„Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ My říkáme „abych se dostal do nebe“. Tady se máme někdy dobře (tazatel této otázky se podle všeho dobře měl, vždyť „měl mnoho majetku“), někdy spíš nedobře, ale jde přece o to, co bude pak, jestli půjdeme „nahoru“ nebo „dolů“. Tady je to na pár desítek let maximálně, ale jak nám bude celou věčnost, na tom docela záleží…

Zdroj: flickr.com

Mladý muž, který Ježíše oslovil, nežil nijak problematickým způsobem života a o své dobré cestě nemusel mít pochybnosti - na rozdíl od mnoha jiných, se kterými se Ježíš setkával – nemocných („Zhřešil on, nebo jeho rodiče?“), pravidla porušujících („Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž.“) nebo snažících se dokázat, že není tím, za koho ho lidé pokládají (saduceové a farizeové). Vypadá to, že mladíkův život je v pořádku – zachovává všechna předepsaná přikázání a je velmi bohatý – tedy je asi chytrý, šikovný. Mohl by mít pocit, že Hospodin je mu nakloněn už na tomto světě, proč by se tedy od něj měl odklánět po smrti. On dává Hospodinu vše, co je předepsáno, Hospodin ho zahrnuje bohatstvím… Mohl by být klidný, co se budoucnosti týče. Jenže on to myslí opravdu vážně, a když zjistí, že Ježíš je zrovna poblíž, běží si ověřit, že dělá dost. Možná čekal, že se dozví „To, co děláš, stačí.“ Možná by ho potěšil nějaký drobný úkol navíc, aby si mohl být opravdu jist, že dělá hodně. Nějaká aktivita nad to, co dělají ostatní zbožní židé. Jako žák, který nabízí paní učitelce, že vypracuje dobrovolně referát. Povinné to není, ale jedničku si tím tak hezky posichruje, protože i kdyby něco spletl v písemce nebo zapomněl úkol, paní učitelka už ví, že se snaží, a tak mu to odpustí. Dělat trochu navíc je osvědčená metoda.

Jak známe Ježíše, mohl na mladíka klidně zařvat „Šprte, jdi mi z očí!“ a my bychom si mohli dva tisíce let lámat hlavu, jak k tomu chudák mladík přišel, a poslouchat kázání, že nemáme své zbožné chování stavět na odiv ostatním. A ono to vypadá, jako kdyby si Ježíš řekl „Jo, ten je dobrej, po tom můžu chtít hodně.“ Štědrost a péče o chudé byla v Hospodinových pokynech od začátku. Na to, aby se člověk mohl o chudé starat efektivně a dlouhodobě, ale nesměl být sám chudý. Ano, občas se po někom, kdo je na pokraji smrti hladem, žádá, aby riskoval, že umře dřív, než předpokládal, když se o svůj poslední chleba s někým rozdělí – ale pak se samozřejmě umřít nenechá. (Nebo se o tom alespoň nepíše v Bibli. 😉) Obecně se ale žádá, aby člověk pečoval o svěřený majetek tak, že se tento rozmnožuje a tak se zvětšuje i podíl, který z něj mohou dostat potřební. Takové je pojetí zodpovědného života a služby Bohu. A najednou se chudák poctivý a snaživý mladík dozví, že má všechen svůj majetek prodat a peníze rozdat a zcela nemajetný má následovat Ježíše při jeho putování zemí. Proč? 

Mladík si možná rval vlasy a litoval, že se, hlupák, vůbec na něco ptal. Vždyť mohl žít v klidu a s dobrým pocitem. Teď bude do smrti vědět, že neudělal všechno, co mohl. Čekal nějaký konkrétní úkol, možná postavit novou synagogu nebo zavázat se, že bude každý den posílat malomocným koš chleba… možná nějaké modlitby nad ty předepsané… Snad i osobně se postarat o nějakého chudáka by zvládl… Ale zbavit se veškerého majetku? Popřít tím vše, co ho učili a podle čeho žil? Vždyť svou zodpovědnou péčí o rodinný majetek oslavuje Hospodina. Když majetek rozdá, za pár dní bude všechno snědeno a všichni budou chodit žebrotou. Ti, kdo byli dosud závislí na jeho pomoci, si budou muset hledat jiného chlebodárce. Budou si ho muset hledat i ti, kdo u něj pracují za mzdu. Kolik rodin se tak dostane do potíží? A žebrat bude i on sám. Vezme chleba někomu, kdo možnost si na něj vydělat nemá. A dá mu vůbec někdo najíst, když bude vědět, že se do té situace dostal dobrovolně? Podporoval by on sám někoho, kdo by svůj majetek lehkomyslně rozdal a spolehl se na podporu ostatních? Vždyť je to proti zdravému rozumu, proti všemu, co ho učili.

A to ani neslyšel, co řekl Ježíš učedníkům po jeho odchodu: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Pravý opak toho, jak se bohatství chápalo. Materiální prosperita je přece projevem Božího požehnání. Ti, kterým se daří, jsou tedy s Hospodinem zadobře. Je-li jaký věčný život, pak právě bohatí by ho měli mít jistý. Ježíš to celé obrací naruby. To budou odměněni neschopní? Nebo chudoba pomáhá rozvoji nějakých dobrých vlastností? 

Nu, mohla by. Minimálně zbavuje člověka pocitu, že vše zvládne zařídit sám. Že dělá dost. Možná zvyk, že je člověk závislý na milosrdenství druhých, jde rozšířit i na Hospodina. Ne, nestačí plnit všechna přikázání. Bez Boží milosti nezmohu nic. Nejde všechno zajistit dobrým plánováním a neutuchající pílí. Život s Hospodinem nejde zanést do tabulky „tohle udělám já teď a tohle uděláš ty potom“. Možná je chyba už v tom původním plánu – „dostat věčný život“. Ježíš, syn Boží, stojí přímo před ním. To je jak přiběhnout před slečnu a vybafnout „Co mám udělat, aby sis mě za deset let vzala?“ Možná stačilo sednout si před Ježíše a poslouchat. Nebo, pokud Ježíš už opravdu spěchal dál, jít prostě kus cesty s ním. Neplánovat, co bude potom. Žít teď. Teď být Bohu co nejblíž. „Co mám udělat, abych mohl být stále s tebou?“ Ježíšova odpověď by zněla stejně, ale dávala by mnohem větší smysl…

 


 

28. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11
Bohatství jsem pokládal ve srovnání s moudrostí za nic.

Čtení z knihy Moudrosti.
   Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
   Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře.
   Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. 2

Žl 90 (89), 12-13. 14-15. 16-17 Odp.: 14
Odp.: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Odp.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům. Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.

2. ČTENÍ Žid 4, 12-13
Boží slovo pronáší soud nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími.

Čtení z listu Židům.
   Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

EVANGELIUM Mk 10, 17-30
Prodej všechno, co máš, a následuj mě!

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "
   On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."
   Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
   Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království."
   Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno."
   Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný."