„Modlím se, aby se to stalo,“ znamená v běžném jazyce „přeju si to“. Většina nekřesťanů a, bohužel, i část křesťanů považuje modlitbu za prosbu. K Bohu se člověk obrací, když o něco žádá. S čím jiným se také obracet na Všemohoucího?

Zdroj: flickr.com

Vždyť i Ježíš říká „Proste, a bude vám dáno.“ Bohužel v tu chvíli obsah proseb nespecifikuje, a tak jsme v pokušení tento pokyn zobecnit a domnívat se, že můžeme prosit o cokoli. A když už prosíme, zapomeneme, že vztah, kde jeden jen prosí, co má ten druhý pro něj udělat, není úplně normální. A to ani v případě, že by ten druhý byl milující otec. 

Na prosbě, aby někdo měl místo po boku svého učitele, zase nic tak divného není. Znají to učitelky malých dětí, skautští vedoucí a vlastně každý, kdo vede nějaký tým. To, kdo sedí vedle „šéfa“, je důležité, dá se s tím pracovat, znamená to odměnu i pravděpodobně vyšší nároky. A s těmi Jakub a Jan počítají. Jsou ochotni jít do všeho s Ježíšem. Chtějí mu být po boku na tomto světě a jako odměnu mu chtějí být po boku i na onom. A zřejmě s tímto přáním nebyli sami. Pravděpodobně si to přál každý z učedníků, jen oni to stihli vyslovit první. 

Potíž s prosbou Zebedeových synů je v tom, že bezprostředně následuje po situaci, kdy Ježíš už potřetí mluví o tom, že bude mučen a zabit. A vzkříšen, ale tomu asi nikdo nerozumí. Bohužel zřejmě nikdo nerozumí ani té předpovědi utrpení. Máme obvyklou tendenci se nad učedníky pohoršovat. Jak mohli! Ježíš s nimi mluví o nejvážnější věci na světě a oni to neberou vážně! Nám se to machruje, když už víme, co následovalo. Když jdete s velkým učitelem krajinou, on koná zázraky a lidé šílí, tak slova o nadcházejících problémech nezní moc přesvědčivě. To bude zřejmě zase nějaké podobenství. Nebo je Ježíš unavený a má obavy. A i kdyby opravdu něco takového hrozilo, tak přece Bůh, který Ježíše nechává konat zázraky, zasáhne a zachrání ho. Dobře to dopadne. A my chceme být pořád blízko svého učitele. Celkem pochopitelný přístup.

Chlapci si ovšem naběhli. Možná by to s nimi špatně dopadlo i tak, vždyť jejich kolegové časem nedopadli lépe, ale oni si o to vysloveně řekli. „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.“ Jestlipak si na to ve chvíli svého umírání vzpomněli a nelitovali, že raději nebyli zticha. Ježíš jim ta místa po své pravici a levici stejně neslíbil. Prý jsou v rezervaci – a kdyby byla pro ně, tak by jim to přece řekl. Ošklivou smrtí tak umírali… trochu zbytečně.

Ježíš ovšem u odmítnutí požadavku neskončil a pokračoval. „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.“ Neřekl očekávané „Nesoutěžte, není důležité, kdo je první.“ Lidskou potřebu být velký a slavný nezpochybnil. Zpochybnil možný motiv k soutěžení: mezi jeho následovníky nebude mít ten první žádné záviděníhodné pravomoci. Nebude vládnout ostatním. Velký bude ten, kdo bude ostatním sloužit, a o odměně není řeč. Možná žádná nepřijde, odměnou mu bude jen to, že může sloužit.

I tato Ježíšova slova lze nepochopit. Každý známe – a kupodivu jsou to většinou dámy, nikoli pánové – někoho, kdo se upnul na pokyn být otrokem všech. Každému se snaží být k dispozici, o sobě nemluví, jen lítá jako hadr na holi a doufá, že tak je to správně. Okolí, vystresované z marné snahy zjistit, co by si dotyčný přál k Vánocům, protože odpověď „se mnou si nedělejte starosti“ přidělá starostí víc než žádost o hodinky s vodotryskem, si tím není moc jisté. Ježíš svou myšlenku nerozvedl, ale nezdá se, že by otrockou službou myslel každodenní provoz. Mluví o tom, že ani on si nenechává sloužit (a v tom jediném případě, kdy se k němu někdo choval jako ke králi, kdy mu je hlava pomazána nardovým olejem, jsou to jeho učedníci, kteří protestují, že je to zbytečné plýtvání) a naopak přišel sloužit ostatním, aby za ostatní dokonce dal svůj život. 

O praktické pomoci, štědrosti a velkorysosti Ježíš mluví na mnoha jiných místech, a rozhodně takové chování doporučuje. Tady ale možná mluví o něčem jiném. Nebeské království není království, jak ho známe z tohoto světa, jen napořád. Neplatí tam pravidla, která známe. A chceme-li ho přinést kousek do tohoto světa, musíme začít tím, že některá pravidla tohoto světa nebudeme respektovat. Moc nemusí sloužit k ovládání druhých. Největší je ten, který má největší lásku. Ten, který se neptá, kde bude sedět. Který se nestaví mezi Boha a ostatní. Ten, kdo má skutečnou lásku k Bohu i lidem, nemůže mít radost z vlastního výlučného místa. Takový člověk Boha neprosí za sebe, prostě s Bohem je a snaží se umožnit ostatním, aby i oni s ním mohli být. Nic většího totiž získat nejde – a přitom o to není třeba prosit, stačí si to jen dovolit.

 

 


 

 

29. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11
Jestliže dá Hospodinův Služebník v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 4, 14-16
Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti.

Čtení z listu Židům.
Bratři!
   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

EVANGELIUM Mk 10, 35-45
Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za všechny.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."