Na výlet? Ano, ale až po návštěvě volební místnosti!

Čeká nás krásný, i když poněkud studený víkend. Přáli bychom si, aby bylo krásně i po víkendu. Ne nutně počasím, ale především atmosférou ve společnosti. Aby lidé pociťovali naději a ne znechucení. Aby měli pocit, že jsou jako součást společnosti bráni vážně. Na to stačí vlastně málo - brát se jako člen společnosti vážně sám. Věřit, že můj hlas má váhu. Nechat ho zaznít na místech k tomu určených. 

Lidem v redakci i mimo ni jsme položili otázku PROČ JDU VOLIT? Tak pokud zrovna balíte na chatu a zastavit se ve volební místnosti jste neplánovali, zkuste se podívat, zda jste nějaký důvod k tomuto zdržení nepřehlédli. ATD

„Historii svobodných lidí nepíše náhoda, ale volba. Jejich volba!“ prohlásil legendární americký generál a později prezident Eisenhower. K mnoha důležitým životním volbám podle mne patří i volby do sněmovny, které jsou před námi. 

Půjdu volit, protože mi není jedno, kdo bude jistit naši bezpečnost a stanovovat pravidla vzájemného soužití. Letos máme výhodu, že se strany s rozumnými kandidáty spojily a nehrozí tak, že by naše hlasy propadly. A navíc každý z nás může kroužkovat právě ty, které zná a důvěřuje jim.

Slýchám občas argument, že jeden hlas nic nezmění a chodit volit je vlastně zbytečné. Jenže ono to platí právě naopak, mnohdy může rozhodnout několik stovek hlasů či kroužků a do sněmovny se dostane někdo jiný. Nenechávejme za sebe rozhodovat náhodu, ani ty, kterým je společné dobro ukradené! :-)

Josef Beránek

Jdu volit, abych mohl potom s radostně slavit, nebo legitimně nadávat. Když mraveneček nedonese na stavbu svůj podíl jehličí, ať se nediví, že stavba mraveniště krachla.

Jan Jandourek

Půjdu volit. Čekají nás nejdůležitější volby od Sametové revoluce. Česká republika je na křižovatce. Tyto volby rozhodnou další směřování naší země na desetiletí. česká republika potřebuje změnu. Legrace skončila, jde do tuhého. Pojďme to změnit. V sázce je úplně všechno. Proto půjdu volit. K vítězství zla stačí, aby rozumní lidé nedělali nic.

Pavel Hošek

Jít volit je občanská povinnost, která by se měla plnit. Jako křesťané bychom měli být o trochu více zodpovědnější než ostatní. Dát si pozor na mnoho populistů s rádoby křesťanskými názory, kteří si staví obrovský, nepřístupný hrad někde v Praze. Podívat se na politika komplexně: ano, je konzervativní, ale co ten slovník? Co ten mafiánský stát podobný Slovensku? Co cynismus, agresivita, neustálá sebeprezentace a táhnutí země na východ? Je dokonce na nás, abychom byli připraveni svůj názor si obhájit a nebát se říct, koho volím. Být třeba v menšině, ale vždy zvolit dobro. A i když je výběr mizerný, zvolit to naše klišé, tedy: nejmenší zlo a vždy Losnu a ne Bahňáka.

Jan Krejčí 

Možnost volit považuju za dar a čest. V dějinách je to opravdu kratičké období, kdy každý dospělý člověk bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství nebo sociální zařazení může ovlivnit, kdo bude o jeho zemi rozhodovat. Nevyužít této příležitosti bych považovala za nevděčné a také velmi krátkozraké. Jsou možnosti, které když nevyužijete, nemusíte je už příště dostat.

Alena Dvořáková

Jsem dlouhodobě nespokojená s tím, co představitelé našeho státu už několik let předvádějí, jakým směrem vedou Českou republiku a jaký obraz jí dělají v zahraničí. Tyto volby jsou pro mě příležitost, jak dát svoji nespokojenost najevo. Chtěla bych žít ve státě, který je proevropský a prozápadní, kde politici vyvozují osobní zodpovědnost za své kauzy a selhání, kde se mohu spolehnout, že (nejen) v dobách krize vláda poslouchá odborníky a neřídí se marketingovým obrazem… Proto chodím k volbám.

