Pokud se vám při milionté zmínce o Babičce Boženy Němcové ježí chlupy a Fjodor Michajlovič Dostojevskij je pro vás pouze nevyslovitelný jazykolam, neznamená to, že byste měli odmítat jakoukoliv knihu, která nese nálepku „klasika”. Pod tou se totiž skrývají pestré hlubiny, ve kterých se rozhodně vyplatí lovit. Proto, ať už vám dokázala vaše profesorka na střední škole klasickou literaturu znechutit jakkoli, tento článek se naopak pokusí vám nabídnout argumenty, proč a jak s četbou klasiků začít hned tyto prázdniny.

Zdroj: pixabay.com

Ne nadarmo pochází slovo klasický z latinského classicus, které znamená patřící k nejvyšší třídě, kvalitnější, výběrový. To, že i dnes nachází své příznivce a čtenáře Platón, který své texty napsal již téměř před dvěma a půl tisíci lety, přece není náhodou. Ať už jsou kvality jeho dialogů jakékoli, obstály v sítu času a už pouze tento prubířský kámen nám může v lecčem napovědět. Pokud vás argument kvalitou díla, které čte třeba již desátá generace, nepřesvědčil, nabízí se předložit i několik utilitárnějších argumentů.

Nebudete za blbce

Ať chcete nebo ne, střípky klasické literatury číhají na každém rohu. Tímto rohem může být seriál, píseň, hra nebo rozhovor s osobou, kterou chceme okouzlit. Proč letí úchyl v písni Muchy po lolitkách? Odkud pochází označení, že „velký bratr tě sleduje”? Kdo je Remedios a Ursula Buendia, o kterých se zpívá v písni Papírová hyena od Vypsané fixy? O čem to tak často mluví Rory ze známého seriálu Gilmorova děvčata? To vše a mnohem více vám zodpoví klasická literatura a vy se vyhnete trapným situacím, ve kterých by vyšlo najevo, že nevíte, kam skočila Anna Karenina.

Slova vám nebudou cizí

Mladí Američané se na střední škole v hodinách angličtiny učí a pak jsou zkoušeni ze slovíček, která se vyskytují v knihách, které společně čtou. Zdá se vám zvláštní psát testy ze slov rodné řeči? Mluvená angličtina nemá tak rozsáhlou slovní zásobu (i proto není pro cizince moc obtížné se ji naučit) a skutečnou šíři své mateřské řeči tak mladí objevují až díky četbě. Mluvená a psaná čeština se sice od sebe do takové míry neliší, ale přesto se v knihách jistě najde mnoho slov, slovních spojení a výrazů, které jste neznali nebo nepoužívali. Již čtením tohoto článku jste se možná přiučili slovo „utilitární”.

Nasajete moudrost lidstva

Možná se vám někdy zdá, že problém, který řešíte, nebo situace, ve které jste se ocitli, jsou natolik jedinečné, že vám s nimi nikdo nemůže poradit. Jedinečné jistě v nějakém ohledu jsou, ale je také pravděpodobné, že za celý čas, kdy člověk obývá planetu Zemi, se někdy stalo někomu něco podobného. Najít se v nějaké postavě nebo příběhu v klasické literatuře vám nezajistí konkrétní postup řešení problému, ale může vám poskytnout minimálně šanci si vytvořit odstup a nadhled. Nakonec si třeba budete moct říct, že na tom nejste ještě tak špatně, že se dějí i horší věci, nebo budete inspirováni k novým činům. Spisovatelé a spisovatelky, kteří jsou dnes řazeni do kánonu klasické literatury, často vynikají právě schopností vystihnout lidského ducha, vnitřní procesy v mysli, a tím pádem vás plně vtáhnou do psychologie postavy. Za tímto účelem doporučuji především ruské klasiky, jako například L. N. Tolstého a F. M. Dostojevského.

Přestože jsou dnes klasičtí autoři vnímáni jako nudní patroni, kteří nás rozhodně ze židle nezvednou, byli mnozí ve své době považováni za rebely, volnomyšlenkáře nebo dokonce kacíře. Romány Bídníci a Chrám Matky Boží v Paříži francouzského spisovatele Victora Huga byly například tehdejší církví zařazeny na seznam zakázaných knih. Pokud dokázaly knihy ve své době způsobit takovýto povyk, neměli bychom jim i my dnes přiznat sílu a zjistit, co tehdejší hodnostáře tak pobouřilo?

