Ti, co pracovali hodinu, dostanou stejný plat jako ti, co pracovali celý den. První budou poslední a poslední budou první. Kde je v tomhle nějaká spravedlnost a logika? Proč není oceňována snaha a vynaložené úsilí? Proč se netleská úspěchu? To se vážně vůbec nemáme snažit?

Zdroj: flickr.com

Ať si moderní pedagogika říká co chce, soutěživost je přirozenou součástí lidské povahy. A zdaleka se to netýká jen mužů. Za vyvinuté úsilí člověk očekává zaslouženou odměnu. A občas vyvine úsilí jen v očekávání odměny. (Někdy taky ze strachu před trestem.) Ve sportovním kroužku je to samozřejmé, ve škole běžné, ale i ve funkčních rodinných vztazích s tím musíme počítat. I tam, kde se rodiče snaží oprostit od pochval jako motivu, přece se musí alespoň usmát, když dítě udělá něco správně. Potvrzení, že je druhý spokojený, že má radost, prostě potřebujeme.

Dohadovat se, kdo je největší, zní trapně. Zní to tak, když už víme, že bude následovat (nebo ho z Ježíšových dalších slov alespoň cítíme) pokárání. Mluvit o tom, kdo je nejdál? To zase tak trapné není, protože to znamená mluvit o tom, kdo věci správně chápe, kdo správně uvádí myšlenky v činy… Když nebudeme vůbec hodnotit, jak poznáme, co máme dělat a co ne? Jak se budeme jeden od druhého učit? Trapná je možná ta souvislost. Ježíš mluví o své blížící se smrti a učedníci diskutují o tom, kdo z nich je nejlepší. Vůbec ho nepochopili.

A ona v tom přece souvislost je. Ježíš je učitel, reformátor. Kdyby to dělal dobře, tak získá tolik stoupenců, že nebude možné ho jen tak chytit a zabít. Možná kvůli němu vznikne válka. Občanská válka, pokud bude úspěšný trochu, válka proti Římu, pokud bude úspěšný hodně. Úspěšného reformátora nelze jen tak chytit v sadu a odvléct do vězení. Toho přece jeho stoupenci ubrání. Úspěšný reformátor se nepřátel bát nemusí.

Ježíš neříká „Pojďme támhle, tam je hodně lidí, tam máme šanci oslovit davy a získat je na svoji stranu.“ Ježíš prochází Galilejí a lidem se snaží vyhnout. O pověst úspěšného řečníka nestojí. Nestojí ani o to, aby ho jeho stoupenci uchránili před tím, co ho čeká. Jediný, koho prosí, aby ho nadcházejícího údělu zbavil, je ten, kdo ho poslal hořký kalich vypít. Boží vůli se nejde bránit tím, že na svou stranu získám davy přívrženců. Boha lze o změnu vůle poprosit. Nejde ale vyhrát tím, že Bohu ukážu, kolik lidí s ním nesouhlasí.

Nechat v bolestech zemřít poslušného syna, to nejde pochopit. Nemůžeme se učedníkům smát a pohoršovat se, jak byli zaslepení a ješitní. My už známe konec příběhu. Na jejich místě bychom také nerozuměli, o čem Ježíš mluví. Kdyby je Ježíš vyzval, aby za něj bojovali, asi by to byli udělali. Později se rozprchli, ale to jim těžko vyčítat, když ten jediný, který byl ochoten tasit meč, byl pokárán. Ježíš je o obranu své osoby nepožádal.

I okolo nás lidé trpí a nejde to pochopit. Nerozumíme, k čemu to je, když lidé trpí tělesně nebo duševně. Když jejich nastavení je takové, že poslušnost Božím zákonům jim způsobuje bolest. A Ježíš, ten, který se neštítil žádné bolesti, který soucítil s těmi nejopovrženějšími, který nedělal mezi lidmi rozdíly a překračoval všechny předsudky a tabu, neříká „Křičte k Hospodinu, ať změní svou vůli.“ Říká, že kdo chce být první, má být poslední. Nezáleží na tom, že něčí život vypadá jako neúspěšný. Poslušnost někdy může vypadat jako prohra. Může tak v tuto chvíli vypadat. My ale, na rozdíl od učedníků tehdy, víme, jak příběh skončí.

 


 

25. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20
Odsuďme ho k hanebné smrti.

Čtení z knihy Moudrosti.
Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."

Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b
Odp.: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Odp.
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.
Odp.
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Odp.

2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3
Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Milovaní!
   Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

EVANGELIUM Mk 9, 30-37
Syn člověka bude vydán. Kdo chce být první, ať je služebníkem všech.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
   ( Ježíš ) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."