Martina Mátlová

Nikdy jsem se nad touto otázkou nezamýšlela, protože jsem to brala jako samozřejmost. Beru to jako svoji povinnost ke státu, k sobě samé a k druhým. Je to chvíle, kdy mohu ovlivnit budoucí vývoj společnosti. Chvíle, kdy mohu projevit svůj názor a nemusím jen nadávat u novinových článků, ve kterých se dozvídám věci, nad kterými hlava stojí. Já už ty články totiž nechci číst. Přála bych si být alespoň jednou informovaná o tom, jak náš stát vzkvétá, a jak máme dobrou vládu. Chci více optimismu v politice. Chci více radosti, kterou zapříčiní právě vedení naší země. 

Anna Filipová

Proč jít volit? Upřímně, pro mě osobně asi tato otázka není vůbec relevantní. Já jsem vždycky vnímala volby jako naprosto samozřejmé a přirozené, protože naprosto samozřejmé a přirozené byly vždycky u nás doma. Řeknu to asi takhle: Když si roztrhám rifle, neřeknu si, že vlastně neexistuje obchod, kde bych našla nový, perfektní rifle, ale jdu, trochu se porozhlídnu a koupím si ty, který mi nejvíc vyhovují. Protože když to neudělám, nebudu moct vyjít z domu, jelikož nebudu mít co na sebe. A nebo z domu vyjdu s holou zadnicí, pak se ale nesmím divit, že se mi lidé budou smát a nebudou se se mnou chtít bavit. Řešení je ale jednoduchý - jít si koupit rifle. Stejně tak když si řeknu, že volit nepůjdu, protože (se mi nechce, není koho, doplň si další důvody), nemůžu si pak stěžovat, že se mi něco nelíbí. To já jsem si ty rifle totiž nekoupila. A s lidma s holou zadnicí se prostě nikdo bavit nechce. Volí se vedení země, ve které žiju, rozhoduje se o budoucnosti, jejíž budu součástí. Upřímně, existuje vůbec nějaký racionální důvod, proč nejít volit?

Karolína Svobodová

Na otázku, proč jít volit, je odpovědí nespočet. Já bych ráda nabídla jednu z nich, kterou pokládám za důležitou. Je poměrně jednoduchá a zároveň dlouhodobá, netýká se tedy konkrétně nadcházejících voleb, ale voleb všech. Jít k volbám pokládám docela prostě za svou občanskou povinnost a také za své právo, které občané a zvláště ženy získávaly stovky let. Byla jsem vychovávána k tomu, že nejsem na světě sama a nesu odpovědnost nejen za sebe, ale také za své okolí. A pokud nesu odpovědnost za své okolí, chci, aby prostředí, ve kterém žijeme bylo příznivé pro nás všechny, tak to nejmenší, co mohu udělat, je jít volit. Samozřejmě narazíme na to, že příznivé prostředí si každý představuje jinak, ale snad se shodneme na tom, že za příznivé prostředí je možné označit stát s demokratickým zřízením. Ať už si totiž pod slovy příznivé prostředí představíme cokoliv, demokracie nám dává naději, že jednou v takovém prostředí žít více či méně budeme.

Příklady z historie nám potom mohou sloužit jako připomínka toho, že k tomu, abychom o demokracii přišli, stačí, aby se o ní většina společnosti přestala zajímat. Občas můžeme také slyšet, že s demokracií je to jako se zdravím, začneme si ho vážit, až když o něj přijdeme. Ale věřím, že do takového extrému se nikdo z nás dostat nechce, a to i přes jisté znechucení poměry, které u nás vládly, či vládnou. 

Pokud nevíme, koho volit, jakou stranu vybrat, mysleme, prosím, právě na tezi, že strana a její členové by měli především ctít demokratické hodnoty. Pokud to totiž trochu přeženeme, tak nebudeme-li si vybírat podle toho, příště už nemusíme mít možnost si vybrat. Málokdy se budeme s programem strany stoprocentně ztotožňovat, málokdy nám budou sympatičtí všichni její výše postavení členové, někdy třeba ne ani většina. Potom je ale vždycky lepší zvolit, jak se říká, menší zlo, než nezvolit nikoho, pokud totiž nezvolíme nikoho, nezabráníme ani tomu „většímu zlu“, a stejně jako neseme odpovědnost za špatnou volbu, neseme odpovědnost i za žádnou volbu.

Lída Blažková