V dnešním kulturním okénku se po dlouhé době opět zaměříme na hudbu. Představíme si hudební skupinu Lola Marsh, která je už pár let mojí srdcovou záležitostí. Lev Nikolajevič Tolstoj jednou řekl, že hudba je těsnopis emocí. U této kapely to podle mě platí dvojnásob. V souvislosti s ní ale také nastíním, co je to indie pop a indie rock, zajímavé a v současnosti poměrně rozšířené hudební žánry.

zdroj: cultures-j.com

Lola Marsh je hudební skupina pocházející z izraelského Tel Avivu. Hlavními představiteli kapely je dvojice Yael Shoshana Cohenová, velmi charismatická zpěvačka, která kapele propůjčuje hlas a tvář, a Gil Landau, dotvářející hudbu hrou na kytary a klávesy. Společně kapelu založili, když se poznali na narozeninové oslavě a spontánně začali hrát a zpívat. Od té doby spolu skládají a tvoří; skupina se pak postupně rozšířila ještě o další členy a nástroje. Vybudovali si své publikum a popularitu, získali různá ocenění a vystupovali v řadě zemí, a to včetně festivalu Colours of Ostrava nebo slovenského festivalu Pohoda.

Na svých oficiálních webových stránkách o sobě skupina Lola Marsh píše, že tvoří hudbu, která kombinuje vynalézavé texty s hlubokými hřejivými melodiemi. Z hlediska žánru je pak skupina řazena ke stylu indie pop. Nic vám tento pojem neříká? Já jsem na tom byla kdysi podobně. Pokusím se vám tedy tento žánr alespoň trochu přiblížit.

indie rock

Poprvé jsem se setkala s jeho původní variantou, indie rockem.  Přiznám se, že v první chvíli mě napadlo, že to má něco společného s Indií. Měla jsem pocit, že v hudbě tohoto žánru slyším jakési ozvy indické kultury a hudby a vlastně mi to dávalo docela smysl. Pravdou ale je, že s Indií nemá indie rock nic společného. Jeho název je totiž odvozený od anglického slova „independent“, což v překladu znamená „nezávislý“. Představitelé tohoto žánru se totiž distancují nejen od velkých komerčních vydavatelství, ale také od zažitých, statických hudebních stylů. Místo toho se snaží experimentovat, objevovat nové možnosti v hudbě a jít mimo hlavní proud hudby, ne-li přímo proti němu. Zakládají si na tom, aby tvořili hudbu zajímavou a takovou, která bude odpovídat jejich vkusu, ne tomu, co očekává mainstream. Indie rock má kořeny již v 80. letech minulého století ve Velké Británii. Tehdy měl jeho název opravdu své opodstatnění – umělci tvořící v tomto stylu se skutečně chtěli vymanit ze sevření velkých nahrávacích společností, aby mohli tvořit opravdu svobodně, proto často svoji hudbu vydávali sami nebo zakládali vlastní nízkonákladová hudební vydavatelství. Dnes už ale slovo „independent“ v názvu neodkazuje k úplné nezávislosti, ale spíše ke zvuku a stylu, kterým se daná hudba vyznačuje. Indie pop, ke kterému přísluší Lola Marsh, je pak odnoží indie rocku. Zaměřuje se více na populární hudbu, zachovává si ale onu nezávislost a svůj vlastní, osobitý styl.

zdroj: Facebook

„romantic, nostalgic and a bit dreamy“

Vraťme se ale ke skupině Lola Marsh. Jako první vypustili v roce 2015 do světa skladbu Sirens, v roce 2016 potom sami vydali další skladbu s názvem You’re Mine. Ta velmi rychle získala na popularitě a já jednoznačně chápu, proč to tak bylo. Tato skladba byla před několika lety jednou z prvních, kterou jsem si od této skupiny poslechla, okamžitě jsem se do ní zamilovala a tato láska mě drží dodnes. Nevím, čím to je, ale ta skladba má neuvěřitelnou atmosféru – je to jako když se v létě ráno probudíte, vzduch začíná být horký a těžký, ale den je zářivý, slunce probleskuje, kreslí vám po tváři a vy cítíte nesnesitelnou lehkost bytí (vypůjčila jsem si pro tento účel titul románu Milana Kundery). V této písni slyším onen původní pojem „independent“, ale trochu jinak. Mám pocit, že při poslechu jejich hudby se stává independent moje duše.

