Skafandr a motýl: Vězněm bez svého přičinění

Výjimečný francouzský snímek, který se vám vryje hluboko pod kůži. Skafandr a motýl byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle, jemuž se po prodělání cerebrovaskularní mrtvice obrátil život vzhůru nohama. Tato choroba u něj způsobila úplné paralyzování těla, kromě jednoho očního víčka, které mu zůstalo funkční. Film ověnčený několika cenami, včetně Zlatých Globů či cen z MFF Cannes, přináší v režii Juliana Schnabela intenzivní zážitek, který stojí nejen za zhlédnutí, ale i za hlubší úvahu.

Film líčí životní osudy dvaačtyřicetiletého úspěšného a charismatického muže, Jeana-Do (zkrácenina jména Jean-Dominique Bauby, pozn. red.), který se probouzí z kómatu po cévní mozkové příhodě. Počáteční šok je pro něj obrovský a jeho reakce jasná. Nechápe, co se mu stalo, nerozumí, proč ho doktoři neslyší, když se snaží mluvit. Informace, že mu ochrnulo celé jeho tělo, se neposlouchá lehce, navíc, když je mu řečeno, že samotný mozek v pořádku pracuje, že je schopen rozumět či sledovat pohyb ostatních pomocí svého oka. Je uvězněn ve svém vlastním těle. 

Snímek se samozřejmě zabývá vnitřním bojem Jeana-Do, kterého skvělým způsobem ztvárnil herec Mathieu Amalric. Jeho mysli je plná nespoutaných imaginací i vzpomínek na život před osudným momentem. Jsou to pro něj podstatné chvilky, jelikož díky nim dokáže uniknout z reálného světa.

Všechny jeho emoce, myšlenky, které se postupně vyvíjejí, od uvědomění si svého stavu, přes touhu po sebevraždě až po velkou vůli dál žít a odvahu bojovat, sledujeme pomocí subjektivní kamery, která snímá obraz jakoby očima hlavního hrdiny. Zachycuje rozmazané, zastřené detaily, bodové záběry, do kterých vstupují jiné postavy. To vše má za cíl simulovat oko, jenž je pro Jeana-Do nesmírně důležité, poněvadž díky němu začne komunikovat prostřednictvím speciální abecedy, seřazené podle četnosti užívaní, kterou mu předčítá jeho jazyková terapeutka Henriette a on na ni reaguje mrkáním. Stejnou metodou dokonce napíše knihu. V tomto ohledu odvedl úžasnou práci kameraman Janusz Kamiński, což je mimochodem dvorní spolupracovník slavného Stevena Spielberga.

Neméně významnou součást snímku tvoří lidé, kteří se kolem Jeana-Do pohybují. Ať už se jedná o zdravotní personál, který se o něj stará, především zmíněnou terapeutku nebo fyzioterapeutku Marii, tak v neposlední řadě přátele a rodinu, kteří ho hojně navštěvují. Zejména podpora rodiny je pro něj klíčová a těží z ní velkou mentální sílu.

Byť se podle silného příběhu může zdát, že film běží pouze na tíživé až depresivní lince, není tomu tak. Díky ústřední postavě, která se dokáže povznést nad svůj stav pomocí sebeironie či někdy až ostrého sarkasmu, se ke slovu hlásí humor. Nalezneme ho v mnoha situacích, například, když se u něj v pokoji ocitnou dva muži, aby mu připojili pevný telefon, ačkoli nemůže mluvit. Na druhou stranu emočně vypjaté okamžiky se taktéž dostaví. Nejvíce působivé jsou paradoxně scény, kdy Jean-Do používá právě telefon a „hovoří“ třeba se svým starým otcem či svou přítelkyní, která se ještě neosmělila, aby ho osobně navštívila.

Film Skafandr a motýl je velmi komplexní umělecké dílo. Nabádá diváky k otázkám ohledně bytí či nebytí, utrpení, smrti i obětování se, odvaze či naději. Zároveň srozumitelně ukazuje, že žít se dá i přes velké a nečekané životní obtíže.

Skafandr a motýl            Hodnocení: 85%

Francie / USA, 2007, 107 min 

Režie: Julian Schnabel
Scénář: Ronald Harwood 
Předloha: Jean-Dominique Bauby (kniha) 
Kamera: Janusz Kamiński
Střih: Juliette Welfling

Hudba: Paul Cantelon
Hrají: Mathieu Amalric (Jean-Dominique Bauby), Marie-Josée Croze (Henriette), Olatz López Garmendia (Marie), Emmanuelle Seigner (Céline), Anne Consigny (Claude), Patrick Chesnais (doktor Lepage), Max von Sydow (otec Baubyho), Marina Hands (Joséphine), aj.