše v oblacích, se dá totiž vysvětlit právě jen tím, že tento světský základ je sám rozpolcen a že je sám se sebou v rozporu. Tento základ musí tedy být nejprve ve svém rozporu pochopen a potom odstraněním rozporu prakticky revolucionován. Tedy například, když byla jako tajemství svaté rodiny objevena pozemská rodina, musí být tato pozemská rodina podrobena teoretické kritice a prakticky zničena."[2]

Proč na to dnes naskakují i křesťané ale nevím. Možná chápu něco špatně, když si Ježíšova slova o manželství vykládám tak, že je nerozlučitelné a že je to svazek muže a ženy? Jasně, jednou s nimi pod střechou žili prarodiče a jindy ne. Jednou měl placené zaměstnání jen muž a teď většinou oba. Ale jádro zůstává. Stejně náročné a se stejnými pády a možnými důsledky. Ano, každý, kdo má aspoň průměrné IQ, ví, co vše hrozného může nastat, pokud spolu žijí lidé, kteří by spolu nezůstali nebýt tlaku (vnitřního či vnějšího), aby vydrželi pohromadě. Ale trochu mě překvapuje, že se tyhle možné následky nepoměřují s tím, k čemu šikmá plocha tak jak byla používána již před sto lety (rozvod jen opravdu z vážných důvodů, kde kdovíproč nepomůže rozluka od stolu a lože) dospěla. Tedy následky toho, že se většina dětí v západním světě rodí mimo manželství, situace samoživitelek atd.

Samozřejmě, kdo stojíš - dávej si bacha, abys neupadl. Žádný z křesťanů neví, jak zvládne svůj život a své manželství. Nevím to tedy ani já. Něco ale vím jistě - prolamování tabu je jako zničení přehrady. Proud změny se pak těžko zastavuje. Vždyť to známe i z jiných oblastí života. Ti, co se setkali ve svém okolí se sebevraždou, ví, že šance, že v okolí dojde k další sebevraždě, prudce roste. A je to tak i s prvním rozvodem ve farnosti mezi spolufarníky – vrstevníky. A každá věc, která podkopává hodnotu svátosti manželství, by měla být křesťany odvržena. Nevím, jak funguje vaše duše, ale já jsem ten druh člověka, který je dojatý při předávání státního vyznamenání stoletému válečnému letci. Vše si tam sedne jak má – odměna je přiléhavá zásluze. A i to je pro mě jeden z důvodů, proč podkopávání privilegia (a o privilegium se opravdu jedná[3]) manželství muže a ženy nelibě nesu. Naše civilizace si za tisíce let vybudovala celou škálu podpory pro manžele – úcta, podpora hmotná (třeba úlevy na daních), rituály. A i všechny tyto věci jsou pro mě jako ta medaile. Jsou přiléhavým zhodnocením zásluh. Zcela upřímně jsou pro mě manželé, kteří nechtějí děti (ne ti, kteří je mít nemohou) podvodníci, kteří si - při vzpomínce na můj příklad s válečným letcem RAF - berou „medaili“ a přitom nebojovali nad Kanálem, ale letěli tak maximálně do Egypta do rezortu. A podobně vnímám i jiné skupiny, kteří se dožadují „medaile“ manželství. Vždyť přeci pokud společnost sama pozná, že i tyto vztahy jsou pro ni tak zásadní, že je ochotna je neproporčně k jiným druhům vztahům privilegovat, stane se tak i bez manipulace a citového vydírání.

Tradiční rodina se v dnešní době možná stává politickým heslem i toho druhu politiků, o kterých se domnívám, že by za jiné konstelace klidně brojili pro sodomii, kdyby to přineslo hlasy. Ale proč jsou ty hlasy těmto politikům k dispozici? Je to jen z důvodu, že část inteligence (i katolické) se vysmívá něčemu tak zásadnímu, a víte, jak to je - pokud prší, tak první utíkáte pod střechu a pak se teprve rozhlížíte, kde jste se to schovali a s kým.


[1] CHESTERTON, G. K. Nesmrtelný člověk. Praha: Petr, 1927. Atom (Václav Petr). str. 223

[2] Za seznámení s tímto citátem vděčím uživateli RomanS.

[3] A nemůžu si pomoci, právě o to privilegium jde nejvíce oběma stranám. Jak jinak si vysvětlit, že strana „manželsví pro všechny“ považuje za nepřijatelnou i variantu, kdy by všechna ostatní privilegia kromě názvu (který má v sobě obrovský náboj vnitřního významu) byla přiznána? Ano, tohle je klíč – já prostě nepovažuji jiné vztahy (a to třeba i vztah velké vzájemné péče mezi bratrem a sestrou nebo opravdu hodnotný život žijících gayů) za hodný tohoto zcela mimořádného privilegia. Jsem ochotný dokonce věřit tomu, že mezi páry stejného pohlaví může být méně domácího násilí a statisticky i více vřelosti, podpory, čehokoliv. A je to pro mě vlastně jen důvod navíc, proč všemožně podporovat právě tu zvláštní věc – spojení dvou osob jiného pohlaví, kteří se rozhodli i přes svou odlišnost spojit do konce života.

Autorem textu je Alveryon - Vít Raška.