V roce 2017 potom Lola Marsh vydali celé album s názvem Remember Roses. A musím říct, že si album dokázalo udržet tu působivou atmosféru, kterou nastavily první vydané skladby. Opět se odkážu k tomu, jak se kapela prezentuje na svém webu. Gil Landau tam říká, že jejich tvorba je romantická, nostalgická a trochu zasněná („romantic, nostalgic and a bit dreamy“). A to můžu jednoznačně potvrdit. Jednotlivé skladby jsou velmi promyšlené a nekonvenční. Z tohoto alba pochází také jedna z mých dalších nejoblíbenějších skladeb – Wishing Girl. Byla to úplně první skladba, kterou jsem od nich slyšela. Zrovna jsem si procházela těžším obdobím ve vztahu a hudba i text této skladby mi naprosto učaroval. Wishing girl je emocionální a zároveň ohromně pozitivní a energií nabíjející, přitom to ale není prvoplánový letní hit, stále si zachovává jakési tajemno. Na začátku roku 2020 pak Lola Marsh vydali své dosud poslední album s názvem Someday Tomorrow Maybe. Znovu mě album zaujalo, ale i překvapilo. Uchovává si něco z předchozích skladeb, přidává ale zase nové vjemy a emoce. Za sebe jednoznačně doporučuji (mimo jiné) skladby Only for a Moment a Echoes.

Sama vlastně nevím, v čem spočívá kouzlo kapely Lola Marsh. Určitě na mě velmi silně působí hlas zpěvačky. Moc nevím, jak ho popsat, protože má mnoho podob, ale přitom si neustále zachovává svoji osobitost. Jejich působivost určitě také tkví v obrovské škále emocí, které se v hudbě prolínají a hledají si cestu k posluchači a které autoři vyjadřují prostřednictvím specifického zvuku a netypickými hudebními prvky, které různě kombinují. A samozřejmě i velmi poetickými texty. Také mě na jejich hudbě nesmírně baví, že i ve zdánlivě melancholické skladbě se v podtónu line energický rytmus, velmi často zvýrazněný tleskáním, což hudbě přidává živost. Možná je to ale i tím, že autoři pocházejí z Izraele, s čímž se na hudební scéně moc často nesetkáváme. Základ v izraelské kultuře, hebrejštině a snad i židovsko-islámsko-křesťanském prostředí, které v Izraeli panuje, poskytuje potenciál pro něco neobvyklého a zcela originálního. V tomto směru ale mluvím pouze za sebe, nemám žádnou informaci o vyznání členů kapely nebo o kulturně-náboženské motivaci jejich hudby. Já osobně tam ale jistou paralelu vnímám. Když jsem například viděla hudební video, v němž Lola Marsh vystupují v ulicích Tel Avivu, působilo to tak přirozeně, že mi ono izraelské etnické pozadí připadalo od jejich hudby neoddělitelné.

zdroj: Facebook

Zcela zásadním přínosem skupiny Lola Marsh podle mě je, že přináší velmi kvalitní hudbu, která je ale stále přístupná i méně náročným posluchačům. Není to hudba, která by se snažila cílit jen na ty „osvícené“, držela se kdesi na svém hudebním Olympu a distancovala se od nehudebního „plebs“. V jejich podání má každý šanci si poslechnout dobrou hudbu. Samozřejmě je ale jasné, že ne každého jejich hudba osloví. Přece jenom jim ale zkuste dát šanci a pokud si rádi poslechnete i něco, co je třeba mimo vaši hudební komfortní zónu, vřele doporučuji se se skupinou Lola Marsh seznámit. Kdo ví, třeba se zamilujete stejně jako já.

 

zdroje:

https://www.lolamarsh.com/

https://ihned.cz/c1-23174805-indie-rock-neni-jen-sezonni-vystrelek

https://en.wikipedia.org/wiki/Lola_Marsh

https://en.wikipedia.org/wiki/Indie_rock

https://www.colours.cz/o-festivalu/colourspedia/2019/lola-marsh