Výzvy vás posunou

Samozřejmě, že při polehávání na pláži nebo večer před spaním mnohem snadněji sáhnete po oddechové literatuře než po něčem hutnějším. Klasické literatuře se mnoho lidí vyhýbá právě proto, že se jim zdá příliš náročná. Nikdy si totiž člověk neřekne, že teď zrovna má dostatek času a sil na to, aby si přečetl sedmisetstránkovou knihu, kterou pravděpodobně ani nepochopí. Právě proto je nutné to udělat právě teď. Je možné, že knihu nepochopíte tak, jak ji zamýšlel autor, nebo tak, jak ji chápe většina čtenářů, to ale neznamená, že by vaše, jakkoli částečné pochopení, nemělo hodnotu a význam. Číst neustále pouze texty, u kterých není nutné vůbec zapojit myšlení, vás neobohatí. Naopak texty, při jejichž čtení je nutné se snažit ze všech sil a možná na ně ani naše síly nestačí, jsou ty, které nám mohou něco dát a někam nás posunout. Bonusem vám bude například i oddálení Alzheimerovy nemoci a demence.

Půjde vám vyjadřovat myšlenky

V rámci rozhovoru nebo například v psaném textu není často snadné přijít na ta správná slova, která by dokázala vyjádřit to, co se snažíte říct. Čím více a čím kvalitnější literaturu budete pravidelně číst, tím snadněji vám půjde se vyjadřovat. Napsat esej nebo zazářit u pohovoru vám už nebude činit žádný problém, protože se budete učit u těch nejpovolanějších. 

Budete mít náskok

Příběhy z klasické literatury jsou oblíbenými náměty filmů a divadelních her. Názory na jednotlivá zpracování se mohou lišit, ale všechny verze vycházejí z původních knih. Pokud chcete mít před návštěvou kina nebo divadla náskok, je dobré mít knihu dopředu přečtenou. Budete pak lépe schopni si vytvořit vlastní názor na danou adaptaci a nebudete ochuzeni o dějové linky, které se do filmového nebo divadelního sestřihu nevešly. Na plátně pak budete moct například porovnat, zda se vaší představě Elizabeth Bennetové z Pýchy a předsudku podobá spíše Kiera Knightley, nebo představitelka Elizabeth v britském seriálovém zpracování Jennifer Ehle. 

Praktické tipy

Na závěr uvádím konkrétní doporučení, která vám mohou být užitečná, pokud se rozhodnete klasické literatuře dát šanci. Faktem zůstává, že některá díla jsou svou délkou opravdu rozsáhlá. Nemusíte proto hned začínat románem Bratři Karamazovi (i když i ten by bylo možné za prázdniny přelouskat). Začněte něčím kratším, jako například Farmou zvířat či románem 1984 od George Orwella.

Důležité je mít na paměti, že ne na každou knihu je vždy ten správný čas. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o Babičce, která je nucena příliš mladým čtenářům. Mnoho odborníků se dnes již shoduje, že Babička do středoškolského seznamu literatury vůbec nepatří. Jde o pozoruhodné a zásadní dílo, ale nepřipravenému čtenáři žádný zajímavý zážitek neposkytne. Proto pokud začnete číst knížku, která vás neosloví, klidně ji odložte a za delší či kratší čas se k ní vraťte. Uvidíte, že se vám odmění. To samé platí pro knihy, které jste již někdy v minulosti, například na střední škole, odložili. Zkuste jim dát ještě jednu šanci teď, když jste se sami někam posunuli.

Ať už máte maturitu ještě před sebou nebo byste chtěli z klasické literatury získat co nejvíce, zkuste si najít podcast či video odborníka, který dokáže téma předat srozumitelně. Kvalifikovaný výklad vám umožní porozumět tomu, co byste jinak neměli šanci pochopit a představí vám potřebný kontext díla. Z českého prostředí doporučuji například youtube kanál Na potítku, kde najdete videa, která se věnují postupně jednotlivým knihám, ale také souhrnná a odbornější videa pro bohemistické nadšence.

Pokud stále nevíte, kde začít, nechte si poradit Českým rozhlasem. Ten připravil výběr z české literární klasiky, který je zdarma k poslechu na jejich webu. Audio verze knih může být pro mnohé přijatelnější variantou, díky které si ke klasické literatuře najdou cestu. Z nabídky Českého rozhlasu doporučuji například Apokryfy od Karla Čapka, Markétu Lazarovou od Vladislava Vančury nebo Bylo nás pět od Karla Poláčka.

Zdroje: 

https://blog.audiolibrix.cz/tema/6-duvodu-proc-by-kazdy-mel-cist-klasiku/

https://www.mimoskolu.cz/10-prinosu-cteni-aneb-proc-byste-meli-cist-kazdy-den/?fbclid=IwAR2APFSWexbYaAtgp8WT6d8LiX9wrgMm64F0IhJ4QvT2XNLJxg3UcTaVuYs