Někdy jsem ráda, že nemám na filmy moc času, neboť mě některé tipy mých kolegů straší už při čtení upoutávky. Nacistické Německo jako komedie v očích desetiletého chlapce? Zvědavá jsem, ale nevím, jestli to budu riskovat. Zato k doporučení na seriál Ochránce se mohu přidat - je to dobrý způsob, jak v neděli večer získat téma, o kterém se člověk může týden bavit se známými a vymýšlet argumenty - a nebo si o tom třeba něco dostudovat. Třetí doporučovaný film můžete vidět v rámci cyklu Film a spiritualita v městské knihovně v Praze. Téma je ze všech tří asi nejvážnější a zároveň nejdůležitější. Týká se totiž každého z nás, ať máme v životě štěstí nebo smůlu. ATD  

Zdroj

Králíček Jojo (Jojo Rabbit)

Režie: Taiki Waititi, USA/ Nový Zéland/ Česká republika, 2019

První záběry filmu zachycují malého chlapce Jojo ve výcvikovém táboře Hitlerjugend, na jednu stranu úsměvné příhody se odehrávají v prostředí děsivé reality. Tento vnitřní rozpor se diváka chytne hned na začátku a nepustí ho až do konce. Jojo vyrůstá v období nacistického Německa a jeho ideologii přebírá svým desetiletým já. To nakonec vede k tomu, že osoby židovského původu vykresluje jako zrůdy a namaluje dokonce sbírku, která má Němce naučit, jak je rozpoznat. Židé v ní mají zohavené obličeje nebo třeba rohy. Za zmínku stojí také jeho imaginární kamarád, Adolf Hitler, který ho zpočátku motivuje k tomu, aby sloužil vlasti a snažil se být jeho nejoddanějším a nesilnějším služebníkem. Což je kvůli jeho menšímu vzrůstu téměř nemožné. 

Na druhé straně barikády však stojí jeho maminka Rosie, která si i přes veškeré těžkosti dokáže život v rámci možností užívat a vést ho zodpovědně a solidárně s těmi slabšími. Což v době druhé světové války neznamená nic menšího než ohrožení života.

Skrze příběh malého chlapce tak můžeme sledovat světové dějiny formou komedie, při které mrazí.

Lída Blažková

Zdroj

Ochránce 

Režie: Tereza Kopáčová, Tomáš Mašín, ČR, 2021

Dnes bych vám ráda představila seriál, nikoliv film. Myslím si, že už jste o něm určitě slyšeli z rádia nebo z televize, protože je to dnes ve společnosti velké téma. Nový český desetidílný seriál Ochránce se zabývá školní tématikou a přináší příběhy na základě skutečných událostí. Příkladem může být utonutí žáka, šikana učitele nebo vražda vychovatelky. Každý díl přináší jiný problém, který následně řeší školský ombudsman, jehož životní příběh se prolíná celým seriálem. 

Mně tento seriál dal obrovské uvědomění si toho, jak je náročné být učitelem. Kolik zodpovědnosti na sobě tito lidé mají. Uvědomila jsem si, jak náročné a stresující pro ně musejí být lyžařské kurzy nebo výlety a přitom pro žáky je to jen samá legrace. Díky tomuto seriálu se ve mne zrodil ještě větší obdiv k učitelům a byla bych ráda, aby to takhle bylo i u vás. 

Seriál dávají na ČT1 každou neděli od osmi hodin. Díly, které již byly odvysílány, si můžete pustit v archivu České televize. 

Anna Filipová

Jednotka intenzivního života 

Režie: Adéla Komrzý, ČR 2021, 74 min.

Čtvrtek 14.10., 19:00, Městská knihovna v Praze, Mariánské nám. 1, Praha 1

V rámci cyklu Film a spiritualita

Host: Adéla Komrzý, režisérka

Mysleli jste někdy na svoji smrt? Pokud ano, měli byste jít do kina. A pokud ne, jít rozhodně musíte.

Dokumentární film uvedený na 55. MFF KV v rámci soutěže Na východ od Západu, více než tři roky natáčený dokument Adély Komrzý (nar. 1993), je portrétem práce dvou lékařů, Ondřeje Kopeckého a Kateřiny Rusínové, kteří založili a vedou oddělení paliativní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Komrzý těžké téma umírání dokázala pojmout jemně, nekýčovitě a nanejvýš vstřícně: vstřícně vůči umírajícím pacientům, vůči ústřední dvojici lékařů a nakonec i vůči divákům samotným. Od začátku sledujeme lidi na prahu smrti, zároveň ale vidíme snahu lékařů i nejbližší rodiny o to, aby poslední období života bylo důstojnou a plnohodnotnou součástí pobývání na zemi. Autorka zvláštním způsobem pracuje se světlem: nemocnice, tváře lékařů i pacientů jako by byly často prozářeny vírou a nadějí, že vše, včetně bolesti a strachu, má svůj smysl a že sebetěžší životní podmínky automaticky neznamenají zmařený čas, kterého bychom se raději měli vzdát.

Komrzý za svůj emocionálně vyčerpávající film získala dvě ocenění: zvláštní uznání poroty Na východ od Západu a také zvláštní uznání Federace filmových kritiků z Evropy a Středomoří Fedeora.

Jednotka intenzivního života je od září k vidění v kinech – a měl by ji vidět skutečně každý. Tento film totiž pomáhá člověku, aby začal přemýšlet o nejpodstatnějších věcech života neobyčejně empatickým způsobem. A tak stejně jako dříve dokumenty Šmejdi (Sylvie Dymáková, ČR 2013) nebo V síti (Barbora Chalupová, Vít Klusák, ČR 2020) i film Adély Komrzý by si zasloužil stát se celospolečenským fenoménem. 

https://www.mlp.cz/cz/akce/e18791-jednotka-intenzivniho-zivota/

Lukáš Jirsa