Chléb. Základní potravina a zástupné slovo pro jídlo jako takové. V různých kulturách má různou podobu, ale všude něco, co lze tímto slovem označit, mají. Něco, co není nijak atraktivní, ale když to chybí, je to znamením ohrožení. Jídlo nerozlučně spjaté s životem na zemi. V ráji jedl člověk „veškerou zelenou bylinu“, ale jakmile rajskou zahradu opouštěl, čekalo ho „jedení chleba v potu tváře“. Už nestačilo utrhnout a jíst, bylo třeba pěstovat a péct. K přežití do dalšího dne je potřeba úsilí.

Zdroj: www.flickr.com

Chléb se tak stal naší starostí v každém dni. V Bibli, kde se ještě nevyskytovaly fast foody s bramborovými hranolky na jedné a frutariánství na druhé straně, chleba znamená prostě potravu nutnou k přežití. Nemít chleba znamená být v ohrožení života. Dát někomu chleba znamená mu život zachránit. Zachovat rodinu je možné, pokud máte chleba pro své děti. Když má někdo někam dojít, potřebuje chleba na cestu, potřebuje potkat někoho, kdo mu chleba poskytne. I zázračná mana je označována jako chléb.

K tomu, abychom přežili, potřebujeme jíst chleba v potu tváře. Bezstarostnost ráje se změnila v každodenní úsilí o získání potravy. Za posledních pár desetiletí jsme na to málem zapomněli a snadno si zvykli na čtyřicetihodinovou pracovní dobu a případné sociální dávky, které nás ochrání od nutnosti žebrat, když práci neseženeme. Přesto se to netýká zdaleka všech ani v naší zemi. Mnoho lidí si vezme úvazky dva, aby zabezpečili rodinu. A když se podíváme za hranice Evropy, uvidíme, že opravdu existují lidé, kterým jejich výdělek sotva stačí na to, aby se najedli. V takové situaci pak vydělený sedmý den, kdy je zakázáno pracovat, není „druhý den víkendu“. Cesta do kostela není otrava, ale dar, radost, možnost spočinout. I na poušti dal Hospodin šestý den lidem dvojnásobek jídla, aby sedmý den nemuseli ani vyjít ze stanu. Sedmý den se lopotit nemáme, a přesto neumřeme hlady.

Pokud jde o chléb k zabezpečení našeho fyzického života, nestává se, že bychom na něj zapomněli. Naše tělo nám připomene, co potřebuje. Kručení v břiše a únava nás nenechají na pochybách. Někdo jí hodně, někdo málo, ale kdo má možnost jíst dosyta, udělá to. Ježíš během svého pozemského působení sytil hladové lidské žaludky. Dokonce nedával jen chléb, nabízel lidem i ryby nebo víno. Na lidi to dělalo dojem, zvláště to zázračné provedení. Ježíš si získal jejich pozornost. Ne, nepřišel jim nabídnout možnost jíst bez práce. Neříká: „Následujte mě a poslouchejte a už nikdy nebudete muset pracovat.“ Říká: „Vezměte si, co vám nabízím, a už nikdy nebudete hladovět. Nebude vám hrozit smrt. Ale nestačí nasytit tělo. Tenhle chléb je pro vaši duši. Bez něj nikam nedojdete. Beze mne nikam nedojdete.“

Chléb je nezbytný k životu, je nezbytný k cestě. Eliáš jde „v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí“. Dostal od Hospodina chléb, aby mohl jít. Ježíš nabízí posilu na cestu všem. Někteří jeho nabídku neberou příliš vážně. Věří, že Bůh existuje, věří, že Ježíš se za ně obětoval… a zdá se jim, že to stačí k tomu, aby byli křesťany. A jiní si spojí pokyny o získávání chleba pozemského s Ježíšovou nabídkou. V potu tváře jedí nabízený chléb. Vždyť Bible je plná úkolů, které je třeba splnit. A kdyby to bylo málo, lidé vymýšlejí další a další. Aby bylo možno přijmout chléb z Ježíšovy ruky, je potřeba dokázat tak mnoho. Tohle udělat, tamto nedělat, na tohle myslet a na támhleto ani náhodou. A pokud pomyslíme, je třeba se podle pravidel správně kát. Ježíšova ruka se vzdaluje, respektive my se vzdalujeme od ní. Pane, nejsem hoden… Na každého, komu po tváři nestéká pot z duchovní dřiny, se lze podezřívavě podívat. Určitě něco šidí. Nic se přece nedostává zadarmo. K získání chleba je třeba úsilí. A chléb pro duši není výjimkou.

Možná si pleteme chléb s dortem. Dort může být za odměnu. Dort nepotřebujeme, ale udělá nám radost. Můžeme se snažit si ho nějak zasloužit. Ale na svou cestu jsme se přece nevydali ze soutěživosti. Byli jsme na ni posláni. A ten, kdo nás poslal, ví, co potřebujeme. Proto nám to nabízí. Na cestu, ne za odměnu.

Jsou pravidla, která je třeba dodržet. Ale není dobré zapomínat na smysl. A smyslem je mít sílu na cestu. Ten, kdo zdroj síly nabízí, chce, abychom došli do cíle. Dává nám k tomu podmínky. Podává nám chléb a stačí mu naše vděčnost. Když si i tento duchovní chléb získáváme v potu tváře a posilu, kterou nám dodá, využijeme jen na další upocené úsilí, něco jsme nepochopili. Máme v tomto světě mnoho úkolů. Proč si nevybrat za hlavní ty, o kterých dnes mluví apoštol Pavel: „Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“ Dobří, milosrdní a odpouštějící. A abychom k tomu měli sílu, dostáváme z Boží ruky chléb. Upocení a vystrašení ze selhání máme sklony spíš k tomu hněvu a nactiutrhání. A přitom máme společně jíst chléb, abychom k sobě navzájem byli dobří. Tak málo, a zároveň tak moc. Někdy se potu nevyhneme. A někdy jsme zpocení jen proto, že jsme to vzali za špatný konec.

 


 

19. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1 Král 19, 4-8
Šel u síle toho pokrmu až k Boží hoře.

Čtení z první knihy Královské.
   Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
   Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle - u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
   Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 4, 30-5, 2
Žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
   Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
   Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
   Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a zcela vydal sebe za nás v oběť, Bohu velmi příjemnou.

EVANGELIUM Jan 6, 41-51
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
   Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, který je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
   Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
   Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."

 

Zdroj obrázku: Remembering the Last Supper | Photo credit: Amy Dotson | Flickr