V roce 1989 byla hlavním přelomem politických změn jedna studentská demonstrace. Povolená demonstrace pořádaná SSM, která ukázala, že stávající systém už se nemá o koho opřít, že změny už si nepřeje jen hrstka disidentů, že po nich touží většina národa. O čem snili lidé, kteří tehdy mrzli na Národní třídě a doufali, že z toho vyváznou jen s pohmožděnými žebry, ale nelitovali, že neodešli včas? A jak vnímají tehdejší události ti, kteří jsou dnes v jejich věku?

Zdroj: kudyznudy.cz

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Ačkoliv mnohdy od mladých lidí slýchávám, že pro ně 17. listopad nic neznamená, protože to v roce 1989 nezažili, pro mě tento den znamená hodně.

Vyvolává ve mně velké emoce jako pocity štěstí a vděku za to, jak se dnes máme dobře. Že můžeme svobodně vyjádřit svůj názor, volit, cestovat po celém světě, studovat, sledovat všechny filmy a číst všechny knihy. Pro nás jsou to už věci samozřejmé, ale je potřeba si uvědomit, že dříve to tak nebylo a je třeba si toho vážit. Možná díky covidu, kdy bylo nutné hodně aktivit na čas omezit, jsme si toho více vážit začali.

Také ve mně vyvolává pocity smutku a lítosti nad všemi, kteří byli v té době justičně zavražděni jako Milada Horáková. S tím jsou spojeny i pocity nenávisti nad těmi, kteří takové činy dopustili.

Vždy vzpomínám na ty, kteří v tento den v roce 1989 v Praze bojovali za svobodu a díky kterým si tady dnes žijeme tak, jak žijeme. Přemýšlím, jaké to asi muselo být, jaká tam byla atmosféra. Zda si ti lidé uvědomovali, jaké postihy jim za postavení se režimu hrozí, a i přesto do toho šli. Moc ráda koukám na seriál Vyprávěj, kde je krásně zachycený život za minulého režimu a jeho pád. Díl o 17. listopadu mám ze všech asi úplně nejraději. Nasávám prostřednictvím něj tu atmosféru, vciťuji se do toho, jaké to muselo být. Celkově se o této tématice moc ráda něco dozvídám. Miluji filmy jako Milada a Havel. Nedávno jsem začala číst knížku Listopád od Aleny Mornštajnové, která vypráví o tom, jak by vypadal náš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo vše jinak. Přijde mi naprosto geniální takto se nad tím zamyslet. To by měli udělat hlavně ti, kteří dnes v důsledku covidových opatření vykřikují o nesvobodě. Možná by mluvili jinak, kdyby skutečnou nesvobodu na vlastní kůži zažili, nebo se alespoň něco málo dozvěděli o tom, jak se tenkrát žilo. Ale bohužel i lidé, kteří v té době žili, hodně špatných vzpomínek už vytěsnili a zbyla jen pozitiva, která život za socialismu přinášel. Jsem nesmírně vděčná za to, že letošní volby konečně dostali z hlavní politické scény ty, proti kterým nejen v tento den roku 1989 všichni tolik bojovali. A moc si přeji, abychom se všichni chovali tak, aby celé snažení těchto lidí nepřišlo vniveč. Díky, že můžem!

Tereza, 20 let

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekal od probíhajících událostí?

Pamatuji si docela přesně, jak se mě na konci povolené demonstrace na Vyšehradě zeptal nějaký mladý novinář ČRo, co očekávám, že se bude dít dál. Řekl jsem mu, že jsme se navzájem povzbudili, protože svoboda patří k životu, ale že zítra se probudíme do všedního dne a nic se nezmění. Dopadlo to ale jinak. V sobotu odpoledne jsme na Václavském náměstí vyhlásili studentskou stávku a přemlouvali spolužáky a další lidi, že nestačí vyšetřit zákrok pohotovostních sborů, ale že je třeba skončit s vládou jedné strany a nastolit demokratické procesy a právní stát. Tehdy bylo šíleně troufalé už jen to vyslovit nahlas na veřejnosti. Pracoval jsem pak během studentské stávky v Informačním centru Občanského fóra. Byl jsem vděčný za každý další den, který se obešel bez násilí a za každého člověka, kterého se podařilo nadchnout pro to, že si dokážeme zvolit lepší vedení státu. Že se to opravdu podaří, jsem ale uvěřil, až když Federální shromáždění zvolilo prezidentem Václava Havla.

Josef Beránek, publicista

Zdroj: Twitter.com

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Ačkoliv jsem v osmdesátým devátým nebyl ještě ani na světě, je pro mě 17. listopad rozhodně důležitý milník naší republiky. Připomíná mi to, že být a žít ve svobodném státě není vůbec samozřejmost. A že spousta lidí za to nasazovala životy. Což si ani nedokážu představit, že bych teď někde bojoval. Takže je to pro mě den, kdy jsem vděčný za to, že lidi stále mají touhu po tom zlepšit svět, že jim nebylo jedno, jaký ten stav je, a že se opravdu zvedli a šli za svou zem, za svobodu bojovat.

