Nemusí nám být ani extra ouvej, abychom cítili potřebu potkat zachránce. Zapomněli jsme si doma nabíječku na mobil a ten hlásí, že baterka se vybíjí. Ztratili jsme zápisky z přednášek a zkouška se blíží. Pohádali jsme se s někým a potřebujeme prostředníka, který by nám připravil cestu k usmíření. Hodil by se někdo, kdo se objeví a zachrání nás.

Zdroj: Povodně | Portál krizového řízení HZS JmK (krizport.cz)

Když je někdo slepý, nepřekvapí nás, že potřebuje pomoc. Tím spíš slepý žebrák. Někdo, kdo je kompletně závislý na druhých. Potřebuje pomoc, když chce někam jít, a potřebuje soucit druhých, má-li se najíst. Den za dnem je závislý na pomoci ostatních. Zachránce, který by jeho problémy vyřešil dlouhodobě, nejlépe trvale, by se mu opravdu hodil. Možná o tom Bartimaios sní. Kdyby se tak ráno probudil a viděl… všechno by bylo jiné. Mohl by sám jít, kam by chtěl, a neriskoval by, že si natluče. Mohl by si najít práci a k jídlu si koupit, na co by měl chuť. Nemusel by být pořád někomu zavázaný.

I k Jerichu se donesla zvěst o Ježíši, potulném kazateli, který koná zázraky. Slyšeli o něm i žebráci před branami města. A tak, když Ježíš vycházel z města, i slepec, který seděl u cesty, věděl, kdo jde okolo. A nezaváhal. „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Synu Davidův – Bartimaios dává najevo svou víru, že Ježíš je schopen konat zázraky. Je to Mesiáš, který přišel zachránit nejen celý národ, ale má moc zachránit i každého jednotlivce. A tuto víru Bartimaios vyznává tak nahlas, až ho lidé okolo napomínají. Možná ji nesdíleli a považovali ji za rouhání. Možná viděli v Ježíši spasitele pro národ a měli pocit, že prosby jednotlivců by ho jen zdržovaly. Ježíš naštěstí Bartimaia slyšel a zavolal ho k sobě. A Bartimaios – odhodil svůj plášť. Pravděpodobně nebyl jediným žebrákem před Jerichem. A není pravděpodobné, že tehdy panovaly mezi lidmi přátelštější poměry než dnes. Odhodit svůj žebrácký plášť znamenalo být si jist, že už ho nebude potřebovat. Ještě k Ježíši ani nedošel, nevěděl, co mu Ježíš řekne, a už spoléhal na to, že svoji dosavadní ochranu před nepřízní počasí nebude postrádat. Byl si jist, že se na své místo u cesty už nevrátí.

Ježíš se ptá na první poslech trochu nedůvtipně: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Co by asi tak slepý žebrák mohl chtít? „Mistře, ať vidím!“ Prosím, dej, ať už nejsem na nikom závislý, ať nemusím čekat, kdo se nade mnou smiluje. A Ježíš tentokrát neplive na zem a nepotírá slepci oči, neposílá ho se umýt do rybníka… Řekne jen „Jdi, víra tvá tě zachránila,“ a slepec vidí.

Bartimaios věděl, co chce, ale neměl nějakou jasnou představu, jak se to má stát. Pravděpodobně byl slepý dávno předtím, než Ježíš začal konat zázraky, a tak mohl mít už dávno svůj vysněný scénář, jak by měl vypadat zázrak, kterým mu Bůh pomůže. Třeba by se jednoho dne probudil a viděl. Nebo by se objevil léčitel se zázračnou vodičkou. Nějaký kouzelník by provedl dramatický rituál. Bartimaios by v takovém případě nechal Ježíše klidně projít okolo. Potulného učitele si nevysnil. Není hloupý, ví moc dobře, jak vypadá pořádný zázrak. A mohl by čekat u cesty až do smrti a divit se, proč je Hospodin tak krutý a neuzdraví ho. Stejně, jako muž z příběhu o povodni, který se utopí a vyčítá Bohu, že ho nezachránil – pomoc hasičů na člunu a ve vrtulníku přece odmítl proto, že důvěřoval Hospodinu! Jenže takhle to tentokrát naštěstí nebylo. Bartimaios se neobrací na Ježíše s prosbou o pomoc a myšlenkou, že pomůže-li mu Ježíš, Bartimaios uzná, že je to mesiáš. Vyznává svou víru, že Ježíš mesiáš je a že má moc konat zázraky. Nenechává si zadní vrátka. Když zaslechne, že se Ježíš blíží, je si jist, že u cesty už toho dne spát nebude. Svůj plášť klidně přenechá jiným.

Bartimaios určitě slyšel, že Ježíš koná zázraky, jinak by se na něj neobracel. Ale ve svém případě už nevyžaduje důkaz předtím, než vyzná Ježíšovu velikost. Zázrak se stane, protože si je Bartimaios jist, že se stát může. Je si jist, že ho Ježíš neodmítne. A tak vzápětí slyší, že ho zachránila jeho víra. 

V životě se často hodí vyžadovat důkazy, oceňovat až to, co jsme zakusili, nespoléhat se předem. Něco ale nejde zažít, pokud tomu nevytvoříme podmínky. Nevěřit partnerovi, že je nám věrný, znamená nikdy nemít z jeho věrnosti radost, protože jakou hodnotu má věrnost někoho, kdo je neustále sledován? Pak to není věrnost, jen nemožnost jednat jinak. A dotyčný opatrník se pak diví, že jeho vztah je takový nijaký, žádné potěšení mu nepřináší… Ježíš v našem životě hraje takovou roli, jakou mu dovolíme hrát. Pokud je jen teologickým konstruktem, můžeme o něm diskutovat s přáteli, ale ve svém každodenním životě ho nepotkáme. Pokud ale uvěříme, že má moc konat zázraky i pro nás, pak je uvidíme. Nebudeme už závislí na tom, kdo nás kam zavede, a budeme moci sami vyrazit za ním.

 


 

30. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jer 31, 7-9
Přivedu je nazpět, slepí a kulhaví budou mezi nimi.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
    Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem." 

Žl 126 (125), 1-2ab. 2cd-3. 4-5. 6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 5, 1-6
Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Čtení z listu Židům.
    Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby po-dával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Ni-kdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
    Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.

EVANGELIUM Mk 10, 46-52
Mistře, ať vidím!

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
    Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?"
    Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!"
    Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.