Hudba a život ve víře k sobě mají velmi blízko. Jakub Frodl (30), Brňan a v současnosti student pedagogické fakulty, je absolvent olomoucké konzervatoře a prošel mnoha nejen mládežnickými křesťanskými hudebními uskupeními. Zajímalo nás, jak vidí naše scholy? Který mládežnický sbor je nejlepší? V čem bychom se my věřící – hudebníci a zpěváci – mohli někam posunout?

Jakub Frodl (30) u minoritů v Brně – základně Sboru brněnské mládeže. Zdroj: archiv J. Frodla

Kubo, prosím, představ se!

Aktuálně studuji violu na konzervatoři v Olomouci a před tím jsem tam studoval už housle. Teď také pracuji na základní umělecké škole ve Velkých Losinách. Před konzervatoří jsem hrával v symfonickém orchestru (Mladí brněnští symfonikové), v hudební skupině Paprsky a potom v různých komorních orchestrech. Když jsem začal studovat konzervatoř, začal jsem hrávat v mezinárodním symfonickém orchestru Europera. Pak jsem začal hrát s SBMkou (Sbor brněnské mládeže). S ní jsme hráli jednak na setkání v Krakově v roce 2016 (Celosvětové setkání mládeže /CSM/). Byla to spousta koncertů a mší, podobně jako s Paprsky. Patří k tomu, že se občas nahrávala nějaká CD. S SBMkou se před Krakovem také nahrávala hymna. Jinak teď hraji na konzervatoři v barokním ansámblu. A potom ještě hraji folklór v Hanácké muzice. A jako všichni hráči na smyčce, tak hrávám příležitostně, nebo když je potřeba někde zahrát na svatbách... Hrajeme, kde se dá.

Ty ses pohyboval v několika křesťanských hudebních uskupeních, můžeš obecně popsat, jaká je hudba v církvi se zaměřením na mladé?

Hudba pro mladé je dlouhou dobu taková stejná, i když se nějak vyvíjí, jak sem přicházejí písničky ze zahraničí. Kdysi jsem hrával i ve schole na Petrově (brněnské katedrále). Tam byli šikovní kluci, kteří uměli dobře zahrát na kytaru a třeba měli někdy dobré nápady (přinesli novou písničku). Ale to bylo spíš vzácné. Jinak se drhly pořád dokola hosanovky a písničky z Koinonií, které tu hráli už naši taťkové před námi.

Vývoj jde strašně pomalu, když se člověk podívá trochu za hranice... Byli jsme třeba párkrát s Paprsky na turné na Slovensku. Člověk vidí, že je to něco úplně jiného, přitom Slovensko je menší. Nebo třeba Polsko. Tam je vliv ze zahraničí a liturgické hudbě (moderní křesťanské) se věnuje mnohem více lidí. U nás většina hudebních těles končí u toho, že mají kytaru a drhnou dokola písničky. Ano, má to tu výhodu, že to všichni znají, ale je to dost často na úrovni písniček u táboráku. To se také často církevnímu prostředí vyčítá, že je to nedůstojné. Já nechci všechno házet do jednoho pytle, protože jsou tady kvalitní hudební tělesa, které se to snaží dělat poctivě, ale je jich málo.

A kdybychom ťali do živého, že bys jich pár vyjmenoval, těch kvalitních?

Upřímně řečeno, já teď nemám přehled, ale z toho, co jsem zažil, se teď hodně dobře vyprofilovaly Paprsky, dneska Good Work. Inspirují se hodně v zahraničí. Vede je Jiří Jakubík, který spolupracuje s producenty z Polska. A tam je zkrátka vidět, že se snaží dělat progres. Tady na Moravě je samozřejmě SBMka, která se snaží razit jinou cestu. SBMka má orchestr a velký sbor, takže aranže jsou hodně propracované a spíš klasické. Good Work má takový progresivnější styl. Dříve existoval i Credenc, ten byl spíš do popu a do funky. Ale pokud vím, tak už nehrávají. Pak jsou tu kapely, které hrávají na setkáních. Zmíním třeba Adorare, pak uskupení z Čech – Srdcaři, Kapři.

Jaký styl hudby máš rád?

Protože studuji klasickou hudbu, tak ji i poslouchám. Já si klidně pustím nějakou Beethovenovu symfonii a jsem schopný poslechnout si ji celou; nebo nějaké to Mozartovo divertimento. Ale jinak mám hodně rád filmovou hudbu nebo moderní, populární, která má nějakou aranž. A poslední dobou začínám pokukovat po folklóru.

Který zážitek ve schole nebo kapele byl pro tebe nezapomenutelný?

