Pastýř. Pastýř Hospodin, pastýř Ježíš, pastýři mezi lidmi. Ti, kdo mají za někoho zodpovědnost, kdo ji mají (nebo by měli mít) tak velkou, až se stává láskou. Ne pracující pro mzdu, ale pro živý vztah. Šťastné ovce, které mají pastýře na zemi i na nebi.

 

Zdroj: flickr.com

Nebuď (jako) ovce. Výzva, aby někdo používal vlastní rozum, nešel slepě za ostatními nebo za jedním člověkem, který se ho snaží řídit. Být (jako) ovce je v tomto smyslu považováno za špatné, za zřeknutí se svých schopností a možností, za přehození zodpovědnosti na někoho jiného. 

U ovce jako takové je podobné chování samozřejmě žádoucí. Ovce, která by měla svou hlavu, pásla se jinde než ostatní, protože by se jí to tam víc líbilo, a na pověřeného pečovatele kašlala, neboť by užívala svůj rozum, by pravděpodobně rychle skončila na pekáči. Člověk není ovce. Člověk je vybaven rozumem a svobodnou vůlí na jiné úrovni než bečící chomáč chlupů. Jenže ani člověk není roven Bohu. Ten jediný nad sebou nemá nikoho, kdo by mu mohl radit a vést ho. Člověk to nemá lehké. V něčem se nesmí chovat jako ovce, a v něčem by naopak měl. Nevyužít pomocné ruky moudrého pastýře není známkou vysoké zodpovědnosti a využívání vlastního rozumu, ale nezodpovědnosti a hlouposti. 

S lidskými pastýři je ta potíž, že leckdy moudří nejsou. Mnozí, místo aby riskovali vlastní život pro záchranu ztracené ovce, se o stádo nestarají, nevadí jim, že je rozptýlené, že ho sami svou aktivitou rozehnali. Svoje jednání si s Jeremiášovými slovy nespojují. Jednou jsou oni pastýři, tak jsou tedy ostatní ovce, to je logické. Ovce nemají do způsobu pastvy co mluvit. Ovce vůbec nemají mluvit. Ovce mají poslouchat, možná se nechat zachránit, ale o tom, která situace je pro ně nebezpečná a jaké jednání je zachrání, o tom rozhoduje pastýř. Člověk to nemá lehké. Ví, že mu Hospodin posílá pastýře, ale nechává jim svobodnou vůli. Někteří se tedy chovají podle Božího záměru, jiní nikoli. Neposlouchat moudrého pastýře by byla chyba a poslouchat toho svévolného také. A jak poznat, který je který? Ani oni sami to nedokážou rozeznat.

Naštěstí Hospodin roli pastýře jen nedeleguje. Nezříká se své role. Pro každého, ať má na zemi dobré vedení, špatné vedení, nebo se cítí „jako ovce bez pastýře“, je možné se obrátit k Hospodinu přímo. „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“ Kdy měl kdo na světě pocit, že nic nepostrádá? Brýlemi počínaje, přes tři hodiny času na dopsání seminárky, tři tisíce na nové kolo a slušného partnera a slušný vztah (to není totéž) a čistým svědomím konče. Pořád něco postrádáme. V každé chvíli dokážeme vyjmenovat bezpočet věcí, které nám chybí; ať už je nedostáváme od života, nebo jich sami nejsme schopni a máme pocit, že bychom jich schopni být měli. Koho známe, že nic nepostrádá? I tu nejskromnější, nejvděčnější a nejsmířenější babičku, o které nám vyprávěli, bolí nohy a pravděpodobně postrádá možnost být samostatná a neodkázaná na pomoc ostatních. Pokud jsme se někde setkali s někým tak vyrovnaným, že vypadal, že opravdu nepostrádá nic (a my jsme mu to dokázali věřit), udělalo to na nás velký dojem. Určitě to totiž nebyl někdo, kdo měl objektivní dostatek. 

Co by měl člověk, který by nic nepostrádal? Dostatek peněz, aby se nemusel bát, že nebude mít na složenky. Kvalitní bydlení. Dobrou uspokojující práci. Dobrý partnerský vztah. Tolik dětí, kolik si přál, ale zároveň jen tolik, aby nepostrádal ticho, klid a osobní prostor. Uznání kolegů. Možnost věnovat se koníčkům. Čím víc budeme vymýšlet, co vše by nám nemělo chybět, tím víc vidíme, že není možné mít vše najednou. Člověku vždy bude něco chybět, vždy bude muset volit jedno nebo druhé nebo třetí. Může mít jen něco, něco musí oželet, postrádat. Jak to tedy žalmista myslí, že nic nepostrádá? Vždyť to, o čem dál mluví, na žádný klidný zabezpečený život ani neukazuje. 

Temnota rokle (ČEP: rokle šeré smrti), zraky nepřátel a kyj a hůl jako útěcha, což také nesvědčí o zcela bezpečném prostředí. To, co začínalo jako popis ráje, dostatek, odpočinek, travnaté nivy a klidná místa u vod, to se odehrává uprostřed krutého světa. Nepřátelé nejsou vyhlazeni, jsou tak blízko, že se nám dívají do očí. Blízko je smrt a hrůza z ní. A v této temnotě a na dosah nepřátel dává Hospodin žalmistovi odpočinout, dává mu jíst a pít a chrání ho. Ještě není konec, smrt není poražena a nepřátelé jsou naživu. A přece Hospodin dává vše, co je třeba, vše, u čeho by vadilo, kdyby to člověk neměl. 

Nejde o poloprázdnou a poloplnou sklenici, o úhel pohledu, jestli se soustředíme na to, co máme (smysluplnou práci, kupu dětí), nebo na to, co postrádáme (volný čas, klidné večery). I kdybychom neměli nic než nepřátele a blízkost zkázy, pořád by nám Hospodin nabízel vše, co potřebujeme. Nebo jinak: ve skutečnosti nepotřebujeme nic, než co nám nabízí Hospodin. Pravděpodobně budeme mít vždy nějaké nepřátele a zapomínat na smrt by bylo pošetilé. Nevyhneme se jí a nevyhnou se jí ani naši blízcí. Ale pořád se můžeme obrátit do svého srdce a najít v něm milující náruč toho, kdo nás nikdy neopouští. Nezbaví nás bolesti právě proto, abychom si mohli ověřit, že i v těžkých chvílích bude pořád s námi. Abychom mohli zakusit, že i ve chvílích, kdy nám lidé říkají „Máš pěknou smůlu, co? Tohle vzdej,“ nás nenechá samotné. Když se nezapomeneme vracet do Hospodinova domu – do svého vlastního srdce, ve kterém mu vytvoříme místo – jeho dobrota a milosrdenství nás budou provázet po všechny dny našeho života.

 

 


 

 

16. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6
Já sám shromáždím zbytky svého stáda a vzbudím nad nimi pastýře.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."

Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 2, 13-18
Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

EVANGELIUM Mk 6, 30-34
Byli jako ovce bez pastýře.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

 

Obrázek: Sheeps Head-Postcard for the Lunch Bag | Zebra Zensations Te… | Flickr