Ptala jsem se choceňských mladých na to, jak dlouho se tradice farního dne nese, a který kněz ji zde založil. Odpověděli mi však, že farní den je v Chocni od dob, co si pamatují. Sama jsem se snažila najít nějaký záznam o tom, kam sahají počátky farního dne v Chocni, ale nenašla jsem. Farní den je jednoduše s Chocní spjatý již desítky let. 

Kostel Františka Serafínského v Chocni, Zdroj: Martin Severa

Nedělní mše začíná v devět hodin a já ještě ve třičtvrtě sbírám v bytě oblečení na převlečení a buchtu. Kdo chtěl, mohl pro druhé něco upéct, aby byl den o něco sladší, proto sebou nesu brownies. Z kartonu si vytvářím provizorní plech, na kterém zákusek odnáším na faru. Před farním domem už je postavený velký stan, pod kterým jsou lavičky se stoly. Ty jsou rozprostřené i mimo stan a to po celé ploše dvora. Vcházím na faru, odevzdávám sladké ženám, které mají občerstvení na starosti, a spěchám do kostela. Dnes je výjimečný den také v tom, že se spojily dvě dopolední nedělní mše v jednu, tím pádem mám možnost potkat i ty, které běžně při mši nepotkávám. 

 

V kostele Františka Serafínského již panuje podzimní nálada. Boční oltáře a prostor před hlavním oltářem je vyzdobený úrodou Choceňáků. Jsou tam nadekorované dýně, cukety, kukuřice, okurky, ořechy, květiny a další dary přírody. V tento den chválíme Boha především za úrodu, kterou nám daroval. 

 

Po mši svaté následuje společná fotografie farnosti. Všichni se shromažďujeme na lavičkách, které jsou vsazeny do kopce, takže na fotce jde každý vidět. Několikrát se usmějeme a poté se každý pomalu odebere ke stolu, kde už na něho čeká sladké. Pár místních maminek obchází stoly a roznáší kávu. Kdo chce něco studeného, může si dojít pod stan, kde se čepuje bezinková limonáda nebo choceňské pivo Splávek. Poté, co se každý usadí a zabředne do rozhovoru, pomalu začíná program. Různé skupinky si připravily scénky, kterými chtějí pobavit publikum. Jednu scénku má mládež, další dvě tatínci a jedno vystoupení si připravily gymnastky. Součástí dopoledního programu bylo i přání místnímu knězi, který slavil narozeniny. Byla mu předána ikona Černé madony čenstochovské a kaktus, protože jak je známo, kněží většinou nemají mnoho času na starání se květiny. Poté následoval všemi očekávaný oběd. Řízky s bramborovým salátem - možná by bylo lepší říct s bramborovými saláty, protože se ženy farnice domluvily a každá přispěla svým vlastním receptem. Všichni si naprali žaludky, takže nastala znovu chvíle na kafíčko, sladké a odpočinek v podobě rozhovorů s druhými.

 

Odpolední program vyplnily fotbalové zápasy z improvizovaných týmů, které byly vytvořeny přímo na místě. Děti a rodiče hrají dohromady. Malí i velcí, mladí i staří. V tuto chvíli je to jedno a hrají všichni se všemi. Ti, co nehrají nebo nechtějí fotbal pozorovat, mohou navštívit v prvním patře fary virtuální realitu, kde si mohou buď zaplavat v moři, nebo skočit z mrakodrapu. Tam jsem se ale bohužel nedostala, protože virtuální realita byla stále někým zabraná.

 

Kolem třetí hodiny se farní dvůr pomalu vylidňuje a Choceňáci odcházejí domovů. Další farní den je za námi. Jako farníci máme nové zážitky a těšíme se na další neděli, kdy se zase společně potkáme.