Před měsícem vyšel na Chrisnetu článek Otcové a matky od Petry Švecové. Když jsem si přečetla čtení na dnešní neděli, vzpomněla jsem si na ni a usoudila, že by mohla být vhodnou autorkou dnešního zamyšlení. Je to totiž žena statečná a nebojí se úvah nad tvrzením, že "ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem". Její muž může být rád, že ji nalezl. A my, že mě s mou prosbou neposlala do háje. :-) Inspirující četbu přeje Theodora.
Se svatým Pavlem je to těžké, postoje v jeho listech patří k nejrozporuplnějším částem Písma. Jednou ženám radí, že mají být podřízeny svým mužům vždy a totálně. V jiném listu radostně hlásá, že už není rozdíl mezi mužem a ženou nebo otrokem a svobodným člověkem, že jsou si rovni. A tak někteří poukazují na to, že byl součástí kultury, která byla nevyhnutelně patriarchální, a jiní ho oceňují jako jednoho z prvních feministů.
Je však zajímavé, že my křesťané někdy používáme výraz feminismus jako nadávku, anebo o něm radši nemluvíme vůbec. Na druhou stranu, zkuste mezi svými nevěřícími přáteli obhajovat slovo patriarchát.
Přitom obě slova mají svůj legitimní význam. Slovo patriarchát skutečně navazuje na patriarchy. Ti jsou s křesťanskou tradicí spojení velmi viditelně – byli to bibličtí praotcové, na které později navazovali vážení, moudří muži, kteří měli za úkol vést společenství věřících. Jenže zacházet s mocí není nijak snadné nejen dnes, nebylo to jednoduché nikdy.
Ukázalo se a stále znovu se ukazuje, že je výhodnější, když je moc rozdělená rovnoměrně a apriori nevylučuje příslušníky žádného pohlaví, rasy nebo orientace. Že i v církvích byly (a jsou) tendence vylučovat ženy a vytvářet speciální měřítka pro muže a ženy, to vidíme třeba ve zmíněném Pavlově textu. Právě otázka, jakže má vypadat vztah mezi mužem a ženou tak hodně souvisí s představou, jak má vypadat společnost nebo církev. O pohledu na manželství v době sv. Pavla už víme ledacos, jsme si vědomi kulturní podmíněnosti, okolností, atd. Ani znalost podrobnějšího historického kontextu nás však úplně nezachrání před rozporuplností jeho textů.
Také můžeme nechat muže a ženy i společenské struktury stranou a zamyslet se nad větou „Podřizujte se jeden druhému z lásky ke Kristu.“ V manželstvích, stejně jako v rodině nebo přátelských vztazích, by se asi leccos vyřešilo, kdybychom se uměli podřizovat jedni druhým a dělali to (všichni) v lásce a z lásky. Jenže to neumíme, aspoň ne dost, dokud nejsme svatí. Přesto není lepší cesta než to zkoušet a vždycky znovu se vracet a hledat uvnitř sebe místo, odkud dokážeme čerpat sílu. Někdy zjistíme, že je potřeba i jít do konfliktu, vstoupit do něj pokorně s tím, že víme, jak moc těžké je nechtít zvítězit za každou cenu. Poznat, co je opravdu právě teď potřeba, je skutečná výzva.
Je tu ještě jiná možnost, jak s dnešním čtením naložit. Přečtěte si ho znovu, třeba pětkrát, a pokud vás provokuje, můžete si to i zapsat. Užijte si ho, nechte působit smutek, vztek, údiv nebo radost a dívejte se, co s vámi tyhle řádky dělají. Možná zjistíte, že ve vás kus feminismu a/nebo patriarchátu je, pak už jen stačí prozkoumat, co s nimi děláte.
Autorkou textu je Petra Švecová.
Zdroj obrázku: Man&Woman | dmagarityjr | Flickr
21. neděle v mezidobí
1. ČTENÍ Joz 24,1–2a.15–17. 18b
Chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!
Čtení z knihy Jozue.
Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“
Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“
Žl 34(33),2–3.16–17.18–19.20–21.22–23 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Odp.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuj.
Odp.
Spravedlivý mívá mnoho soužení, Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
Odp.
Zloba uštve bezbožníka k smrti, kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
Odp.
2. ČTENÍ Ef 5,21–32
Toto tajemství je veliké; mám na myslí vztah Krista a církve.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. »Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.« Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.
EVANGELIUM Jan 6,60–69
Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“
Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.