Z Bible víme, že na svatbu je potřeba se vhodně obléct. Dokonce i v případě, že jen jdete okolo a někdo vás přesvědčí, že se máte zúčastnit, musíte být patřičně oblečeni. Když nedodržíte dress code, můžete se dostat do nečekaného průšvihu, třeba skončit tam, kde je pláč a skřípění zubů. A pravidla se týkají i ostatních oblastí života. Třeba, když trpíte chorobou, výslovně zmíněnou v Leviticu: pravidla jsou jasná a hodně omezující a okolí hlídá, zda je dodržujete. Dvanáct let krvácet je hrozné. Dvanáct let se nesmět nikoho ani dotknout je ještě horší. A někdy vás dodržování pravidel nejen omezuje, ale dokonce vám zavírá cestu k záchraně. Co zvolit: poslušnost, nebo důvěru?

 

Zdroj: Flickr

 

O některých věcech se ve slušné společnosti nemluví. Pokud nejde o určení pravidel. A tak Leviticus dopodrobna probírá i takovou věc, jakou je ženské krvácení. Ženu vylučovalo z náboženského života, ale činilo nečistým i vše, čeho by se dotkla. Na jednu stranu to možná ženě přinášelo potřebný klid, na druhou to bylo poměrně omezující. U ženy z dnešního příběhu se pojí dlouhodobé soužení fyzické se sociálním vyloučením a z toho plynoucím utrpením duševním. Představa dvanáctiletého krvácení je pro nás za hranicí představivosti, i kdyby se odehrávalo dnes, v dobách hygienických vymožeností. A co teprve v době, kdy taková porucha znamenala ne soucit alespoň od nejbližších, ale vyloučení ze společnosti? Nevíme, co přesně to pro postiženou obnášelo, a vědět to ani nechceme. Žena, která Ježíše zdržela na cestě do Jairova domu, musela mít neuvěřitelnou vůli k životu. 

V davu okolo Ježíše neměla co dělat. Kohokoli by se dotkla, byl by nečistý. I Ježíš sám by se učinil nečistým, kdyby se jí dotkl. Být poslušna pravidel znamenalo smířit se s tím, že dokud nemoc nepřejde, kontaktu s lidmi se nedočká. Co na tom, že udělala, co mohla, aby se problému zbavila. Snaha nestačí. Nikdo se jí nesmí dotknout. Ani muž, ani děti, pokud snad nějaké měla. Pokud nemoc nepřišla až v době, kdy už byla matkou, nemohla se jí vůbec stát. Kvůli nemoci, kterou nezavinila, musela rezignovat na rodinný život a smířit se s tím, že někomu je přidělena jako hlavní náplň života, která mu vezme většinu energie, pouhá poslušnost.

S intimními problémy se nám lidé většinou nesvěřují, ale lze předpokládat, že s trvalým krvácením by si dnešní lékařská věda dokázala poradit. Možná ne uzdravit, ale odstranit ano. Lidí, které osud postavil do situace, kdy je poslušnost stojí většinu energie, naproti tomu známe mnoho. Stačí tak málo: když se partner nechá strhnout tím, co je běžné ve světě, když se přestane snažit, poruší slib,… A najednou se z člověka, který měl partnera a děti, stane někdo, kdo musí volit mezi rodinou a církví, mezi ořezáním jedné nebo druhé části svého života. Možná by mohl začít znovu, možná by mohl někoho činit šťastným a udělat mnoho užitečného, možná snahu o poslušnost neustojí a zahořkne a vyhýbáním se jednomu hříchu upadne do jiného, kdo ví, zda ne mnohem závažnějšího.

Žena z našeho příběhu to nevydržela. Nedržela se poslušně stranou a nečekala, zda třeba Ježíš nepůjde okolo a neosloví ji sám. Nevydržela nezkusit, zda jeho moc nemůže změnit její úděl. Věřila, že může. A tato víra jí dala sílu porušit pravidla a udělat přesně to, co měla zakázané, dotknout se jiného člověka. Udělat něco odsouzeníhodného: v očích ostatních učinit proroka nečistým. Víra jí říkala, že není možné, aby jeden její pohyb něco takového způsobil. Že tak mocného muže nemůže pošpinit, zbavit ho Boží milosti. Jeho vztah s Bohem nejde žádným lidským jednáním porušit. A – nespletla se. Nevyhnali ji, Ježíš se na ni neobořil, neuhnul před jejím dotekem. Obrátil se na ni a vyslechl ji. „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ On může. On má moc uzdravovat těla a odpouštět hříchy. Nečistá je po doteku jeho pláště najednou čistá. Ježíš nepřipomíná ani její nemoc, ani pravidla, která porušila. Vyzdvihuje její víru.

Anarchie k všeobjímající lásce nevede; nelze zrušit pravidla a doufat, že nám bez nich bude lépe. Lze ale nestavět pravidla mezi člověka a Boha, lze víc mluvit o Boží lásce než o naší poslušnosti. Bůh netrestá každého, kdo přestoupí pravidla. Bůh se sklání k těm, kteří v něj doufají. My nemůžeme Bohu tak či onak diktovat, co má dělat, ale můžeme zkroušeným lidem zvěstovat, že je důvod věřit, že Bůh ty, kteří v něj mají důvěru, přijímá.

Je to Bůh, kdo vydělil svůj lid jako svatý a určil, které věci jej znečišťují a co je potřeba udělat pro obnovení čistoty. A je to Bůh, kdo v Ježíši zvěstuje, že neexistuje špína tak velká, aby z ní nevytáhl člověka, který mu věří. Je na nás, jestli budeme víc mluvit o tom, co znečišťuje, nebo o Tom, kdo očišťuje. Je na nás, jestli budeme lidi toužící po Bohu zahánět do vymezených hranic, nebo je budeme povzbuzovat v důvěře v Boží lásku. Jak jsme na tom my se svou důvěrou v Boha, když si myslíme, že příběh o nečisté a pravidla nerespektující a přece uzdravené ženě je jen vyprávěním, které se dnes nemůže zopakovat?

 

 


 

 

13. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24
Ďáblovou závistí přišla smrt na svět.

Čtení z knihy Moudrosti.
    Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá.
    Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

Žl 30 (29), 2+4. 5-6. 11+12a+13b Odp.: 2a
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine,
neboť jsi mě vysvobodil.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou rado-vali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 8, 7. 9. 13-15
Co vám přebývá, přispěje chudým v nedostatku.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.
    Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
    Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: 'Kdo ( nasbíral ) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'

EVANGELIUM Mk 5, 21-43
Děvče, říkám ti, vstaň !

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
    Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
    Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" .
    Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu.
    On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?"
    Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Ne-dovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.
    Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu.
    On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.