Kupodivu mám takový zážitek. Na Petrově, když jsem hrál ve schole, to probíhalo tradičním způsobem. Měli jsme vždycky kytaristu. Potom nás bylo pár muzikantů (housle, viola, flétna). Holky zpívaly, prostě klasická schola. A v tomto obsazení jsme se dohodli, že uspořádáme knězi, který odtud odcházel, trošku překvapení. Oslovil jsem svoje spolužáky z konzervatoře, udělali jsme takový malý orchestr a nacvičili písničky. Trošku to bylo zvláštní, protože taková malinká schola není zvyklá dělat akce nějakým propracovanějším způsobem. Ale i přes polní podmínky se to podařilo. Vypíchnul bych, že jak si to člověk zařídí, tak to zafunguje. A nám to tehdy zafungovalo.

Jakub Frodl s SBMkou při Celosvětovém setkání mládeže v Krakově v roce 2016. Zdroj: facebook SBM

Hraješ v SBMce, můžeš říct něco o ní?

Teď má SBMka prázdniny. Kmenové jádro je sbor. Ten zkouší, schází se každý týden. A kapela zkouší zvlášť. Orchestr většinou funguje takovým způsobem, že muzikanti přijdou na zkoušku (třeba na jednu zkoušku před hraním) a zahrají z not. Často je to tak, že se v něm točí úzká parta muzikantů. Orchestr je od sboru trošku separovaný tím, že jsou to často profesionální muzikanti nebo studenti z konzervatoře.

A můžeš třeba říct i něco o vedení?

Teď má SBMka dirigenty dva. Šéfdirigent je Štěpán Policer a pak je tam Patrik Buchta, který je student JAMU.

Jak ses do SBMky dostal?

V podstatě náhodou. Přede mnou v ní působil bratr, Filip. Začal ve sboru. Ale pak mu to nestačilo, protože je klavírista, tak začal hrát na klávesy. A kvůli tomu, že se dostal na konzervatoř v Praze, působil v SBMce i jako aranžér. Bylo to do doby, než bylo potřeba udělat hymnu do Krakova (česká verze hymny pro CSM 2016), kterou zaranžoval. Pak odešel. Tak nějak přes něj mě z SBMky oslovili. Já jsem tedy hrál poprvé s SBMkou už v roce 2013 a potom jsem občas vypomáhal.

Co hraje SBMka za styl?

Hraje to, co bychom nazvali křesťanský pop. Bylo by ale dobré říct, že SBMka má za sebou orchestr, jsou to pak takové klasické aranže. Je to něco jako symfonický pop. 

A je to opravdu nejlepší hudební uskupení (v rámci katolických sborů pro mladé)?

Jestli je SBMka nejlepší? To si musí každý zhodnotit sám. Někomu se na SBMce líbí, že je to velké, že je tam Štěpán, který se usmívá na všechny, že to má takový mohutný zvuk. Někomu to do kostela zase přijde až nevhodné, protože to není úplně tradiční. Ne všechny babičky, ne všichni konzervativní budou SBMku preferovat. Umím si představit, že si někdo raději v kostele poslechne Bacha nebo Beethovena. A takových těles je také víc. Zmínil bych například chrámový sbor Petra Koláře, vynikající hudební těleso. A jsou i další.

Jakub Frodl. Foto z pozvánky na absolventský koncert na konzervatoři. Zdroj: archiv J. Frodla


Co chybí české a moravské křesťanské hudbě pro mládež?

Je tam spousta věcí. Nejvíc tomu asi chybí více lidí, kteří mají jednak zapálení dělat to poctivě a dlouhodobě. A potom, bez toho to nejde, hudební zkušenosti. Scholy často vedou holky nebo kluci, kteří tomu věnují spoustu času a nemají hudební zkušenosti, takže je získávají až ve schole. Jsou také schopní muzikanti, kteří mají vystudovanou hudbu. Pak jsou z nich třeba varhaníci nebo sbormistři, kteří zase nemají zájem dělat hudbu pro mladé. A když už se třeba rozhodnou dělat nějakou hudbu pro mládež, nemají často ani rozhled o tom, co se děje v zahraničí. Hudební scéna, která je třeba na Slovensku nebo v Polsku, je na mnohem vyšší úrovni. Tam je víc aktivních křesťanských hudebníků. Jak jsou to obě křesťanské země, je tam víc věřících lidí, kteří jsou nejen odhodlaní, ale také hudebně vzdělaní. Hudba je řemeslo jako každé jiné. Je potřeba tomu nejdříve porozumět, naučit se základy a potom na tom stavět, což u nás chybí.

Máš nějaké oblíbené hudební uskupení, kde se ti nejlépe pobývalo?

Paradoxně musím říct, že asi nejlíp nám to šlo na Petrově. Bylo to takové nenásilné. Sice to byla průměrná až vesnická schola, ale chodili jsme s některými muzikanty z ní hrávat na ulici. A když bylo potom potřeba zazpívat někde úplně mimo, byli jsme schopni v pár lidech doprovodit celou mši a nebyl to vůbec problém. Měli jsme dobrou partu. Musím říct, že jsme si to prostě udělali po svém.