„Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ To je veškerý program, s kterým Ježíš putuje Markovým evangeliem až do šesté kapitoly. Žádné nové učení, žádná reforma. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Kvůli pozornosti pro tato slova koná Ježíš zázraky. Když mluví, mluví o tom, jaký účinek mohou jeho slova mít, mluví o zasetých semenech. Především ale uzdravuje, křísí, tiší rozbouřené vlny.

 

Zdroj: www.flickr.com

 

Ježíš je nazýván učitelem, ale jeho nauka je poměrně jednoduchá. V jeruzalémském chrámu se zákoníky diskutoval, ale neučil se od nich. Na poušti nestudoval díla filosofů nebo moudrých kněží, od Jana se nechal pokřtít, nikoli si vyložit jeho učení. To by možná dělal, kdyby iniciativa vzešla od něj. „Dlouho jsem přemýšlel a četl, a dospěl jsem k názoru…“ Kdepak. Ježíš nepřichází s novou naukou, s novými důrazy. Vždyť nepřišel zrušit jediné písmeno toho, co už lidé dostali. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ V tuto chvíli čiňte pokání a věřte, že to, co se děje a bude dít, bude evangelium. Věřte, že to, co se děje a bude dít, směřuje ke spáse. 

Přitom to zatím moc nadějně nevypadá. Konané zázraky vyvolávají kromě nadšení i nedůvěru. Stačí pomoci někomu v sobotu, zvěstovat odpuštění hříchů, a nepřátelé jsou v pohotovosti. „Je posedlý Belzebubem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ Nestačí uzdravovat a křísit mrtvé. Pokud v srdcích lidí není touha věřit, zázraky samy nic nezmohou. 

Ježíš svolá svých Dvanáct a po dvojicích je pošle vyzývat lidi k pokání. Dostanou moc vyhánět démony a uzdravovat a pokyny, které se týkají pouze jejich materiální výbavy. Těžko říct, co v tu chvíli měli učedníci s sebou, vždyť nešli z domova. Možná měli rezervní šaty, možná ne. Možná je výzva, aby si rezervní šaty nebrali, ujištěním, že nemusejí nic shánět, že jim bude stačit to, co mají. Jdete-li zvěstovat evangelium, nepotřebujete žádnou speciální výbavu. Nebojte se, že nejste připraveni. Nepotřebujete se nic učit, nepotřebujete dostat soupis výroků, o jejichž správnosti máte ostatní přesvědčit, nepotřebujete kočáry a houf sympatizantů, kteří vám dodají vážnost. Stačí vám obyčejné oblečení, boty a hůl. (Podle Matouše se obešli i bez bot a hole.) Nic nemusíte mít s sebou, nic nemusíte dostat ani ode mne, ani od maminky, ani od nikoho, koho potkáte. Vyspíte se tam, kde vám ustelou, najíte se tam, kde vám dají najíst. Vy si nic brát nemusíte. Máte lidi přimět ke změně postoje, ne k přehodnocení názorů. A změna postoje se děje rychle, tím, že si takovou změnu dovolíme. Ukazujte sami na sobě, že není třeba dlouhých příprav. Stačí se nebát, stačí se otočit a říct „Tomu chci věřit.“

Pokud by učedníci odcházeli se soupisem pravidel nového učení, je jasné, že by museli zůstávat dlouho na jednom místě. Jejich poselství je ale prosté. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Souží vás něco? Nemusí, pokud si necháte pomoci. Jako může být zachráněno vaše tělo a mysl, tak může být zachráněna i vaše duše. Stačí uvěřit, že je to možné. Prosté, krásné… a přece to mnozí odmítli. Hledali háček. Nevěřili, že by jim Bůh mohl pomoci. Jestli někdo nabízí pomoc, bude to spíš kníže démonů, a ten za to bude něco chtít. Z nějakého důvodu je mnohem snazší uvěřit, že není naděje, že vše je špatně a pokud něco vypadá dobře, je to jen nedostatkem informací, než že se nám nabízí nepodmíněné dobro.

Věřte evangeliu. Věřte, že tohle je smysluplný příběh s dobrým koncem. Věřte, že váš příběh má smysl a může mít dobrý konec. To je celé. Znalost Zákona a jeho výklad jsou stále potřeba. Neruší se jediné písmeno. Jen věřte, že to celé je dobré. Dobré obecně a dobré v každém jednotlivém detailu. Zákon, aniž by se změnilo jediné jeho písmeno, může pro vás znít jinak. 

Dobrá zpráva. Když ji chceš jako dobrou slyšet. Když nechceš, je to pokušení knížete démonů. Syn Boží nepřichází se zástupy andělů, aby nikdo nemohl pochybovat. Nabízí, nenutí. Vždyť to, o co stojí, nejsou zástupy ve strachu klečících, ale ti, kteří měli volbu a vybrali si jeho přátelství. A tak jdou učedníci po dvou a čekají, kde je přijmou. Jdou, dokud jim někdo nenabídne nocleh a jídlo. A někde je skutečně nepřijmou. Bojí se uzdravení, o jehož původu pochybují. Bojí se zbavit zlého, které znají, výměnou za neznámé dobro. Tu volbu mají. Bez ní by nevznikl vztah, o který jediný tu jde, bez této volby by žádné dobro nebylo možné.

Ježíš to ví, a tak své učedníky neposílá se slovy: Všem o mně řekněte, přiveďte je sem a budeme slavit, že už se splnilo, co bylo slíbeno. Posílá je s tím, že je leckde nepřijmou. Na to mají lidé právo. Netrestejte je, nevyhrožujte. Nechte je být. Prach ze svých sandálů vytřeste a jděte dál. Pánem času je jedině Bůh. Slyšeli, co slyšet měli, a pokud vás u sebe nechtějí, jděte dál. Už to není vaše věc. Vztah, o který tu jde, roste v srdci a nejde k němu nikoho přinutit. Svěřte to Bohu a nepohoršujte se. Neneste v sobě hořkost. Vy děláte svou práci. Nejste zodpovědní za to, jak s vašimi slovy lidé naloží. Proto nehlásáte víc, než pokání a evangelium. Semeno jste zaseli a nyní důvěřujte. 

Vymýtali mnoho zlých duchů, uzdravovali nemocné. Pomáhali tady a teď. A volali k pokání. Pokání – to znamená sám se zbavit známého zla. S nemocí těla a mysli nám může někdo pomoci. To nejtěžší je ale odříci se zlého ve svém srdci. To nelze udělat zázrakem, protože pak by nemohlo zaznít svobodné „Ano.“ Božímu dobru. K tomu lze pouze vybídnout. Slova výzvy lze otočit. Věř evangeliu a konej pokání. Věř, že tato náruč je otevřená pro tebe, opusť zlé a nech si setřít slzy. Nic jiného ti Ježíš říci nepřišel.

 

 


 

 

15. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Am 7, 12-15
Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu.

Čtení z knihy proroka Amosa.
    Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám."
   Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"


Žl 85 ( 84 ), 9ab + 10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách
Odp.

2. ČTENÍ Ef 1, 3-14
V něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
    Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
    Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.

EVANGELIUM Mk 6, 7-13
Začal je posílat. Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
    Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
    Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
    Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.