Tajemná žena, které se bálo i gestapo, to je Virginie Hall. Do nedávna neznámou špionku vnesla do povědomí společnosti spisovatelka Sonia Purnell v knize Neviditelná žena: Příběh agentky Virginie Hallové. Přestože patřila mezi nejhledanější agenty Spojenců, o jejím příběhu dlouhé roky vědělo pouze několik lidí. Zásluhy ženy s dřevěnou nohou si nyní přiblížíme.
Narodila se v roce 1906 do bohaté rodiny bankéře a majitele firmy v Baltimore. Už od raných let vybočovala, nosila kalhoty s károvanými košilemi a zajímala se o zbraně. Dochoval se také příběh vyprávějící, že jednou přišla do školy s náramkem ze svíjejících se hádků; byla potom nazývána „originální“, což ovšem nebylo myšleno nijak pozitivně.
Otec během jejího dospívání zchudl a v charismatické, krásné dceři viděli společně s její matkou záchranu. Virginie se sice podle přání rodičů zasnoubila, ale nakonec mladíka proti jejich vůli odvrhla. Dospívala v období prohibice v USA, a tak se jí místo ženichů honily hlavou spíš divoké večírky a jazz. Sice studovala na amerických univerzitách, ale neučila se dobře, protože ji to pravděpodobně nebavilo. Z tohoto důvodu přemluvila rodiče, aby mohla vyrazit do Evropy, kterou si během svých studií zamilovala.
Ve Francii se během meziválečných let naučila pět jazyků a chtěla se vydat na diplomatickou dráhu. V té době se ovšem nedalo ani uvažovat o tom, že by diplomatem mohla být žena. Byla přijata na pozice sekretářky nebo písařky a právě v tomto postavení jela s několika dalšími lidmi na diplomatickou misi do Turecka, kde vyrazili na lov. Podle všeho se při něm trochu předváděla, přelézala dřevěný plot omotaný ostnatým drátem, zamotala se do něj a vlastní zbraní se omylem střelila do nohy. Kulka jí rozdrtila kost. Virginie byla okamžitě převezena do nemocnice, která však neměla potřebnou kvalitu. Závažnost zranění společně s neodbornou lékařskou péčí způsobily zánět a další komplikace, které nakonec skončily amputací nohy.
Po dlouhém léčení byla přeřazena do Benátek, ale její působení přerušila válka.
Virginie se přihlásila do britských speciálních služeb a zprvu řídila sanitku; po obsazení Francie narazila při útěku na důstojníka, který jí dal kontakt na šéfa nově se rodící záškodnické organizace. Ta byla označována vládními kruhy jako „gangsteři“ - kvůli jejich ne úplně čistým praktikám. V míru by tam americkou ženu bez jedné končetiny v žádném případě nepřijali, ale ve válce takové podmínky neplatí. Její původ byl dokonce vnímán jako výhoda, protože USA nebylo s Německem ve válečném stavu, a proto se mohla vydávat za americkou novinářku.
Zprvu především britskou stranu informovala o dění ve Francii, s čímž jí dokonce pomáhali i sami Němci, které si pro svou novinářskou práci dokázala získat. Postupně novinářské krytí ztratila, ale během svého působení si dokázala získat spojence ve všech vrstvách společnosti: skladiště zbraní její skupiny provozovaly řeholní sestry a centrála byla v místním nevěstinci. Díky tamější spřátelené madam se dařilo budovat u nacistických vojáků závislost na drogách a šířit do jejich řad syfilis. To samo o sobě samozřejmě není nic ctnostného, ale pravidla války jsou jiná než pravidla míru.
Tým Virginie Hallové je spojován se zabitím asi sto padesáti nacistů, se zraněním asi pěti set a také má pravděpodobně na svědomí vykolejení několika nepřátelských vlaků a vyhození do povětří několika mostů. Nakonec jí z toho vzešel úkol, který lze označit za vrchol jejích aktivit. Takovým úkolem bylo osvobození zajatých agentů. Do věznice jim dovezl krátkovlnnou vysílačku spřátelený kněz na vozíku pod svou sutanou. Díky ní se jim pak podařilo uprchnout a Virginie je následovala až poté, co se oni dostali do bezpečí. Cesta útěku vedla přes Pyreneje a občas na ní zahynuli i zdatní muži; ona přešla s dřevěnou protézou.
Její působení bylo dosud líčeno především prizmatem úspěchů, ale pro úplnost je třeba dodat, že byly draze vykoupeny: neustálým strachem, samotou a nedůvěrou. V případě žen gestapo využilo jejich anatomii. Chycená žena mohla být mučena například tím, že by ji nechali znásilnit speciálně cvičenými psy. Virginia Hall byla jednou z nejhledanějších agentek, a přesto dokázala s dřevěnou nohou gestapu unikat.
Po válce začala pracovat v CIA, ale byla spíše úřednicí, což ji v žádném případě nečinilo šťastnou. Normální život jí nebyl příliš blízký. Také si nesla zdravotní následky kvůli užívání některých drog během války. Podle všeho své problémy mnohdy řešila alkoholem. Přesto se nakonec dožila docela vysokého věku, sedmdesáti šesti let. Ocenění se jí dostalo dokonce od generála Eisenhowera, který prohlásil, že její aktivity zkrátily válku o devět měsíců.
Zdroje:
World War II's 'Most Dangerous’ Allied Spy Was a Woman With a Wooden Leg - HISTORY
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.