Honza, 24 let

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekala od probíhajících událostí?

Čekala jsem, že skončí režim, ve kterém jsem vyrůstala, že se otevřou hranice, že budeme smět říkat si to, co myslíme, aniž by za to lidé byli zavíráni do vězení. To se sice víceméně splnilo, ale mezitím se ukázalo, že to samo o sobě ještě neznamená, že bude společnost svobodná. 

Saša Uhlová, novinářka

Zdroj: Twitter.com

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Den 17. listopad vnímám jako jeden z nejvýznamnějších dní v celé naší české historii. Přijde mi velmi důležité si tento den připomínat a oslavovat to, co naši rodiče 17. listopadu vybojovali. Velmi si vážím svobody a možností, které díky nim mám.

Terka, 18 let

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekal od probíhajících událostí?

Pokojný ráz revoluce (na níž jsem se jako demonstrant podílel) a pád berlínské zdi ve mně vzbudily naděje, že polarizace ve světě bude překonána - a devadesátá léta se k tomu skutečně zdála směřovat. Přál bych si, aby současné opětovné vyostřování všech možných politických a světonázorových polarizací bylo jednou překonáno smyslem pro mír a všelidské přátelství.

David Peroutka, karmelitán

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Upřímně, já na to žádnej názor asi nemám, ne že by to pro mě nebylo důležitý ale prostě jde to trošku mimo mě, neřeším to nějak.

Klára, 20 let

Zdroj: Twitter.com

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekala od probíhajících událostí?

Očekávala jsem pro sebe změnu poměrů, svobodu a narovnání vztahů, možnost se uplatnit. Pro společnost konec komunistického režimu, a trochu naivně i konec nemorálnosti ve veřejném životě.

Mirej Ryšková, teoložka

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Je to pro mě symbol toho, že změna může přijít i od těch, kdo nemají postavení a zdánlivě ani moc, ale přijít může jen tehdy, když se lidé nebojí postavit se za to, čemu věří.

Ondra, 20 let

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekal od probíhajících událostí?

Svobodu! Celý proces došel jistému završení v listopadu 2021, kdy se po volbách komunisté poprvé za celý můj život nedostali do parlamentu atd. - tedy "k moci", po které tolik krve/žízní.

Pavel Ruml, nemocniční kaplan

Zdroj: Twitter.com

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Svobodu, méně strachu a méně utrpení. To, že člověk může jít, kam chce a nikdo ho nesleduje a nikdo ho nevyslýchá. To, že máme výběr. Můžeme jít, na jakou školu chceme, můžeme se veřejně hlásit k víře, mít přátele, jaké máme rádi a mnoho dalšího. Události roku 89 změnily život každému člověku v této zemi a i budoucím generacím.

Anna Filipová, redaktorka Magazínu Signály

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

Pro mě je 17. listopad jeden z nejkrásnějších dnů v roce, každým rokem si připomínám výročí Sametové revoluce na Národní třídě, kde probíhají výstavy, přednášky, koncerty, promítají se dobové záběry a v 17:11 zní symbolicky Modlitba pro Martu. Přestože jsem se narodila dlouho po revoluci, vhánějí se mi ten den do očí slzy vděčnosti ke starším generacím, které se zasloužili o změnu systému. Je pro mě důležité, abychom si tento den připomínali i proto, abychom nezapomněli, že demokracie není samozřejmost, že to není stav, ale proces, který se vyvíjí a záleží na každém z nás, zda se bude vyvíjet dobrým směrem. 

Samozřejmě to neznamená, že je stav našeho státu ideální, že bych slavila tento bez toho, aniž bych vnímala problémy, které naší společnost sužují. Připomíná mi ale skutečnost, že díky demokracii můžeme tyto problémy řešit. Připomíná mi, že žít ve svobodném státě je privilegium, kterého bychom si neměli přestat vážit.

Lída Blažková, redaktorka Magazínu Signály

Co pro mě znamená 17. listopad 1989?

17. listopad je pro mě připomínkou, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmost a měli bychom si jich vážit, protože k nim vedla dlouhá a strastiplná cesta. Jelikož je to i Mezinárodní den studenstva a já strávila studiem velkou část svého života, cítím obrovský vděk. Nebýt těch, kteří se na událostech Sametové revoluce podíleli, pravděpodobně bych na vysokou školu jít vůbec nemohla a jen sotva bych mohla studovat vybraný obor.

Martina Mátlová, redaktorka Magazínu Signály

Co jsem v listopadu a prosinci 1989 čekala od probíhajících událostí?

Doufala jsem ve svobodu. Chtěla jsem zažít, jaké to je, nemuset se smiřovat s tím, že se kvůli chození do kostela nebo do skautského oddílu možná nedostanu na střední školu, nemuset před návštěvami schovávat knížky, nemuset dělit písně na ty do vlaku a na ty za zavřená okna. O pár set kilometrů dál takové věci neznali. Chtěla jsem udělat něco pro to, aby tento strach zmizel i z naší země.

Alena Theodora Dvořáková, redaktorka Magazínu Signály

Zdroj: Twitter.com