Necelých sedm a půl kilometru od Brna leží jediný benediktinský klášter na Moravě – Rajhrad. Velký komplex budov přestavěl kolem roku 1721 architekt gotického baroka – Jan Blažej Santini Aichel. Ano, ten architekt, který navrhl slavný chrám na Zelené Hoře ve Žďáru n. Sázavou nebo kostel s ambity ve Křtinách u Brna či obnovoval klášter v Plasích u Plzně. K rajhradským benediktinům se dostanete z místního nádraží podél silnice na Rajhradice přes nádhernou alej připomínající, že kolem kláštera bývala také taková a jistě mnohem větší. Případně můžete zvolit upravenou cyklostezku z Brna podél řeky Svratky, která vás zavede k bráně kláštera.

zdroj: schnablova.net

Historie kláštera

Klášteru vévodí poutní chrám sv. Petra a Pavla nově vysvěcený roku 1739. Dřívější románský kostelík podle tradice navštívil i sv. Cyril a Metoděj. Věže kostela dříve vysoké 65 metrů se při opravách v bouři roku 1942 zřítily. Současný stav průčelí tak není původní. Uvnitř kostela je oltář se sochou P. Marie Rajhradské. Socha stávala na hlavním oltáři snad už od roku 1270.

Samotný klášter vznikl asi v 11. století. Dochovalo se falsum listiny z 13. století, podle které měl u zrodu stavby stát kníže Břetislav. Klášter měl těsné vazby s pražským Břevnovem. Až v roce 1813 došlo k povýšení Rajhradu na samostatné opatství. Velkolepé plány Santiniho však nikdy stavitelé zcela nerealizovali. Při návštěvě tak můžete vidět, že čtverec budov kolem kostela není zcela uzavřený. Kvůli bažinatému terénu se stavělo na pilotách a roštech. Zato gotické prvky typické pro Santiniho zde nechybí. Je velkou zajímavostí, že klášter navštěvoval Leoš Janáček, který tu hrál na klavír (je možné, že je to nástroj umístěný v prelatuře). Pobýval zde i známý malíř Antonín Slavíček, který se chtěl stát řeholním knězem. Nakonec tu ale nezůstal. Také další osobnost je spojena s klášterem - cestovatel Emil Holub věnoval klášteru předměty ze svých sbírek.

Koupelna opata v uzavřené části.

Vzácné knihy skrývá benediktinská knihovna

Asi největším lákadlem je barokní knihovna čítající na šedesát pět tisíc svazků. Mezi nejcennější díla patří Martyrologium Adonis (životy mučedníků). Jedná se o nejstarší rajhradskou knihu z 9. století. Je dokonce starší než kníže sv. Václav. Zřejmě ale nevznikla u nás. Jsou v ní staroslověnské vpisky poutající velkou pozornost badatelů. Zajímavý je i graduál (zpěvník) a antifonář z roku 1313. Zdejší mnich Petr také iluminoval breviář probošta Vítka z roku 1324. První tři iluminace jsou tu dokonce připisovány Mistru Theodorikovi (autorovi kaple sv. Kříže na Karlštejně). Později knihovna obdržela žaltář královny Elišky Rejčky pohřbené v bazilice na Starém Brně. Některými z rukopisů je možné v knihovně i listovat. Místní památník totiž nechal zhotovit zcela přesné kopie. 

Jak klášter „spravovali“ komunisté

„Dne 3. května 1950 znamenává se důležitý mezník v dějinách naší obce. - Staroslavný klášter benediktinský byl zrušen a řád rozpuštěn, neboť jeho snahy nebyly v souladu se zájmy nově se tvořící socialistické společnosti.“ Takto nevybíravě referoval o nechvalně proslulé Akci K autor pamětní knihy městyse. Opata a další řeholníky odvezly komunistické bezpečnostní složky do internačních táborů. Zůstal zde pouze jeden farář pro duchovní správu. Začala tak jedna z nejsmutnějších kapitol kláštera. Mobiliář i některé knihy rozkradli zloději, část konventu se proměnila ve sklad zemědělských plodin. Později se zde usadila armáda a její sklady. Pouze knihovna se dostala do odborné správy. Převzala ji Univerzitní knihovna Brno a došlo tak k částečnému zachování a katalogizaci knih.

Sál pro návštěvy s freskami. Dosud neopravená prelatura.

Dřevěné piloty v základech začaly vlivem nevhodných zásahů hnít a stavba začala klesat. Armáda poničila vzácné fresky i parkety, došlo k poškození krovů a stropů. Narušila se statika a ve stavbě se objevily trhliny. Dřevokazný hmyz také udělal své. Vnitřní umělecká výzdoba se po nevhodných zásazích silně poškodila. Dřevěná knihovna se začala rovněž rozpadat a chátrat. K její nákladné obnově došlo až v roce 2000.

Slovy jednoho z vojáků byl stav v 70. letech následující: Pod barokními klenbami chodeb parkovala auta. Všude zatlučená prkna. Pamětník ani nevěděl, na jakém místě se nachází. Mezi prkny uviděl mozaiku P. Marie v průčelí kostela a až to mu odhalilo ono místo. 

Pozůstatky lidové armády. Parkety nalakované na červeno a vodicí znaky pro vojenský sklad. 

Klášter pomalu povstává z popela

Od vrácení kláštera benediktinům době došlo k nákladné rekonstrukci části kvadratury i hospodářských budov. Nejvzácnější budova – prelatura, byt opata a reprezentační sály nejsou dosud přístupné. Uvnitř najdeme červeně přebarvené staré parkety s vojenskými značkami, záchody nevhodně vybudované a vykachličkované. Podle místního knihovníka by bylo dobré některé komunistické zásahy zachovat jako zprávu pro další generace. 

V současnosti je v Rajhradě sedmičlenná komunita benediktinů v čele s převorem Maximilianem Krennem. Ten nahradil nedávno náhle zesnulého Augustina Gazdu, který za komunistů emigroval do Itálie, aby se mohl stát řeholníkem. V 90. letech pak obnovoval rajhradskou komunitu mnichů. Benediktini obývají opravenou faru, postupně opravují klášter, starají se o malé hospodářství s ovcemi a jezdí do lesa. Vše podle hesla „Ora et labora“ (modli se a pracuj). Návštěvník si po domluvě může zakoupit klášterní produkty, z nichž nejznámější je benediktinský likér podle tajné receptury. Lákadlem je i klášterní pivo Vorkloster, které vyrábějí v Předklášteří. Produkty (kromě piva) podle benediktinských receptur vyrábí Marek Motyčka. 

Obyvatelé rajské zahrady kláštera.

Vedle benediktinů sídlí v klášteře od roku 2005 i Památník písemnictví na Moravě. Spravuje literární fondy spisovatelů (např. Věry Sládkové, Jana Skácela ad.). Pořádá také výstavy zaměřené především na literaturu. Zajišťuje prohlídky, které vedou přes kvadraturu do knihovny, zrestaurovaného refektáře, kapitulní síně a do expozic (moravské písemnictví, Velká Morava, benediktinský mobiliář ad.). Velkou knihovnu pak spravují muzejní knihovníci. Rajskou zahradu každoročně obývají mláďata pávů, která chová místní zahradník. Jejich pronikavý křik už k Rajhradu tak nějak patří. Vedle kláštera je i záchranná stanice pro zvířata, která také stojí za návštěvu. Za bránou, která nebývala hlavním vchodem kláštera, naleznete pečlivě upravený trávník. Zde se dá jen tak lehnout do stínu stromů a nasávat atmosféru místa s tisíciletou tradicí. A pokud vám vyhládne, přijme vás klášterní taverna; její ceny jsou však trochu vyšší. Na malé pivo nebo kofolu vám snad peníze stačit budou. 
 

Video o knihách benediktinské knihovny: https://www.facebook.com

Zdroje: http://www.rajhrad.benediktini.cz/historie.html, https://rajhrad.muzeumbrnenska.cz/cz/o-pamatniku/historie-pamatniku

Neoznačené fotografie jsou dílem autora.